Řízení inovací

Tato 600-ti stránková krasavice by nechala chladným kdejakého čtenáře, díky svému vědeckému jazyku a repetitivnímu obsahu. I přes značný diskonfort při louskání této knihy si odnaším cenou teorii, kterou míním uplatnit u zkoušek i pro rozvoj týmové společnosti.

Proč inovovat?

Firmy působí na trzích, na kterých se uplatňuje různá míra konkurence. Nicméňě všechny firmy se snaží získat zákazníky na svou stranu nejrůznějšími způsoby. Kdo neinovuje, rychle zůstává pozadu

Existují 4 základní druhy inovací..

• inovace produktu, nebo služby
• inovace procesu (výroba, management, komunikace atp.)
• marketingová inovace
• organizační inovace (nový způsob organizace vztahů s dalšími firmami, organizace pro postupy provádění práce či organizace v rozdělování povinností a odpovědností práce..)

… které můzeme dál rozdělovat na:

• inkrementální (evoluce) - malé, postupné změny k lepšímu
• radikální (revoluce) - velké změny, které mění pravidla hry

Kumulativní inkrementální změny jsou obvykle efektivnější z dlouhodobého hlediska, než velké radikální změny, které se objevují jen zřídkakdy a žádají si mnoho zdrojů. Pokud chce firma přežít na trhu dlouhá léta, měla by se zavázat k průběžnému vylepšování všech procesů, jelikož se vnější podmínky neustále mění. Na trh má vliv mnoho faktorů, mezi které patří trendy, politika, nová technologie, sociální aspekty atp. Proto je nutné neustále držet krok a aktivně vyhledávat informace, abychom mohli průběžně vylepšovat naše startegie.

Inovace jsou vždycky vnímány subjektivně, jelikož novinky mohou být posuzovány pouze podle zkušeností pozorovatele. Proto inovace, která může pro velkou firmu znamenat je malý posun kupředu bude pro malou firmu znamenat revoluci.

Proč je tak těžké inovovat?

Čím rozsáhlejší je inovace, tím těžší je jí docílit, jelikož lidé obvykle postrádají představu, jak dojít k cíli. Nikdo doopravdy netuší, jak bude vypadat finální výsledek.

Organizace musí zvládat 5 fází inovačního procesu: 

1. Průzkum vnitřího i vnějšího prostředí za účelem odhalení signálů, které volají po inovací - soubor stimulantů, na které organizace musí odpovědět: 

• Nové potřeby 
• Příležitosti 
• Nátlak 
• Chování konkurence 

1. Strategický výběr ze setu spouštěčů inovace, ke kterým bude  organizace vyčleňovat zdroje k realizaci. 

• Výběr těch s největší šancí tvorby konkurenční výhody 

1. Poskytování zdrojů znalostí, často v tacitní formě, které jsou potřeba pro realizaci inovace.  
2. Implementace inovace 
3. Reflexe na předchozí fáze, vylepšování 

Kdybych to měla shrnout, inovace bude vznikat, když se o to budeme dlouho snažit. Rozhodně na nás nespadne z čistého nebe, jak jsem se dlouho domnívala. Klíčová je rychlost, dostatek potřebného know-how, provázanost komunikace všech potřebných oddělení, schopnost flexibility a rychlé adaptace a mnoho dalšího.

První nástraha vězí v pochopení našeho trhu a zjištění toho, jak je vlastně velký. Když konceptualizuje nějaký nápad, je nutné udělat prototyp a otestovat ho ideálně spolu se zákazníkem. Celý proces je plný neznámých a potencionálních záseků, které mohou celý proces narušovat. Proto je tedy schůdnější věnovat se inkrementálním změnám, které povedou k lepší kokurenceschopnosti. 

ATP:

• Ke zkoušce z řízení inovací.
• Základní slovní pojmy a principy pro tvorbu inovací.
• Pro inkrementální organizační změny k lepšímu v rámci naší týmové společnosti.
• Pro marketingové inovace pro klienty i interní projekty.