Proč jsem si knihu vybral?
Kniha mi byla doporučena mým bráchou, od kterého jsem se dozvěděl, že se jedná o celkem netradiční knihu o time managementu. Že na rozdíl od ostatních knih z této kategorie se z nás autor nesnaží udělat “polobohy” a vymastrovat náš time management, ale spíše se zabývá tím, jak lépe žít svůj život s ohledem na to, že každý z nás má omezený čas na této planetě. To mě zaujalo na tolik, abych si knihu přečetl.
O čem kniha je?
Jak i naznačuje podtitul (time management pro smrtelníky) hlavní myšlenka knihy je,
si uvědomit jak moc omezený čas na planetě máme a využít ho co nejefektivněji, což v tomto podání chápu ne jako stihnout co nejvíce věci, ale jako zaměřit se na věci, které nám opravdu dávají smysl a máme z nich radost.
Existenciální zahlcení= Člověk se cítí přetížen množstvím rozhodnutí, které musí udělat a věcí, které chce a “musí” za svůj život stihnout, tento pocit může být spojen s úzkostí a strachem z toho, že nevíme co se stane v budoucnosti, jaké rozhodnutí je správné a že život je nesmírně složitý a nejistý.
Past efektivity= Aby člověk zahnal úzkost existencionálního zahlcení má potřebu pořád něco dělat a být co nejproduktivnější, aby každý týden (autor uvádí na příkladu sklenice) naplnil až po okraj. Past je to proto, že v dnešním světě nikdy nebudeme mít hotovo. Než stihneme vyřídit svůj dvoustránkový to-do list objeví se další věci, kterým bychom měli věnovat pozornost. Pokud je náš cíl být co nejefektivnější, nikdy nedosáhneme vnitřního klidu a budeme mít pocit, že se pořád za něčím ženeme, vedlejší negativní efekt je, že zpravidla budeme zanedbávat ostatní sféry života jako jsou vztahy, zdraví nebo radost. Tento stav může vést k vyhoření a pocitu prázdnoty, když člověk zjistí, že všechna jeho úsilí a úspěchy na poli efektivity nejsou dostatečně naplněné a že si nedokáže užívat život plnými doušky.
Úzkost z existencionálního zahlcení a frustrace z nedostatečné efektivity činí náš zbývající čas stresující.
Jak se vyhnout existencionálnímu zahlcení?
Jedním slovem - prioritizace. Autor radí abychom si vytvořili dva listy. Open list kam napíšeme všechny naše nápady na podnikání, skills co se chceme naučit, země co chceme navštívit a tak dále. Poté vezmeme 3-5 věcí co jsme si napsali a přepíšeme je na druhý papír Closed list - to jsou věci, kterým teď dáme naší energii a nebudeme koukat do Open listu dokud nedokončíme nebo kompletně neopustíme věci z Closed listu. Dalším bodem je přijmutí faktu, že si možná nikdy nesplníme věci co máme na Open listu, to by nás mělo zbavit úzkosti. Burkeman říká, že bonusem by mělo byt lepší boj s prokrastinací, protože jediná cesta jak si splnit věci v Open listu je dokončit nejdříve něco z toho uzavřeného.
Past efektivity eliminujeme přijetím mindsetu, že většinu věcí co děláme, děláme jen tak akorát aby to stačilo. Zkrátka nedáváme všemu 100%, ale jen nezbytně nutné úsilí, abychom pak mohli dát maximum těm pár věcem, které jsou z našeho pohledu důležité. To autor nazývá Strategic underachievement.
Last time reflections je tip od autora jak obohatit svůj život a tak trochu bojovat s rutinou. Spočívá v tom, abychom ke každé aktivitě přistupovali jako bychom jí dělali naposled. Jak by to vypadalo, kdybyste věděli, že naposledy posloucháte hudbu? Nebo dokonce že naposledy uklízíte? Tato myšlenka nás dokáže vrátit do přítomného okamžiku a pomůže nám užívat si každodenní rutinní činnosti.
Upřímně nevím jak moc je tato myšlenka udržitelná. Myslím, že chvilkově nám to nějaký boost dát může, ale nejsem si jistý jak dlouho nás bude “bavit” si nalhávat, že tohle čištění zubu už je fakt poslední.
Další myšlenky co jsem si odnesl..
Trpělivost je žádaná ve všech sférách života přes kreativní práci, potíže ve vztazích, politiku i rodičovství. Pocity které prožíváme, když realitě dovolíme, aby plynula vlastním tempem, jsou nám natolik nepříjemné, že vzniklé problémy chceme vyřešit co nejrychleji a tolik nám nezáleží na řešení, ale hlavně na tom, že něco dělám. Proto opouštíme náročné projekty nebo vztahy, protože v opuštění je méně nejistoty než v setrvání.
3 zásady trpělivosti:
V knize je uveden příklad s autobusovým nádražím v Helsinkách. Z nádraží odjíždí spoustu autobusů do různých koutů Finska. Na začátku prvních pár zastávek mají však autobusy stejnou trasu. Řekněme, že první 3 zastávky (3 roky) jsou pro každý autobus stejné. Nevystupujte ze svého autobusu jen proto, že vám někdo říká, že nejste originální!! Jednak protože člověk, který vám to říká se dost pravděpodobně nachází na prvních třech zastávkách, ale hlavně protože jedinečnost si žádá čas. Abychom se stali mistry ve svém oboru musíme se nejdřív naučit základy, okopírovat někoho, kdo už touto trasou jel a až poté může přidat svou originalitu.
Co si z knihy odnáším já?
Někde jsem slyšel, že tahle knížka může být pro mladé lidi poměrně stresující. Já to vnímám přesně naopak. Knížka mi dodala určitý klid a byl jsem díky ní schopen přijmout, že spoustu věcí co v životě chci, dost možná nestihnu. Uvědomil jsem si díky ní svou konečnost, což je do jisté míry dost osvobozující pocit. Zároveň mi předala tipy, jak co nejradostněji a nejsmysluplněji naložit s časem co mi zbývá. Rozhodně chci používat metodu Closed listu, abych bych schopen pracovat na pár aktuálních věcech a nebyl zahlcen dalšími tisíc nápady co mám v hlavě. Také bych rád zlepšil svou trpělivost využíváním 3 zásad co jsem popsal.
