Knihu jsem si vybrala na doporučení lidí z vyšších ročníků. Jsou v ní naprosto skvělé a zajímavé myšlenky. O některých z nich bych tu ráda napsala. Začneme asi základem:
Všechny formy AL mají jednoho společného jmenovatele: skuteční lidé řeší skutečné problémy v reálném čase a přitom se učí.
Problém
– Pokud bude příliš bezvýznamný či jednoduchý, skupina na jeho vyřešení nevynaloží tolik úsilí a energie a neprověří tak, zda je týmem schopným účinného řešení problémů. Skupina se navíc může domnívat, že ti, co jim problém zadali v ně nemají příliš důvěry, a proto nevyužije dobře svůj čas a zdrojů, ani plně nevyužije svého potenciálu.
– Problém by měl mít určitou míru naléhavosti
– Musí byt smysluplný, proveditelný, závazný, příležitost k učení, zmocnění skupiny – možnost to opravdu vyzkoušet, důvěrná znalost kontextu = problém by měli dobře znát jen 1-2 lidi, ne všichni, jelikož člověk který o problému nic neví, klade neočekávané otázky. Je dobré si přizvat člověka zvenčí (příklad číšník, co pomohl firmě ušetřit několik miliónů)
– Prezentující osoby by neměli uvádět příliš mnoho podrobností, aby skupina nedošla ke stejnému nebo podobnému řešení, jaké by si sami přály. Skupina by měla klást potřebné otázky systematicky a přirozeně, aby získávala informace, které jsou u řešení problému zásadní – skupiny al by si měli ověřovat, zda řešení problému skutečně vyřeší danou situaci – nemusíme totiž ve skutečnosti řešit ten správný problém. Zřídka se prezentovaný problém shoduje s nejkritičtějším problémem, na němž by měla skupina pracovat.
Skupina
Výběr členů skupiny
– Ve skupině by měl být vždycky někdo, kdo splňuje určitá kritéria (každý třeba jen něco z toho) - pocit zodpovědnosti, odborné znalosti, pravomoc k realizaci, důvěrná znalost kontextu
– různorodost – členy skupiny můžeme vybírat z nejrůznějších hierarchických úrovní organizace. Při správných otázkách a naslouchání se tito lidé v podstatě „vyrovnají“.
– Velikost nejlépe 4-6 osob
Problémy u více členných – nedostatečné nebo nadměrné zapojení členů, příliš složitá komunikace – složité komunikační vzorce, dosažení konsensu (shoda/řešení) trvá příliš dlouho.
– Danému problému by se měla věnovat jen 1 skupina. Kdyby totiž na stejném problému pracovalo více skupin, rozmělnilo by to energii a angažovanost zúčastněných skupin a také by to snížilo kvalitu výsledků, i když by problému bylo celkově věnováno více energie. Je lepší mít 1 soubor výborných doporučení než 2 průměrné, které získáte, když se budou stejnou otázkou zabývat dvě skupiny, protože se vytratí naléhavost, odpovědnost a důvěra.
Otázky a jejich reflektování
– Čím lepší otázky, tím lepší budou řešení a proces učení, tím hlubší bude reflektování a tím hlubšího rozvoje bude dosaženo.
– Učení se zvyšuje kladením otázek sami sobě či ostatním
– Vzhledem k tomu, že všichni členové skupiny musí klást otázky, otevírají se synapse a neprojeví se dominance žádného ze zúčastněných
– Nebezpečné je to, že se domníváme, že problém chápeme a víme, o jaký problém jde. Ještě nebezpečnější je to, že se domníváme, že všichni ostatní vnímají a chápou problém stejně jako my. Všichni vnímáme skutečnost z jiného úhlu, daného našimi zkušenostmi a také rozdílnosti věku, pohlaví, kultury, soc. podmínek a vzdělání. Pro účastníky al jsou ale tyto rozdíly cenným přínosem. Z různých pohledů a neotřelých otázek dojde ke shodě a potom můžou vzniknout použitelné strategie, které nám umožní problém vyřešit.
Dialog – druh komunikace, při níž se naslouchání a učení hodnotí výše něž mluvení, přesvědčování a vnucování.
Akční strategie
– Dokud není realizovaná akce, skupina si nemůže být jistá, že její strategie a nápady byly efektivní a že se členové skutečně něčemu při práci v týmu naučili.
– Akce podporuje individuální i skupinové učení se, protože vytváří pevnou základnu pro dodatečné dotazování a reflektování.
– Je důležité se shodnout na problému. Když toto dokážeme, bude pak snazší dohodnout se na řešení.
Učení se jednotlivce, týmu a organizace
– Lídři – nejcennějším aktivem – znalosti
– V AL je cennější poučení se, než vyřešení daného problému
– Nejlépe se učíme, když vidíme výsledky, smíme podstupovat rizika a problém je naléhavý
Kouč
– Umění klást otázky
Zaznělo tady spoustu skvělých informací, každopádně bych se k tomu spíše v budoucnu chtěla vrátit, jelikož to teď nemůžu úplně převést do praxe (ATP). Bylo ale zajímavé si přečíst, jak na tom s AL je náš kouč Jonáš. A můžu říct, že je v tom opravdu dobrý a i když občas udělá nějakou chybu, poučí se z ní a bere to všechno velmi vážně a profesionálně.
12 kroků pro zavedení a realizaci AL
1. Získat podporu vrcholového vedení
2. Provést přípravný workshop
3. Vybrat projekty, problémy nebo výzvy
4. Vybrat a připravit kouče AL
5. Jmenovat členy a ustavit skupiny AL
6. Zajistit orientaci v otázkách AL a připravit členy skupiny AL
7. Zavést a uskutečňovat schůzky AL
8. Přeformulovat problémy a vypracovat akční strategie
9. Ověřit a doporučit akce
10. Realizovat akční strategie
11. Dokončit činnosti a podchytit konečné poznatky skupiny AL
12. Posoudit hodnotu a účinnost programu AL a hledat možnosti jeho rozšíření v celé organizaci
Emocionální inteligence zahrnuje 5 základních schopností
– Sebeuvědomění – schopnost pozorovat sám sebe a uvědomovat si pocit, když se objeví
– Řízení emocí – zvládat přiměřeně naše pocity, uvědomovat si pozadí pocitu, nacházet způsoby zvládání pocitů
– Motivování sebe sama – usměrňování svých emocí, aby sloužily k dosahování cílů, emocionální sebekontrola, zdržování se projevů uspokojení a potlačování impulsů
– Empatie – schopnost dívat se na věci očima druhých, vnímavost a respektování pocitů ostatních
– Zvládání vztahů – schopnost řídit emoce jiných lidí – tato schopnost zahrnuje společenskou zběhlost a sociální dovednosti
Kniha se mi líbila, i když v ní autor někdy až zbytečně něco neustále opakoval. Jinak v ní ale bylo spoustu užitečných informací a zajímavých myšlenek. Myslím si, že na některá témata je na mě příliš brzy, každopádně je to asi dobrý nástroj například na BG. Taky v projektech při vymýšlení nových nápadů musí být fajn to vyzkoušet. My jako tým pořád trošku celkově tápeme v AL, ale myslím si, že jsme na dobré cestě. Jak jí aplikuji do praxe? Upřímně moc nevím, jak to uchopit. Jak jsem již řekla, myslím si, že pro mě bude spíš lepší se k ní někdy vrátit v budoucnu. Co se mi ale líbilo a chtěla bych dodržovat, tak dosáhnout emocionální inteligence. Na všech bodech v podstatě neustále pracuji, i když jsem nevěděla, že mají i svoje označení. Chtěla bych se také naučit pokládat otázky a navíc i ty správné. To můžu trénovat třeba na TS i v projektech. Taky se chci přestat trápit nad neúspěchy a uvědomit si, že – dle AL je cennější poučení se, než vyřešení daného problému. Taky chci začít s prací více důvěřovat ostatním a nemít furt pocit, že všechno zvládnu nejlépe sama. To jsem se snažila aplikovat například u toho, když jsem měla na starosti HC. Nesnažila jsem se udělat všechno podle sebe a sama. Prezentaci i prezentování jsem nechala na ostatních a jen jsem zkontrolovala, jestli prezentace je a prezentující přijde. Taky je za mě dobré vědět to, že když se někdy úkol zdá příliš těžký, do jisté míry to nevadí, protože si s ním většinou lidé prostě poradí. V praxi jsme si to vyzkoušeli několikrát, jak při kontaktování lidí na zákaznické schůzky, tak u menších úkolů jako udělat ze stovky 1000 kč. Poslední věcí kterou zmíním je i to, že mám pořád problém s tím, že se domnívám, že všichni ostatní vnímají a chápou problém/cokoliv stejně jako já. Mám problém věci vysvětlovat a předávat dál. V písemné formě to ještě nějak zvládám, protože si to po sobě případně potom přečtu, ale mám v sobě tolik myšlenek, že mám pak potíž se efektivně a jasně vyjádřit. Moje ATP se sice netýká uplně Tiimi, ale jelikož si jsem vědoma tohoto nedostatku a navíc mám ráda děti, učím jednou týdně malé děti angličtinu v ddm. Cítím, že se to díky tomu pomalu a jistě zlepšuje. Navíc je i trochu učím stylem jako to děláme většinou na TS, odpověď jim totiž nenaservíruju na zlatém podnose, ale musí si na to přijít s mojí pomocí sami (jsou to totiž pořád ještě děti). Většinou odcházejí smutní, že už končíme, což beru jako velký úspěch.
