Alchymista, Paulo Coelho
Knížka pojednávající o smyslu života a životním příběhu, který má každý z nás a má si za ním jít.
S čím se mi tato hlavní myšlenka pojí? S osobní vizí. Je těžké ji nalézt, ale když ji najdeme, najednou jsme namotivovaní, naše činnosti nám dávají smysl a cítíme se naplněně a šťastně. Knížka je dá se říct pohádka a v životě to takhle jednoduše nechodí a naskytne se nám spousty příležitostí, které nám v danou chvíli připadají osudové a myslíme si, že nám změní život a je to to naše ONO. Kolikrát se ale potom stane, že když se na věc podíváme s odstupem času a bez růžových brýlí, tak realita je úplně jiná, než jak jsme ji viděli v daný moment. Proč to tak je? Asi v nás všech je trochu toho pohádkového kouzelna, ale protože nejsme v pohádce, tak po určitém čase ono kouzlo vyprchá. Proto je často těžké poznat, kdy jsme si jen nechali rozostřit zrak našimi růžovými brýlemi a kdy jsme konečně našli smysl našeho bytí.
Santiago měl sen. Jeden velký bláznivý sen, který si nemyslel, že by se mohl stát skutečností. Ve chvíli, kdy o svém snu začal mluvit nahlas, začal se jeho sen více a více formovat a přecházel ze snu v cíl. Připadá mi to podobné jako s našimi podnikatelskými nápady. Nejdříve se jedná o bláznivý sen, který by se přece nedal uskutečnit. Pak si svůj sen napíšeme na papír a dáme mu nějaký řád. Potom ten papír ukážeme někomu dalšímu a rozpovídáme se o své myšlence. Řekneme to jednomu, dvěma blízkým a najednou se stane, že narazíme na podobného blázna jako jsme my a už je nápad na světě! Vyměníme si své skvělé nápady a najednou začne vznikat něco reálného. Něco hmatatelného. Proto je velmi důležité o svých nápadech mluvit a hned se do nich pustit a něco začít dělat. Mně osobně vždycky nejvíc pomůže si prvotní nápady zapsat, nechat je tak týden v šuplíku a potom si je znovu přečíst. Pohádkové brýle jsou v tu chvíli pryč a já jsem schopna objektivně posoudit, jestli mám svůj plán odložit zpět do šuplíku nebo s ním jít ven.
Santiago byl mladý a naivní. Žil svůj poklidný život bez překážek a vzrušení. Měl jistotu. Měl co dělat, měl co jíst, měl kde spát. Najednou mu to ale nebylo dost. Kdyby ale Santiago hladověl a žil ve špatných podmínkách, jeho mysl by pravděpodobně jen tak nezabloudila k myšlenkám jako je život pastýře a cestování po světě. Pravděpodobně by stále viděl jen kus chleba či teplou postel, kde by mohl hlavu složit. Proto je důležité obstarat své základní potřeby, které pro nás představují normu spokojenosti a až potom se můžeme posunout dál. Dokud budu řešit finance, osobní záležitosti, atd. nedostanu se do situace, kdy bych se mohla nechat unášet svou myslí a nechat ji si vybrat cestu a směr který ji táhne. Mohla bych mít kreativní nápady a myšlenky, ale pravděpodobně by se týkaly oněch financí a aktuálních problémů a řešení jich. Nás mozek je úžasný, ale až tak velkou kapacitu nemá. Ať chceme či nechceme, to co se kolem nás děje nás ohromně ovlivňuje. Ať už vědomě či nevědomě. Člověk se tedy potřebuje dostat na úroveň, kde je mu dobře a až v tu chvíli se podle mě dokáže plně seberealizovat a má možnost naslouchat sám sobě a zjišťovat k čemu nejvíc tíhne a co ho láká.
Santiago byl všímavý k přírodě a ke svému okolí. Využíval příležitosti, co se mu naskytly a byl obezřetný a vnímavý ke kulturám, které potkával. To se mi pojí s podnikáním. Santiago chtěl poznávat nové země a kultury a učit se od nich. A co dělal? Přizpůsobil se životu, který se tam vedl a vnímal. Vnímal, jak se lidé chovají, jaké zdroje využívají, poznával dobré i zlé lidi, ale obrázek si o nich tvořil až když se projevili. Když chci jednou podnikat a být dobrá, pomůže mi učit se od těch nejlepších. Máme možnost chodit na zákaznické schůzky a vidět, jak taková společnost funguje. Jakou má firemní kulturu. Jaké mají firmy nastavená pravidla. Jaká ve firmě panuje atmosféra. Jak spolu pracovníci komunikují. Jaký mají vztah vůči nadřízeným a opačně. Nejlépe se naučíme, když do firmy přijdeme a budeme poslouchat a vnímat. Poslouchat jaké informace slyšíme, porovnávat je s informacemi, které jsme se dočetli o firmě na webu a dále také vnímat samotné prostředí. Jak na nás společnost působí? Cítíme se ve firmě dobře? Líbí se nám principy, podle kterých fungují?
Tohle jsou myšlenky, které mě při čtení Alchymisty napadají. Knížka je kouzelná a spojitostí bych určitě našla mnohem více a nejen na pracovní, ale hlavně na osobní život. Santiago je sice naivní mladý kluk, ale zároveň je to hodný člověk, který soudí co je dobré podle toho, jaký z toho má pocit a jak na něj věci působí. Nesoudí lidi a v každém se snaží vidět dobré. Knížka která stojí za přečtení. A obzvlášť v tomhle depresivním počasí super čtení😊
