Lidé mají různé osobní příběhy. Jsou spletité, nevyzpytatelné, někdy velice ambiciózní, jindy spíše pohodlné. Na stránkách této knihy se ale seznamujeme s příběhem, který patří Santiagovi, mladému a přemýšlivému pastýři ovcí, který rád cestuje krajinou a žije jednoduchým životem, jelikož má čas na rozjímání a nemusí se nijak zvlášť honit.
Santiagovi se několik nocí po sobě zdá tentýž sen o pokladu. Nepřikládá tomu velkou váhu, ale když se mu zjeví sálemský král, uvědomí si, že jeho duše touží po dobrodružství. Osud ho zavede do Egypta, kde záhy ztratí téměř všechno, co má. Všimne si ale starého zaprášeného sklenářství, jehož majitel se již dávno ztratil ve všednosti svého obchodu a přestal se snažit. Santiago přinese do sklenářství svěží pohled a touhu pracovat. Díky tomu, celý podnik začne brzy vzkvétat. Santiago si takto vydělá dostatek peněz na cestu pouští za pokladem.
Na cestě potká cestovatele, který hledá Alchymistu, aby se naučil, jak přeměňovat jakékoliv kovy ve zlato. Také má představu o svém osobním pokladu. A tak putují bok po boku pouští. Santiago hledí dlouhé dny do pouště, sleduje svět kolem sebe. Naučil se naslouchat svému srdci a zároveň rozpoznávat znamení světa. Uvědomil si, že je všechno propojené a že svět mluví jazykem jeho srdce.
Santiago potkává Alchymistu, mudrce, který mluví řečí světa a umí se proměnit ve vítr. Stává se Santiagovi průvodcem a učí ho tomu, jak vzdorovat strachu a vlastním pochybnostem. Santiago zjišťuje, že každé nebezpečí jen prohlubuje jeho odhodlání dojít za pokladem a posiluje jeho duši, pokud opravdu naslouchá svému srdci. Také si uvědomil, že i kdyby zemřel tváří v tvář nepříteli, zemře v poklidu, neboť je hrdý na cestu, kterou urazil. Santiago se vydal na pouť, kterou předurčuje jeho srdce, a tak se nebojí padnout.
Na závěr se dozvídáme o dvojím pokladu, který Santiago našel. Objevil bohatství, které bylo celou dobu ukryto mezi kořeny stromu, pod kterým spával při pasení ovcí, a také lásku k dívce z pouště, kterou potkal v místní oáze. Rozhodl se tedy vrátit se s pokladem k Fátimě, která na něj celou dobu trpělivě čeká.
Kdybych se teď měla přirovnat k Santiagově příběhu, řekla bych, že v tuhle chvíli bloudím v cizím městě, okradena o všechny peníze.
Mám za sebou totiž neúspěch, který mě potkal v době, kdy jsem polevila na ostražitosti. Nevěnovala jsem pozornost znamením, která by mě varovala před skutečnostmi, jež náhle vedly k špatně směrovaným investicím (časovým i peněžním). Byla jsem na dně. Znavená vyčerpáním a starostmi, které mi zatemnily mysl ve stavu naprostého zoufalství a osamění.
Je ale nový den. Putuji a hledám dobrou příležitost, do které bych mohla vložit veškeré své úsilí, abych se znovu mohla vydat za snem, který před sebou jasně vidím.
Podobně jako Santiagovi, i mě se zjevil sálemský král. Sice ne v celé své kráse, ale v podobě znamení, jenž mi potvrzuje směr, kterým se chci vydat. Naslouchat svému srdci je pak mnohem jednodušší, protože se celé rozezní hudbou mého poslání.
Mám však před sebou dalekou cestu, která je plná tajemných a nepředvídatelných věcí. Vím, že mé srdce se snadno nechá přehlušit hlasy vycházející z mé hlavy, které mě odrazují od vysokých sázek, jelikož se příliš bojí neúspěchu. Mé srdce až příliš často zaniká v ozvěnách hlasů mých rodičů a jejich pochybností. Nedokázala jsem je totiž přesvědčit o svých touhách, a o cestě, kterou jsem si zvolila.
Ale ani Santiago vedle sebe neměl hlas opory. Měl jen sám sebe a své srdce. Doufám, že v těchto těžkých dobách mi mé srdce zůstane oporou a hlasy z mé hlavy mi budou nadále dodávat dostatek odvahy.
