Metodu Action learning jsem před přečtením této knihy znal jen velmi málo a vlastně se mi ji nedařilo pochopit. Proto jsem se rozhodl tuto esej vzít jako takový „návod“ na AL pro mě samotného.
Zpočátku mě trochu zarazila věta, že AL má takovou moc, že může úspěch zajistit vždy. Postupně jsem ale během čtení začínal chápat, že pokud jsou splněny všechny zásady a pravidla AL, opravdu může být cestou k úspěchu. Klíčové je splnění všech šesti složek a dvou základních pravidel.
1. Problém (projekt, výzva, příležitost, otázka, úkol)
Problém by měl být významný, naléhavý a obtížně řešitelný. Za úkol by neměl být zodpovědný jedinec, ale tým. Problém by měl nabízet příležitosti k učení.
2. Skupina/tým AL
Tým by měl mít 4 až 8 členů. Důležitá je potřebná rozdílnost členů týmu (různorodá odbornost a praxe), aby tým mohl být tým dynamický a přicházet s neobvyklými nápady. Při skládání týmu je důležité, že rozhodně nemusí být všichni součástí jedné organizace a efektivní je i zapojení dodavatelů nebo i zákazníků.
3. Proces kladení otázek a reflektivního naslouchání
Během AL je kladen důraz spíše na otázky než na věty oznamovací. Dobré otázky totiž obsahují zárodky dobrých řešení a rozvíjejí dialog. V této složce vidím největší podobnost s našimi TS, jelikož stejně nahlíží na důležitost dialogu. Na jednom z našich TS jsme dokonce vyzkoušeli metodu „Oznamovací věty jen jako odpovědi na otázky“. Mně osobně tento experiment nabídl jiný pohled na dialog, a i přes jeho náročnost, jsme splnili cíl TS a vedli efektivní dialog.
4. Akce pro řešení problému
Tato složka upozorňuje na důležitost schopnosti realizovat akci. Pokud tým nemá tuto pravomoc, musí mít alespoň jistotu, že jeho doporučení budou realizována. Pokud tomu tak není, tým bude ztrácet energii, kreativitu a pocit odpovědnosti.
5. Závazek k učení
V této složce vidím největší potenciál AL, zároveň je ale, dle mého tou nejnáročnější složkou. Učení, které při AL probíhá, má mnohem větší hodnotu než bezprostřední přínos vyřešení problému. Učení jednotlivců, ale také týmu jako celku, umožňuje násobně větší přínos pro celou organizaci.
6. Kouč
Kouč je druhá, nejvíce podobná, složka v porovnání s našimi TS a kouč má v tomto případě stejnou roli.
Dvěma základními pravidly, která jsou zdrojem účinnosti AL, je reflektivní dotazování a neustálé učení se.
Kniha nabízí i způsob, jak aplikovat AL do týmu. Ten je popsán ve 12 krocích.
1. Získat podporu vrcholového vedení
2. Povést přípravný workshop
3. Vybrat projekty, problémy a výzvy
4. Vybrat a připravit kouče AL
5. Jmenovat členy a ustavit skupiny AL
6. Zajistit orientaci v otázkách AL a připravit členy skupiny AL
7. Zavést a uskutečňovat schůzky AL
8. Přeformulovat problémy a vypracovat akční strategie
9. Ověřit a doporučit akce
10. Realizovat akční strategie
11. Dokončit činnosti a podchytit konečné poznatky skupiny AL
12. Posoudit hodnotu a účinnost programu AL a hledat možnosti jeho rozšíření v celé organizaci
Celou dobu, kdy jsem četl knihu jsem přemýšlel nad podobností našich TSek a metodou Action learningu a postupně jsem zjišťoval, že jsou věci, ve kterých se potkávají, ale také místa, kde se rozcházejí. Jako akční krok si z knihy beru to, že bych chtěl metodu AL přidat na seznam témat, na která bychom mohli mít TS a o metodě vést dialog. Kniha mě zaujala zejména z toho důvodu, že je v ní velmi konkrétně popsáno něco, co jsem předtím znal jen velmi okrajově a nabídla mi široký vhled do metody AL.
