Čtyři tisíce týdnů (cca 80 let života) je definicí pro to, jak bychom měli žit aniž bychom si dělali starosti a začali si život vychutnávat.
Myšlenka knihy je neupřednostňovat výhody budoucnosti před dnešními potěšeními. Jelikož jsme nastavení tak, abychom odbavovali úkoly a zabývali se povinnostmi, aniž bychom prožívali náš ‘hluboký čas’. Čím rychleji budeme odbavovat, tím rychleji budou přicházet nové - hrozí přehlcení.
Nenechme čas ovládnout nás…
Techniky pro efektivní nakládání s úkoly (tedy time-mgmt), které vedou k přehlcení:
Proč vedou k přehlcení? Měli bychom si uvědomit při každé technice, zda nám pomáhají zanedbat takové úkoly, které jsou pro nás zbytečné.
Úkoly neodkládejme, co můžeme udělat nyní, proveďme teď.
FOMO (fear of missing out) je něco, co zmeškáme a jen v případě smířením se s tímto dokážeme žít život.
V knize padla úvaha o osobním kanbanu a max. 3 rozjetých projektů zároveň - s tím pracuji v tomto závěrečném třetím ročníku tak, že bakalářskou práci jsem začal již o prázdninách a nyní, na podzim, ji dokončiji. K tomu se váže tvorba závěrečného portfolia Tiimi, jenž mám v plánu dokončit do konce roku 24. A zbývá prostor na aktivní projekt, čímž v současné chvíli je zejména copywriting (občas smíšený s webdesignem).
Mou reflexí je fakt, že se necítím přehlceně a takové plánování (mně) skutečně funguje - dokážu se soustředit na každý “projekt” a i tak vím, kde jsem v něm naposledy skončil. K tomu je však nutné vést vedlejší poznámky, abych se neztrácel a vždy věděl, jak dál pokračovat. Zároveň potvrzuji, že pokud bych BP si nechal až na současné období, nebyl bych schopný pracovat zároveň na projektu, jelikož by mě zahltila.
Slýcháme to často, a já si uvědomuji více podstatu slova “NE” - naučit se říkat na úkoly, které nejsou naší prioritou (většina!).
Odpočinek jako cesta k úspěšnému a kvalitnějšímu bytí… Udělat si pauzu sami pro sebe, být se svými myšlenkami, zastavit se z koloběhu a uvědomit si, kde jsem a kým jsem. Dát prostor a svůj čas svým vztahům (rodině a přátelům), protože pouze ti dělají naše bytí tím smysluplným. Uvědomme si, že náš čas je to nejdražší, co máme a pokud jej věnujeme nejbližším, posílíme tím nejen sebe, ale i okolí. Nevnímejme tyto chvíle, jako ztrátu času, protože jsou pravým opakem - my to víme, jen si to musíme uvědomit.
Žít okamžikem - klíčem správného vnímání momentu nastane tehdy, pokud se odstřihneme od záměru udržovat čas v tempu (neboli neustále spěchat či dirigovat čas). Tím si jen způsobujeme stres a ničeho pozitivního tím nedocílíme. Smiřme se s faktem, že je pro člověka při nejmenším stejně efektivní netlačit s časem, ba dokonce získá víc…
Vlastně, chybí nám TRPĚLIVOST. A jak jí docílit?
Cvičení/ATP: Stanovte si na práci 60’ ve dne, po vypršení času zavřete PC a jděte od úkolu pryč! Nepřetahujte. Protože pokud úsek překročíte, neudržíte si tak stabilní produktivitu. Trpělivost je spojena s fází pokusu a omylu, pokud takové fáze přeskočíme/zanedbáme, nemáme šanci se v životě učit.
Nepohodlí v situacích nám pomůže adaptovat se a přestat mít na moment vlastní čas tak pevně pod kontrolou. Občas narušené rituály a režimy nám prospějí - naučíme se nemít čas vždy přesně pod kontrolou. Musíme být zároveň soudní a realisticky definovat, čeho jsme schopni dosáhnout, aniž bychom se přeceňovali - buďte tím, kým doopravdy jste. A naučme se říkat NE.
Zkrátka musíme přijmout své časové omezení, své limity, a přestat stále jen doufat.
(a občas zkontrolujte svůj seznam To-Do seznam hotových úkolů…)
Líbí se mi myšlenka: “Hledejte novost v běžných věcech.”
