Důvod přečtení:
Knihu Čtyři dohody znám již dlouho. Musím přiznat, že jsem k ní přišel díky serii náhod, protože téma, které prezentuje, by mě nijak nemotivovalo si ji přečíst.
Před několika lety jsem byl náhodou pozván na stejnojmenné představení Jiřího Duška. Věděl jsem, že se jedná o představení jednoho bosého herce s velice alternativním přístupem k životu. Proto se mi na vystoupení nijak nechtělo. Mé očekávání? Dvě hodiny osobního rozvoje na téma „Za všechno mohou nadpozemské síly“, „Rozvíjejte své čakry“ a něco podobného. Hlavou mi probleskla myšlenka o plýtvání mým časem. Ale šel jsem. A mohu říci, že jsem byl překvapen. Představení ani kniha, kterou jsem si následně přečetl, se vás nesnaží nutit k věcem jako otevírání čaker. Pouze vám, občas i vtipnou formou, představuje absurdity dnešní společnosti a přiměje vás se zamyslet.
Myšlenky knihy:
Kniha obsahuje 4 dohody:
- Nehřešte slovem
- Neberte si nic osobně
- Nevytvářejte si žádné domněnky
- Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Osobně mě v knize nejvíce zaujala 3. dohoda „Nevytvářejte si žádné domněnky“.
Problém vytváření domněnek způsobuje konflikty nejen v osobním životě, ale také v pracovních týmech a i v komunikaci se zákazníkem. Domněnka v nás totiž vytváří pocit očekávání. A mylná očekávání vedou vždy ke zklamání
Domněnka = špatná komunikace, což je v podnikání nežádoucí jev, na kterém je důležité pracovat. Každá úspěšná firma komunikuje jak interně, tak se zákazníky, jasně, přímo a když je potřeba, tak i do nejmenšího detailu.
Vystoupení:
Teorie flusu - Tento systém funguje v neflexibilních hierarchických uskupeních. Šéf firmy má zrovna špatnou náladu a tak ji nějakým pichlavým nebo kárajícím slovem „flusne“ na svého zaměstnance. Tomu to také zkazí náladu, přijde domů a „flusne“ ji na svou ženu. Ta následně jde a „flusne“ ji na své děti, které za nic nemohou.
Praxe:
Domněnky v praxi pozoruju stále a to téměř od všech. Co jsem si vzal z knihy, tak je především konkrétněji komunikovat a přemýšlet nad tím, jestli si protistrana nevytváří mylné domněnky. Všiml jsem si, že při maximalizaci konkrétnosti opravdu dochází k očekáváním se kterými počítám. Na druhou stranu při zahlcení člověka příliš podrobnosti ten výsledek ubývá, protože přestane poslouchat. Takže zkonkretizovat věci smysl dává, ale nesmí se to s tím přehnat. A co se týče teorie flusu, tak je pro mě zajímavé, ak na sebe jednotlivý lidé flušou různé emoce. Po přečtení knihy mi přijde jednodušší si to uvědomit včas a neposílat to dál.
