Tuto knihu jsem si vybrala, protože o agilním řízení všichni mluví a tak jsem chtěla zjistit, co to tedy reálně je a jestli je to tak úžasné, jak všichni říkají. V průběhu četby jsem zjistila, že nějaké principy agilního řízení už dnes praktikuji, aniž bych to věděla. Proto jsem se rozhodla tuto esej pojmout formou ATP za pomocí porovnání teorie a mojí dosavadní zkušenosti z projektu Innocon, kde myslím, že směřujeme k agilnímu řízení.
Na začátek principy agile
Scrum master
Roli scrum mastera si můžeme představit jako člověka, který pendluje mezi self - organizmů týmem a vnějším prostředím. I když není team leader, jeho cílem je vytvořit spokojený a efektivní tým. Zároveň podporuje tým a jednotlivce v jejich rozvoji, využívá koučovací principy a iniciuje změnu, pokud je to třeba.
Náš Innocon projektový tým nemá přímo roli scrum mastera, ale vidím určitou podobnost v Zuzce, což je naše externí mentorka, která již má bohaté zkušenosti s tím, čemu my v rámci plánování Innocon čelíme a cca jednou za měsíc nám dává rady a zpětnou vazbu na progres, co jsme udělali.
Product owner
Product owner definuje vizi projektu, má na starost transparentní komunikaci mezi zákazníkem, týmem a firmou. Má na starosti product backlog a je tím pádem i zodpovědný za určování priorit.
Tato role si mi těžko porovnává, vzhledem k tomu, že tuto roli v našem projektu vůbec nemáme, ani nikoho, kdo by ji napodoboval. Veškerou komunikaci si řídíme sami a náš projektový manažer má zodpovědnost za určování priorit, i když se na nich domlouváme všichni.
Self - organized tým
Základním stavebním kamenem self - organized týmu je společný ten cíl - tým musí táhnout za jeden provaz. Dále je třeba, aby členové dobře komunikovali, dávali si pravidelně zpětnou vazbu a aby si důvěřovali. Agilní řízení mimo jiné stojí na komunikaci a důvěře. Členi týmu mají možnost ovlivňovat a nastavovat adaptivní procesy.
V našem projektovém týmu převládá dobrá atmosféra. Řekla bych, že si navzájem důvěřujeme, nezpochybňujeme práci jeden druhého, ale jsme schopni se navzájem konstruktivně kritizovat, což nás posouvá vpřed. Na nastavení procesů našeho fungování se podílíme všichni respektive všichni společně se domlouváme. Zajímavé ještě je, že by členi týmu dle agile měli být schopni nahradit jeden druhého, což vnímám, že se v našem případě děje, protože zatím nejsme tak vyhranění nebo specializovaní v dané oblastí a jsme ochotni se chopit úkolů, co nás nutí dělat něco nám zatím neznámého.
Projektový manažer
Role projektového manažera je záležitost, která v agilním prostředí většinově vůbec neexistuje. Nicméně mi přijde důležité ji tady zmínit, abych vyzdvihla rozdíly mezi agile a řízením, na které jsme běžně zvyklí.
V Innoconu projektového manažera máme. Jeho hlavní zodpovědností je příprava agendy a to, že je “v obraze” - dohlíží na celý průběh projektu. Co se rozhodovacích pravomocí týče, nevnímám, že by měl větší slovo, protože o všem rozhodujeme společně a naše hlasy mají stejnou váhu.
Sprint
Sprint je časové období, kdy tým plní vybrané úkoly (ty se během sprintu nemění!) z product backlogu a následně je prezentuje zákazníkovi, který je zdrojem zpětné vazby. Výhoda sprintu je, že zákazník pravidelně vidí, jak tým postupuje a má možnost do průběhu zasahovat, namísto toho, aby jednorázově dostal vypracovaný projekt a nebyl s ní spokojený. Sprint může být různě dlouhý, s tím, že by jeho délka měla reflektovat délku projektu. Když nevíme, kde začít, můžeme otestovat dvoutýdenní sprint, což doporučuje kniha.
Mně osobně přijde, že fungujeme v něčem jako sprint. Respektive jeden náš sprint představuje jeden týden. Na každý týden máme rozdělené úkoly, které vychází ze seznamu úkolů, který máme naplánovaný a jednou týdně si navzájem prezentujeme výsledky s tím rozdílem, že nám zpětnou vazbu nedává zákazník, ale my sami jeden druhému.
Product backlog
Product backlog představuje seznam úkolů, které jsou v průběhu realizace potřeba udělat. Na každý sprint se z něj vybírají úkoly, které budou provedeny. Product backlog má na starost product owner, ale je přístupný všem. Důležité je, že product backlog vzniká ještě před samotným začátkem projektu, je to jedna z prvních věcí, kterou tým udělá, můžou se do něj ale úkoly v průběhu projektu přidávat.
To, co požíváme my není úplně product backlog. V začátcích Innoconu jsme si sedli a dali dohromady časovou osu, která má konkrétní data a k nim přiřazené úkony, které k tomuto datu musí být dokončeny - milníky. Na tvorbě jsme se podíleli všichni, ale primárně na to dohlíží projektový manažer.
Standup meeting
Standup meeting v agilním světe je takovým ranním rituálem. Je to meeting, který trvá pouze pár minut (ideálně max. 15 minut), kdy se celý tým sejde u tabule, kde jsou vypsané úkoly (už dokončené, rozpracované a ty, na kterých se teprve bude pracovat) a navzájem si prezentují, co dokončili včera, co dokončí dnes a jejich problémy.
My nic takového jako standup meeting nepraktikujeme. Myslím, že jedním z důvodů, proč to neděláme je, že Innocon není jediným projektem, na kterém pracujeme. Všichni máme ještě další projekty, co nás časově zaměstnávají, takže může nastat situace, že v nějaký den neuděláme nic pro Innocon a standup meeting by pak tedy postrádal smysl.
Společný cíl
Jak už jsem zmínila, pro self - organized tým v agilním prostředí (nejen pro ten, platí to obecně) je klíčové, aby jeho členové měli společný tým, kterému věří a ke kterému společně směřují. Když píšu společně, nemyslím tím pouze to, že na něm všichni pracují, ale i to, že pokud jeden v týmu udělá chybu nebo v něčem selže, ostatní mu to nedávají sežrat, ale vnímají to jako selhání celého týmu a berou za to zodpovědnost.
Zde vnímám, že jsme jako projektový tým silní. Společný cíl jednoznačně máme a veškeré naše úsilí k němu směřuje. Co je ale důležitější je, že i za naše krátké fungování už nastaly chvíle, kdy jeden z nás nestíhal dokončit, co měl přiděleno a místo toho, abychom mu začali nadávat, tak jsme rovnou přešli k dotazům, jak mu můžeme ulevit nebo k případnému přerozdělení úkolů.
Jak je vidět, k agilnímu řízení máme ještě daleko a vidím v něm spoustu nástrojů, které teprve budeme implementovat jako např. Retrospektivitu, kterou jsem zde ani nezmínila. Knížka samozřejmě nabízí mnohem hlubší poznání agilního světa než jsem popsala v téhle eseji, ale to už je na vás si jí přečíst.
Poznatky, co jsem načerpala z knihy pro mě nyní představují dobrý základ a kdo neví, kde a jak s agile začít, tak můžu jedině doporučit.
