Na úvod je potřeba říct, že autor mi není v několika věcech sympatický. V knize například píše, že řád je mužský a chaos ženský. Přestože tvrdí, že je potřeba mezi tím najít rovnováhu, podtitul knihy „Protilátka proti chaosu“ vypovídá o tom, že genderově společnost škatulkuje a k tomu navíc sexisticky. Bohužel pro mě tato kniha byla dalším zklamáním hlavně ze strany autorovo názorů v nespočtu velice problematických tvrzení. Setkávám se s tím v doporučené literatuře k našemu studiu až moc často. Mrzí mě, že je pro mě kvůli tomu následně těžké tyto autory brát vážně a knihu nečíst s odporem. Zde například autor vystupuje jako odborník a psycholog a kritizuje základy moderní psychoterapie, dále mě například bere jako podřadnou bytost, podporuje patriarchát, uráží další menšiny apod. Plete do toho navíc svoje náboženství a obhajuje jeho názory biblí… Je toho víc, ale už se raději nebudu „rozčilovat“ s pokusím se vytáhnout z knihy alespoň některé věci, které by mi trochu mohli pomoct.
První pravidlo: Stůjte vzpřímeně
Ukazujeme tím ostatním, že po nás nemůžou šlapat.
Druhé pravidlo: Chovejte se k sobě jako k někomu, za koho jste zodpovědní
Chováme se k sobě nedbale a máme pocit, že si sami nic lepšího nezasloužíme (ale například děti, zvířata apod. ano). Můžeme dělat dobré věci a starat se o ostatní jen když se k sobě budeme chovat hezky.
Třetí pravidlo: Přátelte se s lidmi, kteří pro vás chtějí to nejlepší
„Toxický“ kruh nás nakonec negativně ovlivní.
Může mít tento člověk pozitivní vliv na můj život?
Je to ten druh přítele, kterého si zasloužím?
Opravdu chce ten člověk pro mě to nejlepší?
Vybírání přátel není sobecké, ale zodpovědné.
Čtvrté pravidlo: Porovnávejte se sami se sebou v minulosti (ne s někým jiným)
Skromné a dosažitelné cíle. Radovat se z malých cílů a z cesty.
Deváté pravidlo: Předpokládejme, že ostatní vědí něco, co my ne
Uplatnit to můžeme v porozumění ostatním.
Dvanácté pravidlo: Pokud potkáte kočku, pohlaďte ji
Uvědomění naší zranitelnosti, důležitost žití v přítomnosti a drobnosti života.
ATP:
Bohužel mi kniha nic moc zásadního nepředala, co už jsem předtím neznala, což může být i částečně tím, že jsem proti autorovi dost zaujatá. Bohužel pro mě bylo těžké knihu číst, jelikož mám ve spoustě věcí jiné názory na svět a většinu věcí už jsem zkrátka znala. Pomohlo mi to alespoň připomenout si některé zajímavé zásady a tipy, které mi v životě mohou pomoct, protože v nich samozřejmě dokonalá nejsem. Potřebuji se například naučit porovnávat se jen sama se sebou – cítím se totiž neustále pozadu oproti ostatním (i když se porovnávám jen s těmi nejlepšími), už se i poslední dobou snažím si při takovém smýšlení připomínat, že jsem opravdu dál než moje minulé já. Na to navazuje i schopnost se k sobě chovat více hezky – autor zmiňuje fakt, že jako lidé máme pocit, že si například děti zaslouží víc. Proto se v takových chvílích snažím představovat, že daný člověk nebo dokonce já sama takhle jednám s mým dětským já. To má za následek, že se za sebe dokážu lépe postavit a uvědomuji si, že to jsem vlastně pořád stejná já a zasloužím si úplně stejně hezké jednání. Chci také zapracovat na lepším pochopení ostatních, v čem mi může pomoct si představovat, že ostatní vědí něco, co já ne (do zdravé míry) a radovat se z drobností života, které jsou naplňující.
