A true story about a community that learns by doing je další z knih věnující se naší metodice. Nepřestávávají mě překvapovat podobnosti z knihy s TAP. I po tolika letech řešíme v komunitě stejné výzvy a nevědomky používáme totožné metody. V této eseji popisuji, co bychom mohli v TAP zlepšit a snažím se poukázat na výzvy, kterým bychom se měli věnovat. Z eseje mi vzešly hlavní dvě: četba a práce s absolventy.
Studenti by měli mít možnost získat deset knižních bodů z beletrií. V této knize je to explicitně napsáno, myšlenku na nějaký způsob ohodnocení za čtení beletrií jsem měl v hlavě už po přečtení Team Coach’s Best Tools, kde se četba beletrií studentům doporučuje pro oddych od odborných knih. Moc mě potěšilo, že naše metodika myslí i na odpočinek a zároveň vidí i ve čtení příběhů přínos. Ten se ukazuje v lepším chápaní naší kultury, lidských vztahů a zároveň se student může díky uměleckým knihám rozvíjet ve vyjadřovacích schopnostech.
Domnívám se, že v TAPu máme velký potenciál v oblasti esejí. Mrzí mě, že je vlastně vůbec nevyužíváme. Důvodem pro přečtení cizí eseje bývá nejčastěji to, že potřebuji napsat esej a chci se inspirovat.
Dalším důvodem je příprava na TS. K nejrůznějším tématům bývá zpracována esej mnoha studenty. Tento způsob přípravy bychom měli zakomponovat do více TS. Možná by mělo být podmínkou okomentování eseje? Tímto bychom si ověřili, že člověk danou esej četl a navíc by to přineslo hodnotu tvůrci eseje. Nezískání zpětné vazby na napsanou esej je totiž další problém, který v TAPu spatřuji. V knize je napsáno, že by eseje měly být kontrolovány kouči, každopádně nějak by se zpětná vazba na esej měla předat. Z TS, kde jsme tyto otázky probírali, jsem si odnesl pár myšlenek: Změny by se měly tvořit odspodu, tzn. hledat na komentování esejí nějaké pravidlo nebo se spoléhat na kouče, že nám je okomentují, je neefektivní. Když cítím, že je neaktivita v komentování esejí problém, měl bych je začít komentovat a prosit ostatní, aby mi je komentovali… Možná se pak ukáže, že je to užitečný nástroj a inspiruji tak ostatní, aby také komentovali eseje — vytvoří se nový zvyk v kultuře.
Zajímavé je, že se u těchto myšlenek i trochu bojím, sám jsme napsal pár esejí, které za moc nestály a pár jsme jich četl, ale právě to je hnací motor pro to, aby naše eseje byly kvalitní, když mi někdo z komunity řekne, že moje esej stojí za prd a nebo pozná, že jsme knihu ani nečetl a jen si o ní popovídal s „chatíkem“, bude to pro mě krutá zpětná vazba a příště ji napíšu lépe (alespoň myslím). Jsme na sebe zvědavý, jaký budu mít na toto téma názor za rok. 120 bodů je dost a já mám skluz, možná budu muset eseje nějak očůrat, ale to bych zase šel proti naší týmové vizi – být inspirací v komunitě…
Kapitola operating environment popisuje důležitost spolupráce s alumni a firmami pro rozvoj jednotky TA. Jsem velmi rád, že vzniká skupina, která se snaží vytvořit procesy pro udržení vztahů s alumni a že máme schopné studenty, kteří nás představují firmám, s nimiž následně spolupracujeme. Ukazuje mi to, že se TAP ubírá správným směrem. V souvislosti s knihou Good to great jsem si uvědomil pár věcí, které bychom v tomto ohledu mohli zlepšit.
Koučové jsou jediní v TAP, kdo zde vydrží déle než 3-4 roky, a proto jsou to z velké části oni, kdo je zodpovědný za udržení správné atmosféry a kultury, mimo to se v True story píše např. toto: „Coaches have to make sure that the knowledge created by individuals and the teams does not leave TA“, což přesně vystihuje jejich pozici někoho, kdo v TAP vydrží déle než 3 roky. Myslím, že by se tento proces dal zlepšit formou nabírání nových koučů, které by tvořili absolventi. Podle knihy Good to great je udržování lidi z vlastní komunity mnohem účinnější a přínosnější než hledání někoho mimo ni. Právě student TAP má největší znalost jeho fungování a má i tříletou praktickou zkušenost s koučováním. Vzhledem tomu, že head coach nekoučuje žádný tým, máme k dispozici pět koučů, ale v TAP je šest týmů, proto bych rád příští rok viděl nového kouče z řad našich absolventů.
V této souvislosti mě napadá téma vize. Za mého studia se hodnoty TAP nereflektovali ani jednou. Chybí mi jasný směr a cíl naší jednotky. Ve Finsku odjedou leaderové komunitních rolí spolu s kouči na akci, kde určují směr na další semestr, mohli bychom se tímto inspirovat. Vím, že má Gábina představu, kam by chtěla TAP vést, ale komunita jako celek to neví. Naše cíle a vize by měli být vidět. Pomohlo by to i uchazečům při rozhodování, jestli u nás studovat. Díky oběma knihám, které jsem zmínil, mi došlo, jak je proces přijímaní uchazečů podstatný. Měli bychom na něj klást velký důraz.
PS: Jsme pyšnej na Viléma, je to první student, který za moje studium přišel s BG pro svoji firmu. Přesně tento model by se měl v TAP opakovat častěji, absolventi by měli chtít podporovat TAP a obráceně naši studenti by měli dodávat přidanou hodnoty pro firmy našich alumni. Podobně je to s předáváním projektů jako je Den s Téčkem, který umožňuje prvákům získat první zkušenost s podnikáním.
