Tuto knihu jsem si vybrala kvůli zkouškám. Četla se ale velmi dobře a obohatila mě o zajímavou týmovou techniku, jak efektivně a zajímavě řešit problémy.
Co nám AL dává a v čem je jedinečný?
U praktikování AL se podle Weinsteina účastnící učí na třech úrovních: 1. něčemu intelektuálně porozumí, 2. aplikují nově získanou dovednost, 3. prodělají a zažijí vnitřní rozvoj. Celé to jde ruku v ruce s ATP modelem, jelikož všechny nabyté vědomosti se převádějí rovnou do akčních kroků. Je zde dáván velký důraz na reflektování – zpětné vazby, které nám pomáhají odkrývat silné i slabé stránky, čímž osobně i intelektuálně rosteme.
Klasická týmová práce a AL jsou v knize popisovány jako housenka a motýl – AL má představovat lepší a schopnější model pro řešení problémů – považuje se za rychlejší, účinnější a inteligentnější.
A jak toho tedy dosáhneme?
AL má 6 složek: problém, skupina, otázky, akce, učení a kouče. Dále má dvě hlavní pravidla: oznamovací věta může přijít pouze po otázce a kouč má neomezené právo zasáhnout.
O složkách: Problém by měl být vždy velmi naléhavý a pro minimálně část účastníků opravdu tíživý. Ne všichni by s ním měli být 100% ztotožněni, jelikož mají poté zajímavější perspektivu a zajímavější nápady na jeho řešení. Skupina AL by měla mít od 4 do 8 členů a měla by být velice rozmanitá. Otázky jsou z mého pohledu nejdůležitější a nejvýraznější části celého AL, už jedno z pravidel na ně klade velký důraz. Úkolem celé skupiny je položit co nejvíce otázek a v nich pomocí reflektování nalézt ty klíčové. Akcí se celý předchozí proces převádí do reálného světa a ověřuje jeho relevanci a funkčnost. Učení by mělo být v AL skupině stejně důležité jako samotné řešení problému – všechny účastníky posouvá na osobní i týmové rovině. A nakonec kouč, který na vše dohlíží a pomáhá týmu najít to klíčové.
ATP
Poprvé jsme AL zkusili na TS, kde jsme ale narazili na problém moc velké skupiny. Problém byl zvolený dobře, jednalo se o otázku “Proč k nám chodí crossaři nepřipravení?”. Otázky jsme k tomu měli relevantní a všichni se zapojovali, ale bylo nás příliš a klíčové otázky se lehko ztrácely. K akci jsme také došli, jelikož jsme nakonec rozhodli, jak budeme ke crossařům přistupovat, aby se náš problém mohl vyřešit. Za podařené AL to nepovažuji, ale jako první pokus to bylo super.
Podruhé jsme AL zkoušeli v rámci BG pro firmu 3RE. Rozdělili jsme se do tří skupin po pěti lidech, takže skupiny jsme měli ideálně velké. Problém předložila firma - neprodávají se kurzy aplikované jógy, jak je předat veřejnosti? Naše otázka tedy zněla “Proč lidé nechodí na kurz aplikované jógy?”. Otázky padaly, kouč fungoval skvěle, k učení docházelo, ale nejspíš pro nás problém nebyl tak palčivý, aby nás napadala opravdu zajímavá řešení. Docházelo i k tomu, že jsme měli málo informací o celé situaci kolem kurzů. Opět to nepovažuji za podařené AL, ale ani jsme nečekali, že nám to hned půjde. Věřím, že opakováním a zkoušením se jednou dostaneme k AL, kde splníme všechny jeho požadavky skvěle.
