Kniha “Technika pomodoro” od autora Francesco Cirillo.
Pocit klidu. První myšlenka, co mi utkvěla v hlavě z knihy. Asi jsem si nikdy pořádně neuvědomila, jak moc se nechávám rušit svým mobilem. Každý den mám kolem 300 oznámení, které mě ruší od práce. Kolikrát, kdy píšu esej nebo čtu, mě několikrát napadne myšlenka, abych zkontrolovala svůj mobil. Nebo mi přijde oznámení v průběhu, a to tolikrát ani nevydržím, a pak mi dělá problém se vrátit k práci. Nicméně, když přijde na řadu pomodoro, mám nutkavý pocit 25 minut něco dělat, protože vím, že potom mě čeká odměna v podobě přestávky. Zjistila jsem, že o technice pomodoro je celá kniha a zajímalo mě proč tomu tak je.
S technikou pomodoro jsem se poprvé setkala v prváku v TAP, jestli si matně vzpomínám, ve sbírce technik od Vaška. Zkoušela jsem to několikrát a vždycky to fungovalo. Pamatuju si, že jsem s touhle technikou napsala celé portfolio na předmět Týmové Dovednosti, které mi zabralo neuvěřitelných 17 pomodoro. Jak jsem to zvládla, nevím, ale fungovalo to dobře. A vlastně pokaždé - když nestíhám, vytahuju techniku pomodoro, protože vím, že mi zachrání zadek.
Cíle pomodora
Evidence
Autor v knize popisuje hlubší myšlenku za pomodorem - evidenci a reflexi naší práce. V praxi to vypadá tak, že si vedle úkolu zaznamenáme, kolik pomodoro nám úkol zabral. Pokud vidíme, že nám úkol zabral např. 10 pomodoro, ale ve finále nám to přijde jako dost dlouhá doba práce na úkolu, ptáme se na otázky: “Jak příště pracovat efektivněji? Co mi zabralo nejvíc práce?” Takovýhle uvažování a monitorování mé práce chci převést do praxe. Uvědomuji si, jak málo času mám a jak rychle běží, a takovýhle způsob uvažování ze mě, troufám si říct, udělá lepším pánem času.
Pokud již máme čas na jednotlivých úkolech zmapovaný, můžeme si snáze odhadnout jeho délku a plánovat si ho. Jeden úkol by nám neměl zabrat více než 7 pomodoro. Pokud je úkol náročnější, je produktivnější rozdělit si ho na dílčí úkoly.
Vyrušování
Pomodoro dokáže bojovat i s vyrušováním. Nejedná se nejen o vnější vlivy, ale i o vnitřní. Naše mysl si při práci vzpomene na tolik důležitých věcí a my máme nutkavý pocit přestat na rozdělané práci pracovat. K boji proti vyrušování nám stačí obyčejný papír. Pokud si na něco při práci vzpomeneme, danou věc si zapíšeme a vrátíme se k ní až po dokončení rozdělaného úkolu. V závěru nám některé úkoly nebudou připadat důležitý a můžeme je odložit na další den.
V příštím pomodoru to bude lepší
Pokud se přeci jen stane, že nás něco vyruší a my rozdělanou práci nedoděláme, není důvod smutnit. V příštím pomodoru to bude lepší :).
