Život není peříčko, v Tiimi, ani mimo ni. Potřebovala jsem se v poslední době opřít o moudrost této knihy, abych zvládla náročné interpersonální situace, které se začaly podepisovat na mém psychickém, ale i fyzickém zdraví.
Když dojde ke konfliktu, který neumím dobře vyřešit, situace se začne opakovat. A frekvence de fakto stejného konfliktu s danou osobou se začne s časem zvyšovat. Dozvěděla jsem se, že je to otázka vzájemného podmiňování negativních reakcí. Jedná se o známý jev tzv. sněhové koule, který se dá podle Petera Senge (1990) eliminovat pákovým efektem. Tedy takovou akcí, která cyklus ukončí s nejmenší možnou vynaloženou námahou. Braikerová se v této publikaci opírá o stejný princip.
Jak se pozná toxický vztah?
Autorka v knize popisuje sedm závažných znamení, která se objevují v toxických vztazích. Je to bezmocnost, úzkost, nepřátelskost, frustrace, cynismus, ztráta sebevědomí a beznadějnost. Není výjimkou, když se v nepříliš dobrém vztahu objeví více těchto znamení najednou.
Braikerová těchto sedm stavů bere jako škálu. Každý vztah bude s plynoucím časem měnit míru vnímané frustrace. Navíc oba lidé budou tuto hodnotu vnímat odlišně. Všechno je otázkou percepce. Není však příliš důležité nimrat se v hodnotách, protože každý člověk umí usoudit, když mu nějaký vztah smrdí. Vychází to z nenaplněných potřeb, z nedostatku empatie, ze špatné komunikace, z nízkého sebevědomí atd.
V této knize se setkáte s několika scénáři, ve kterých se dají rozeznat situace z vlastních vztahů. Od podvádění mezi partnery k nezdravému kritizování podřízených. Důležitým faktem je, že dlouhodobě pociťované negativní emoce, které vychází z toxických vztahů zapříčiňují celou řadu fyziologických symptomů jako například bolesti břicha, imunologická onemocnění, rakovinu, cukrovku, onemocnění srdce, deprese atp. Dlouhodobé úzkostné vztahy vytváří v těle hormonální inbalanc, který vede k potlačování imunitního systému a dalším komplikacím. Proto je v zájmu každého z nás rozpoznávat toxické vztahy, které našemu tělu škodí.
Jak z toxickébo vztahu ven?
Nabízí se snadné řešení - když mi někdo leze na nervy, tak ho prostě odříznu, ne? Nikoliv nutně. Je totiž zapotřebí uvědomit si, že cílem není svést všechny vlastní negativní emoce na kolegu, partnera, nebo rodinného příslušníka. Důležité je rozklíčovat, důvody nepříjemné situace a (v ideálním případě) společnými silami pracovat na nápravě. Každý totiž neseme část viny, i když třeba nevědomě, nebo v menší míře, než druhá strana.
Na druhé straně si ale můžeme říci, že sebehorší vztah může být lepší než neznámo, do kterého bychom se pustili po ukončení takového vztahu. Autorka to přirovnává k amputování končetiny. Pacient, který nechce dát souhlas k amputaci se bojí bolesti a nedokáže si představit, jak by mohl existovat bez končetiny. Později však přeci souhlas udělí, protože si uvědomí, že pokud k amputaci nedojde, jed v jeho končetině se dál rozšíří a bude příčinou jeho smrti. A tak je to i s toxickými vztahy.
Některé vztahy je však ale ještě možné zachránit, když se včas odstraní “toxiny” a začnou se budovat zdravé návyky.
Braikerová tvrdí, že pro jedince, který je lapen v toxickém vztahu je ze všeho nejdůležitější obnovit pocit kontroly, která potlačí beznaděj. Autorka říká, že pocit kontroly chrání náš imunitní systém.
Braikerová přirovnává vztah k investici. Každá investice má svoje náklady, tedy to, co do vztahu vkládáme (čas, energii, peníze, práci, nervy atd.). Na druhé straně vztahy mají i své zisky, tedy to, co nám vztah dává (láska, pocit poslání, spolupráci atd.) Každého hned trkne, že u zdravého vztahu budou zisky převažovat nad náklady. A k tomu je potřeba vytvořit správné prostředí - komunikovat své potřeby, být navzájem otevření, vzájemně se respektovat, ale také si užívat zábavu. A když tohle není zcela možné, je potřeba se obrnit a ponechat si proaktivní kontrolu nad vlastními reakcemi, být ochoten po určitý čas zvládat stres a odpor a mít trpělivost a konzistenci. Náprava vztahu totiž netrvá přes noc (prý minimálně 6 týdnů).
Jak minimalizovat toxicitu:
