Kniha 4 dohody byla jedna z prvních „dospěláckých“ knih, které jsem četla. Když mi bylo asi 14 let, prožívala jsem dost nepříjemné období doprovázené pubertou a tato kniha mi v tu dobu dost pomohla. Byl to pro mě takový základní pilíř k mému duševnímu zdraví. Ráda se k ní teď vrátím, jelikož není od věci si některé myšlenky připomenout. Vychází z vědění Tolktéků, kteří byli před několika tisíci lety známí po celém jižním Mexiku jako „ženy a muži poznání“. Toto učení se po staletí předávala v tajnosti z generace na generaci v rodu naguálů a stará proroctví předpovídala příchod věku, v němž se toto učení vrátí mezi lidi. Don Miguel Ruiz z tohoto rodu pochází a rozhodl se o toto vědění konečně podělit. Kniha byla jeden čas hodně populární a byl z ní skoro až trend.
První Dohoda – Nehřešte slovem
Slovo je moc – síla, je to nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme. V závislosti na tom, jak je užíváno, nás může osvobodit a vytvářet lásku nebo zotročit a udělat ze života peklo.
Naše slova mají neskutečnou moc nad ostatními a můžou nám i jim změnit kompletně život. Proto bychom se měli nejdřív rozmyslet, než něco řekneme. Můžeme totiž někoho omylem zmanipulovat/ zakódovat mu do hlavy něco, co nemusí být vůbec pravda, ale ten člověk se s tím může ztotožnit a neuvidí to už jinak. Naše slova mají velký dopad.
„Slovo je jako kouzlo – lidé ho používají jako černí mágové a bezmyšlenkovitě se navzájem zaklínají.“
„Lidská mysl je jako úrodná půda, do které jsou neustále zasívána semena – názory, ideje a pojmy. Zasejete semínko – myšlenku – a ta roste. Slovo je jako semínko a lidská mysl je tak plodná!“
Druhá Dohoda – Neberte si nic osobně
Když nám někdo řekne například „ty jsi blbej“, není to o nás, je to o něm.
Nic co lidi dělají, nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě.
Každý žije ve svém světě, má svoje vlastní myšlenky. Kdybychom si to mohli na něčem představit – každý má svůj kinosál, kde se promítá jeho film. Když se něco stane mezi 2 lidmi, každý z nich to na svém plátně uvidí jinak a bude to prožívat jinak, i když realita je jen jedna. Pokud si sami sebe představíme jako zrcadlo, jiný člověk uvidí jen svůj vlastní, zmatený odraz v nás. Nikdo nás tak dobře nezná, a proto nás nemůže nikdy dokonale zhodnotit.
„I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného.“ To, jak se vyjadřují ostatní, je v souladu s dohodami v jejich myslích. Pojímáním věcí osobním způsobem se stáváme snadnou kořistí.
„Ať půjdeme kamkoliv, nalezneme všude lidi, kteří nám budou lhát, a jak bude naše uvědomění růst, povšimneme si, že lžeme také sami sobě.“ Nečekejme, že nám lidé budou říkat pravdu, neboť sami sobě taky lžou. Lžeme ze strachu.
Třetí Dohoda – Nevytvářejte si žádné domněnky
Jako lidé máme sklon vytvářet si o všem domněnky, i když nemusejí být vůbec pravdivé (to je dle mého i velký problém fake news)
Vytváříme si v mysli spoustu chaosu, který vede k tomu, že si všechno chybně vysvětlujeme. Jsme zvyklí snít a nežít v realitě. Doslova si spoustu věcí vysníváme v naší představivosti. Když něčemu nerozumíme, vytvoříme si domněnku o významu té věci. Domněnky si často vytváříme na základě toho, čemu věříme a můžeme se v tom potom neustále dokola utvrzovat (problém covid očkování), i když to nemusí být třeba pravda.
„Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení.“
„Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé.“ Vytváříme si domněnky o tom, co jiní říkají nebo dělají a vztahujeme to na sebe.
„Máme potřebu vše ospravedlňovat, vysvětlovat a všemu rozumět, abychom se cítili bezpečně.“
„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my.“
Čtvrtá dohoda - Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Je tady skvěle popsáno smýšlení a jednání člověka na podněty odměn a trestu. Jsme od malička naučení dělat vše jen na základě odměn a trestu. Když se od tohoto nastavění odpoutáme a začneme dělat vše jak nejlépe dovedeme, dostaneme nakonec mnohem víc. Pokud děláme všechno nejlépe, jak to jen dovedeme, nemáme nikdy čeho litovat = vnitřní klid.
„Lidé se většinou uchylují k něčemu jen proto, že očekávají odměnu, a nikoliv proto, že by je takové jednání těšilo.“
„Opakování dělá mistry.“ Vše, co umíme, jsme se naučili opakovanou činností.
Musím přiznat, že žádnou z těchto dohod nedělám pořádně, Jsem ráda, že jsem si je připomněla, protože to jsou fakt dobré zásady, které nám pomohou dosáhnout vnitřní klid. Musím víc přemýšlet, než něco řeknu – na tom už dlouhodobě pracuju. Nebrat si věci osobně – s touto dohodou mám stále velký problém a moc vlastně nevím, co s tím, kromě uvědomění. Domněnky si stále občas dělám a snažím se teď víc si informace ověřovat. S děláním všeho, jak nejlépe dovedu, nějaký velký problém nemám, spíš mám problém s tím následným káráním se, zda to vlastně bylo to nejlepší. Mám tedy před sebou ještě dost práce, ale když to porovnávám se svým čtrnáctiletým já, odnesla jsem si z toho vlastně trochu něco jiného než kdysi. Věci, které dnes už znám a dřív pro mě byli skoro naprostou novinkou, teď vnímám z trochu jiné perspektivy a vidím tam souvislosti i s dalšími věcmi, které mě dřív vůbec nenapadli.
