Tuhle knihu jsem si vybrala ze stejného důvodu, jak tuto školu – chci se neustále zlepšovat, rozvíjet a zdokonalovat sebe a své postavení ve světě, ať už jde o vzdělání, byznys nebo mezilidské vztahy. A tak dosáhnout plněji a šťastněji prožitého života.
Kniha je – jak už název dost napovídá – velmi jednoduše a přehledně strukturována do čtyř hlavních tematických okruhů, čtyř „kroků ke štěstí“, které shrnují názvy jednotlivých dohod. Je to světový bestseller, čili na ní asi něco bude, u nás v Česku ji popularizuje především herec Jaroslav Dušek (dokonce přímo o ní udělal úspěšné divadelní představení), ale kniha je rozšířená i mimo jeho fanoušky v obecném povědomí všech, kteří hledají cesty seberozvoje.
Podívám se teď na každou ze čtyř dohod podrobněji a z mého osobního hlediska.
1. Dohoda – „Važte slova“
Zdánlivě banální rada, ale jak může její nerespektování vytvořit naprosto zásadní konflikty a někdy až fatální antipatie! Jde především o odstrašující příklady. Zažíváme účinky špatně zvolených, nebo nevhodně zvolených slov každý den. Když mi například můj přítel sdělí, že to vánoční cukroví je „odporné“, protože mu moc nechutná a myslel si, že jsem ho koupila v obchodě a já přitom sama zadělala na těsto, pomyslím si, že je vybíravý snob a zařeknu se, že už se nikdy o žádné cukroví pokoušet nebudu. On přitom jen zbytečně přehnaně reagoval na to, že mu moc nechutná – ale nevážil slova. Tak já už teď nebudu vážit mouku a máslo na váze a zbytečně přijdeme o hezké společné vánoční momenty. Pokud teda nepřejdu k druhé radě (dohodě se sebou samou).
2. Dohoda – „Neberte si nic osobně“
Asi nejtěžší dohoda pro někoho jako jsem já, kdo vnímá a prožívá svět velice intenzivně. Ale pokud bych ji zkusila aplikovat na výše uvedený příklad s vánočním cukrovím, musela bych se zeptat, co tím vlastně chtěl říct. Opravdu tím chtěl říct, že jsem naprosto neschopná? Nebo chtěl jen říct, že tohle cukroví mu vůbec nechutná a jen se unáhlil a nevážil slova? Pokud se oprostím od emocí a citů – což je zrovna pro mě ta nejtěžší věc na světě – jsem ochotná uznat, že to byl asi ten druhý případ. A najednou jsem já nad věcí a pánem situace, protože vím víc než on – že nevážil slova a že to nebyl osobní výpad proti mně.
3. Dohoda – „Nevytvářejte si žádné domněnky“
Nebudu už donekonečna pokračovat v analogii s vánočním cukrovím – tahle dohoda mi jednoduše říká, že se nemám domýšlet, co tím ten druhý „určitě myslel“, protože taková domněnka má velmi malou procentuální šanci potkat se s pravdou. A pokud na základě takovéto domněnky začnu vytvářet jakkoliv perfektně logické další myšlenkové konstrukce, bude celá tato moje rozvaha mylná, protože bude vycházet z falešného předpokladu. Čili – ptát se, jasně a napřímo, ověřovat fakta, vyžadovat jasné a přímé odpovědi. A teprve potom formulovat správné závěry – z faktů, nikoliv z domněnek. Moje představa o jakémkoliv problému má vycházet z podstaty daného problému, ne z mé domněnky o tomto problému. . Jako prostředek pro odhalení doměnek dobře taky slouží žebřík doměnek a hledání levého dloupce.
4. Dohoda – „Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete“
Jasná a pro mě nejjednodušší dohoda, ke které mě vedl od dětství můj táta, podle které žiju a která mě dovedla k úspěchu ve světě modelingu, v osobním životě a nakonec i na tuhle školu. Mohla jsem natočit motivační video na jeden záběr doma v pokoji, ale já do něj chtěla dát všechno to, co si myslím, že mě dělá mnou a tak jsem oběhala několik lokací, kolikrát i jen pro jednu větu, natočila spoustu verzí a záběrů, stříhala pod vedením profesionála několik dní a dopracovala se k výslednému tvaru videa, ze kterého byl myslím dobře cítit můj zápal dělat vše tak, jak nejlépe dovedu. Mám to naštěstí v nátuře, je to moje přirozenost a nemusím se do toho nutit – lucky meJ
Díky této knize jsem si tedy znovu připomněla a vyjasnila, kde jsou moje silné a slabé stránky a kde se mám ještě zlepšovat a pracovat na sobě. Snad se mi bude získaná zkušenost hodit obzvláště v emotivně vypjatějších situacích, kdy se budu snažit „nebrát si věci osobně“, v analýze problému, kde se budu snažit „nevytvářet si žádné domněnky“, pokud je nemám podložené jasnými fakty. Naopak velkým povzbuzením a vzpruhou je nalezený soulad s dohodou o „dělání věcí, jak nejlépe dovedu“. Jak si stojím s dohodou „vážit slova“, to si nejsem jistá – a tak budu vážit slova a o této dohodě spíš přemýšlet, než z ní tady dělat nepřesné či mylné závěry.
