Úvod
V této knize je tolik life-changing informací, že jsem nevěděla jak tuto esej pojmout, aby měla hlavu a patu. Nakonec jsem se rozhodla udělat ji trochu intimnější a do hloubky se zaměřit na první část knihy o definování toho, co v životě a práci chci, a stanovení si jasných cílů a priorit.
Proč jsem se tak rozhodla?
Jsem v životě hodně rozlítaná, zkouším stále nové věci a nerada se koukám do budoucnosti. Není mi příjemné přemýšlet nad závazky typu hypotéka a pro plno lidí tímhle působím neseriózně, naivně, nevyspěle. Ráda bych si v sobě více ujasnila, jestli je to moje krásná součást, nebo mám jen strach z větších závazků a podvědomí odpor k nějakým aspektům mého nynějšího života.
Warning - velice soukromé, nezneužívat!
Jak to teda vypadalo?
V ATP jsme zkombinnovala 4 principy, které Ferriss zmiňuje. Dreamlining, analýza 80/20 (Paret je prostě všude), proces ve 3 krocích a nastavení strachu. Všechno jsem si to hodila na papír a následně vypracovala hezky vypadající čtvrtku, která to vše ukazuje. Ale teď hezky od začátku.
Jako první přišel dreamlining, který zahrnuje vytvoření seznamu vašich ideálních životních cílů, osobních i pracovních, a jejich následné rozdělení na menší, lépe zvládnutelné kroky. Nejdřív jsem to pojala volně a začala si vypisovat mé životní cíle. Tyto cíle jsem si poté dala do pětileté časové osy. Samozřejmě že 5 let nemůže plně obsáhnout všechno, ale od každého jsem si tam dala alespoň první krůčky. Zároveň nemám moc cílů, které by byly typu “za 20 let si koupím vilu na Bertramce”, takže 5 let mi krásně stačilo pro udání cesty. Už u těchto cílů jsem zvážila analýzu 80/20 a dávala tam jen ty pro mě zásadnější položky, od kterých se zbytek sám odvine.
Taky jsem zakomponovala proces ve 3 krocích. Ferriss doporučuje tříkrokový proces pro lepší definování cílů. Nejprve si máme určit náš ideální životní styl. Za druhé identifikovat cenu tohoto životního stylu. A za třetí vypsat konkrétní kroky, které musíte udělat, abychom dosáhli tohoto životního stylu. Tento proces mi nebyl tak blízký, jelikož se mi těžko vychází z peněz. Nakonec jsem ale takhle vypočítala částky, které se v plánu objevují - kolik chci/potřebuju měsíční příjem + kolik chci aby mi zbylo na cestování.
Tohle dlouhodobé plánování mi dlouhodobě nedělá dobře:D Mám z toho divný pocity a často si říkám, že to nemá smysl, protože se vše ještě tisíckrát změní. Ve výsledku jsem v tom ale našla smysl a krásně si utřídila myšlenky. Hlavní uvědomění bylo, že se to sice může tisíckrát změnit (a to je úplně v pořádku), ale bez naplánování a trochu snění člověk nemá takový drive a tak se tím životem trochu plouží. Taky se ale k plánu nechci upínat a zachovat si životní flow.
Fun fact: po tomhle mě opustily touhy jít dál studovat, protože jsem si na to při plánování ani nevzpomněla a až zpětně si řekla “počkat a co ten inženýr?”, asi nic:)
Následně jsem použila Ferrissovo doporučení, abychom použili konkrétní časovou osu, například šest nebo dvanáct měsíců, a stanovili si termíny pro každý z cílů. Já zvolila od teď (duben 2023) do konce roku 2023. Vypsala jsem si znovu cíle na tento rok a více je rozkouskovala do období 8 měsíců. U tohoto už jsem měla zase pocit, že mám svůj život více ve svých rukách a nestavím vzdušný zámky. Tady už bylo 80/20 ve velkým, studijní požadavky jsem zkrouhla na nejnutnější minimum a dílčí cíle nastavovala co nejvíc jasně a stručně, nechceme se zasekávat věcmi kolem (to je totiž moje specialitka:)
Poslední a šíleně zajímavý krok bylo nastavení strachu. Ferriss doporučuje, abychom identifikovali a řešili obavy a pochybnosti, které nám mohou bránit v dosažení vašich cílů. Udělala jsem to tak, že jsem si zapsala všechny strachy co mě napadly při pohledu na plán roku 2023. Poté jsem je chvíli nechala být a přemýšlela nad nimi, odkud se berou, proč mě napadly, jsou reálné? Následně jsem ke každému napsala jak ho překonám a proč není důvod se ho obávat. “Tím, že se postavíte svým strachům čelem, můžete získat sebedůvěru a dynamiku při prosazování svých cílů.”
Další random poznatek z knihy
Již delší dobu používám Parkinsonův zákon a nemůžu si to vynachválit! Začala jsem si psát k věcem kolik chci aby mi to zabralo času a neuvěřitelně to zefektivnilo moji práci. Do úkolů se mi často i více chce a lépe se soustředím.
Závěr
Ani jsem si to tolik neuvědomovala, ale potřebovala jsem si více urovnat co chci a nechci v životě dělat. Už se blíží další velká změna v mým životě - odchod z Tiimi a vstup do nového světa, takže bylo fajn ujistit se, že to co teď dělám chci dělat i dál. Zároveň jsem si krásně určila, jak budu v tomto roce postupovat, abych zvládla vše co chci zvládnout. Již od října jsem hodně zaměřená na studijní požadavky, jelikož jsem věděla, že v tomto roce chci věnovat čas tatérskému kurzu, takže jsem si to teď mohla hezky utřídit v hlavě a utvrdit se v tom, že mi to takhle dává smysl.
A co se týká mé úvodní věty: “Ráda bych si v sobě více ujasnila, jestli je to moje krásná součást, nebo mám jen strach z větších závazků a podvědomí odpor k nějakým aspektům mého nynějšího života.” Tohle bylo velké sousto, přijala jsem více plánování a našla v něm smysl, ale tahle otázka mi asi zůstane na terapie:)
