Tahle malinká knížka mě donutila k jejímu přečtení ze dvou důvod - v první řadě je krátká, což je vždycky atraktivní, pokud honíme knižní body (aka každý ve třeťáku) a v druhé řadě už jsem o ní mockrát slyšela, dokonce kousek dřív i četla, ale nikdy ne celou. Zde jsou tedy moje čtyři dohody.
Nehřešte slovem
První dohoda nám říká, že bychom měli komunikovat upřímně, transparentně a neslibovat, co nedokážeme doručit. Zároveň bychom měli vážit slova a nejdřív se zamyslet než něco vypustíme - občas tím zbytečně můžeme způsobit konflikty nebo se kvůli nám může někdo cítit špatně.
Nebudu lhát, někdy dřív mluvím než přemýšlím. Měla jsme celý život problém s tím, že jsem lidem říkala upřímnou pravdu natvrdo, bez jakéhokoliv zaoblení, což ne každý vezme. Dnes už toto vím a pracuju s tím, nicméně ne vždy jsem v tom úspěšná, zrovna nedávno se mi to vymstilo na business meetingu, kdy jsem vypustila něco, co bylo hr, zbytečný nebo při nejmenším se to dalo podat lépe.
Btw můj akční krok z této dohody je míň mluvit sprostě, protože to je taky taková nehezká a zbytečná věc.
Neberte si nic osobně
Druhá dohoda na mě působí jako pravidla zpětné vazby. Ne, nemůžeme si brát věci osobně, jinak bychom se z toho zbláznili. Říká, že to, co nám lidi říkají je spíše obrazem o nich než o nás a je třeba k tomu i takto přistupovat.
Musím říct, že jsme od spousty věcí, které mi kdo řekl/říká už dávno oprostila. Hodně pracuju s tím, od koho zpětná vazba přichází, co má ten člověk za sebou, jak k věcem přistupuje atd.. V jednoduchosti, když někdo bude nekonstruktivně nadávat na Tiimi ples, ale zároveň nikdy nic takového neorganizoval, tak to pro mě postrádá jakoukoliv relevanci. Jasně, máme být otevření veškeré zpětné vazbě, což určitě beru. Nicméně není zpětná vazba jako zpětná vazbě a za určitých podmínek něco beru více a něco naopak méně seriózně.
Nevytvářejte si domněnky
Třetí dohoda varuje před vytvářením si předpokladů a domýšlením si situací. Často předpokládáme, že víme, co si myslí ostatní, tím si vytváříme vlastní obraz o realitě, která paradoxně vůbec nemusí být reálná. Nehledě na to, že když tomu opravdu uvěříme a kalkulujeme s tím jako s faktem, tak je na konflikt zaděláno, ale zbytečně.
Občas se mi stane, že se ve vlastní hlavě zaseknu v různých scénářích, které mi moje hlava vytvoří. Ještě se mi nepovedlo na 100% tohle eliminovat. Povedlo se mi ale naučit se s tím pracovat a vymanit se ze začarovaného kruhu tím, že si odpovím na otázku, co jsou fakta. Pak se mi to krásně rozdělí a už jsem zase v klidu.
Dělejte, jak nejlíp dovedete
Poslední dohoda nás povzbuzuje k tomu, abychom dělali vše, co děláme na 100%. Současně nám říká, že naše maximum se může lišit od maxima někoho jiného ve stejné aktivitě, což je v pořádku. Každý máme jiné přednosti. Co mi ale přijde zajímavý je, že dohoda říká, že v moment, kdy dělám, jak nejlépe umím, tak jsem, řekla bych “bezúhonná”, sama před sebou a to je super pocit.
K tomuhle řeknu, že ano, pokud dělám něco, co mě naplňuje, co mi k něčemu je, tak se to určitě snažím dělat na plno. Pak jsou tu ale věci, ve kterých nevidím smysl a tam se upřímně nedokážu přemluvit k zapojení na mojí plnou kapacitu.
Knížka je super - krátká, smysluplná, naučná. Dle mého názoru mluví o věcech, na kterých je třeba pracovat celý život, takže jsem vděčná, že jsem si je opět připomněla. Nemůžu nic jiného než doporučit dál.
