Vážení, ano, s esejí jsem si dala načas, ale mělo to opodstatněný a pádný důvod. Neustále jsem nad tím přemýšlela, co obsáhnout, co nevynechat, jak to pojmout,.. no bylo toho mnoho! Ale stále jsem si na její napsání nemohla najít dostatek času. Čím to tak bylo? Proč tomu tak bylo? Zjistila jsem, že to celé bylo pravděpodobně schované za tím, že jsem nevyzkoušela v praxi to, co jsem zamýšlela. Necítila jsem, že bych mohla na toto téma napsat kvalitní esej. Neměla jsem to v hlavě dostatečně srovnané.
Pokud bych mohla něco někomu doporučit, tak by to bylo, abyste šli zkusit leadership program s pěti moduly od Zdeňka a Monči. Zní to možná hraně a nuceně, ale fakt je to crazy. Co to s námi všemi udělalo. Jak teď nad věcmi přemýšlíme a jak teď v životě fungujeme. Ještě než jsem začala psát, tak jsem si přečetla eseje od ostatních a musím říct (zas a znovu) klobouk dolů. V každém něco zůstalo. Něco jiného a různorodého. Něco jedinečného a něco, co si každý vezme za své a postupně díky tomu bude vybudovávat svůj charakter. Charakter lídra.
Ze začátku se může zdát, že budou moduly dlouhé. Nebo, že se tam člověku v průběhu nebude “chtít” jít. Cítila jsem se párkrát jako dítě, které doma kňourá, že se mu nechce do “školky”, protože by si raději hrálo doma, ale když pak mělo domů jít, tak kopalo okolo sebe, že nikam nejde, že je to tu boží. No a nějak podobně to bylo :D. Vždy, když jsem odcházela z nějakého modulu, tak jsem si něco odnášela. Zároveň jsem byla neskutečně inspirovaná lidmi, kteří tam byli se mnou.
Samozřejmě, že jsem se naučila různé techniky a metody, jak by se měly některé situace řešit správně, ale o to mi tolik nešlo. Naučila jsem se stanovit si své hodnoty a své hranice. Stanovit si to, co chci být já a ne, to co ode mě očekávají ostatní. To, jakým lídrem bych chtěla být pro ostatní. Vzkřísit uhaslé sebevědomí a zažehnout plamen. Nenechat si nic líbit ve studentském, pracovním, ani osobním životě. To, co mi chybělo, abych došla k určitému stavu mistroství.
Upřímně, když bych dostala ještě jednu šanci. Že bych mohla jít na leadership znovu, tak si vezmu tunu papírů a tužek a hltám znovu a lépe každé druhé slovo, které následně zhmotním na papír. Věřím, že je to podobně jako u “Malého prince”, kdy si v tom najdeme pokaždé něco jiného, záleží, v jaké fázi života se momentálně nacházíme.
Jsem altruista - blaho druhých je pro mě přednější než to mé. Díky leadershipu jsem si nevědomky uvědomila, že blaho druhých pro mě bylo přednější až moc. Na můj úkor a nad mé vlastní uspokojení. Dokážu teď nahlas říct, že jsem konečně pochopila slova od p. Zajíčka - ,, Deniso. Vy máte neskutečný charakter na to vést lidi. Ale nenechte je po sobě šlapat. To pak nebude dobrý.”
Je samozřejmě těžké vymezit si hranice po nějaké době. Chce to čas a trpělivost. Je to proces (mrk mrk). Ale šla jsem do toho s hlavou vztyčenou a s odvahou. No a zatím se daří (* klepu na zuby *). Ne každý den je posvícení samozřejmě, nedělám ze sebe mistra nebo rádoby zkušeného lídra, ale mám z toho radost. Z toho progresu.
Je zajímavé skloubení tohoto skillu ve dvou odlišných světech. V práci, kde jsem na manažerské pozici a v Luotapě. V práci to pro mě bylo celé nové. Nový tým lidí, nová pozice, nové způsoby a pravidla. Ze začátku jsem byla pomatená a nevěděla jsem co dělám. S odstupem času vidím, že toho někteří využívali ve svůj prospěch. Nyní je pro ně překvapením, že jimi probrouzdané vody, které byly normálně přístupné jsou ohraničené tvrdou hrází. Ně vždy se to samozřejmě setká s pochopením nebo pozitivními reakcemi, je to ovšem pochopitelné. Nejsem ale zodpovědná za emoce druhých a to mi velmi pomáhá, když se do podobné situace dostanu znovu.
V Luotapě jsem na začátku druháku byla ve “Švecově bazénu” ohodnocena pouze třemi body. Dokážu přijmout zpětnou vazbu, ať už je jakákoliv a snažím se s ní pracovat. To je jedna z mých silných stránek, kterou na sobě mám ráda. Šílený, že to už dokážu napsat nebo říct. Když jsem měla koučink s naší Míšou, na konci se mě ptala. co je mým cílem a já jí s humorem odpověděla: ,, Ze tří bodů team leaderem.”
Teď jsme na posledním cabinu v Chorvatsku volili nové role. S pyšným úsměvem mohu napsat, že jsem na třeťák lídrem pro moje lopaty. Doufám, že slova p. Zajíčka nezaniknou a že je naplním. Doufám, že budu schopna být dostatečnou oporou a motivací pro můj tým. A ze všeho nejvíc doufám, že pro ně budu lídrem, na kterého oni samy budou pyšní.
Děkuju ještě jednou Zdeňkovi a Monče za tuhle příležitost, kterou jsem dostala. Děkuju, že jsem mohla čerpat a děkuju, že jsem dostala možnost v budování mého charakteru. Charakteru lídra.
