Čtyřhodinový pracovní týden


3 body

Hodnocení: neohodnoceno

Přidáno: 07.02.2022

Čtyřhodinový pracovní týden   Tim Ferriss

Čtyřhodinový pracovní týden, Tim Feriss


Proč jsem si knihu vybrala?


Můj týden je velice neefektivní, mám špatný time management a také mám pocit, že nic nestíhám. Můj pracovní týden od února 2021 je velice nabitý, jelikož jsem si našla skvělou práci, které však musím věnovat velký kus svého času. A abych taky nelhala, na Youtube jsem objevila, že Tim Feriss byl breakedancer a popsal to tak hezky – „tanci máš naprostou svobodu a prostor pro kreativitu“ a tím si mě chlapec získal.


Co si z knihy odnáším?


O čem je 4hodinový pracovní týden?

Cílem 4hodinového pracovního týdne je poskytnout nám více času a větší mobilitu. To jsou dva z definujících atributů toho, co Tim nazývá „New Rich“. Tim tvrdí, že lidé nechtějí být milionáři; chtějí zažít to, co si myslí, že si mohou koupit jen milionáři. Otázkou proto je, jak můžeme dosáhnout životního stylu milionáře, aniž bychom měli v bance miliony? 

V důsledku toho „4hodinový pracovní týden“ není o tom, jak ušetřit, nebo o tom, jak najít svou vysněnou práci; jde o to, jak uvolnit co nejvíce svého času a zautomatizovat svůj příjem.

Aby se stal součástí New Rich, Ferriss předkládá sadu strategií, jak se řídit zkratkou DEAL:

-       D jako ‚Definition: Možnost dosáhnout nějakého cíle je mnohem větší, když máme definovaný cíl.

-       E pro „Elimination:“ Tento krok argumentuje za odstranění konceptu time managementu.

-       A jako „Automatizace:“ Zaměřuje se na uvedení našeho peněžního toku na autopilota.

-       L pro ‚Liberation:‘ jde o to se osvobodit od pout, které nás drží připoutané k jedinému místu.


Odkladač = Chci na sobě pracovat

New Rich = Chci, aby za mě pracovali ostatní

Odkladač = Chci si koupit všechny věci, které chci

New Rich = Chci dělat všechny věci, které chci dělat

Odkladač = Chci mít hodně peněz

New Rich = Chci vydělat hodně peněz z konkrétních důvodů s definovanými sny


Ferriss tvrdí, že odkládací touha se honit slepě za penězi je nesmyslné. Pokud můžeš uvolnit svůj čas a svou polohu, naše peníze jsou automaticky třikrát až desetkrát movitější, protože už neplatíme nájem. Ferriss si pronajímal soukromá letadla nad Andami, užíval si nejlepších vín na světě a žil jako král v soukromé vile, což vše stálo méně než placení nájmu v USA. V důsledku toho Ferriss uvádí, že peníze se násobí v praktické hodnotě podle čtyř W:

Co děláš? Kdy to uděláš? Kde to uděláš? S kým to uděláš?


To znamená, že investiční bankéř vydělávající 500 000 dolarů ročně za 80 hodin týdně je méně „výkonný“ než člen New Rich pracující 20 hodin týdně za 40 000 dolarů, ale který má naprostou svobodu v tom, kdy, kdo, kde a co je jeho život. Naše skutečná síla je schopnost volby. Čtyřhodinový pracovní týden je o identifikaci a vytvoření těchto možností, abychom mohli vydělat více peněz a zároveň méně pracovat.


Při nedosažení našich výsledků i opakovaně bychom si měli pokládat tuto otázku - Co kdybychom udělali něco jinak? Například, když Ferriss pracoval v obchodním oddělení, uvědomil si, že většina studených hovorů se nedostala k zamýšlenému příjemci. Rozhodl se tedy volat do podniků pouze mezi 8:00 – 8:30 a 18:00 a déle. Tím se vyhnul sekretářkám a měl tak dvakrát více schůzek než jeho kolegové, kteří volali od 9:00 do 17:00, po osminu času.


Nejistota a vyhlídka na neúspěch nám brání zkoušet nové věci. Většina z nás zvolí neštěstí před nejistotou. Ferriss navrhuje, že pokud nám strach brání ve výběru, představme si podrobně nejhorší scénář. Pak zjistíme, jak bychom si mohli zachránit život, kdyby došlo k nejhoršímu.

To je technika, kterou používal, když nešťastně pracoval 15 hodin denně na vedení své společnosti a přemýšlel, zda si může vzít dovolenou, nebo ne. Nakonec si uvědomil, že pokud dojde k nejhoršímu, nebude to zabijácké, ale přežije a bude se moci vrátit na trať.

Ferriss nabízí sedm otázek, které si můžeme položit a které nám pomohou překonat naše obavy:

Jaký je náš absolutně nejhorší scénář?

Co bychom mohli udělat pro nápravu škod, kdyby k tomu došlo?

Jaké jsou dočasné a trvalé výsledky a přínosy pravděpodobnějších scénářů?

Kdyby mě dnes vyhodili, jak bych se postarala o své finance?

Co kvůli strachu odkládám?

Jaká je cena (emocionálně, finančně a fyzicky) odložení akce?

Na co čekám?


Ferriss tvrdí, že obecně si dáváme cíle, protože věříme, že se honíme za štěstím. Myslí si, že je to špatně. Štěstí se stalo nejednoznačným kvůli nadměrnému používání, a zatímco většina věří, že smutek je opakem štěstí, Ferriss předpokládá, že jsou to dvě strany téže mince. Skutečným opakem štěstí je nuda. V důsledku toho Ferriss dochází k závěru, že je to vzrušení, které je lepším synonymem pro štěstí, a je to vzrušení, za kterým bychom se měli hnát!


Otázka by tedy neměla znít „Co chci?“ nebo „Jaké jsou mé cíle?“, ale „Co mě vzrušuje?‘ Chceme-li, aby se to, co nás vzrušuje, zaměřilo na to, co chceme, měli bychom postupovat takto:

Posuňme své cíle od nejednoznačných požadavků k definovaným krokům.

Udělejme své cíle nerealistickými, aby mohly být efektivní.


„Žít jako milionář vyžaduje dělat zajímavé věci, nejen věci vlastnit.“


Ferriss tvrdí, že bychom měli zapomenout na time management. Je to past. Neměli bychom se snažit vyplnit každou sekundu prací. Nyní, když se zamyslím nad tím, co chci dělat se svým časem, musím najít způsob, jak vytvořit více volného času a zároveň zachovat nebo zvýšit svůj příjem. Klíčem je zapamatovat si, že to, co dělám, je důležitější než to, jak to dělám. I když je efektivita zásadní, je nadbytečná, pokud není aplikována na správné věci.

Ferriss využívá Paretův princip 80/20. Myšlenka je taková, že 80 % výstupu bude výsledkem 20 % vstupu. O Paretovo principu jsem již psala v mých předešlých esejích, tudíž ho nebudu více rozebírat. S ohledem na to Ferriss navrhuje zpomalit a pamatovat si, že zaneprázdněnost je často formou lenosti, protože nám brání přemýšlet.

Být selektivní v tom, co děláme, a dokonce dělat méně, je cesta k produktivitě. Když zjistíme, které z 20 % našich zdrojů způsobuje 80 % našich problémů, a naopak, můžeme tomu přizpůsobit svůj život.


Kromě principu 80/20 Ferriss využívá Parkinsonův zákon. To znamená, že vnímaná důležitost úkolu vzroste v korelaci (= znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak) s tím, kolik času bylo přiděleno na jeho dokončení. Měli bychom si proto zkrátit pracovní dobu a omezit své projekty pouze na ty důležité. 



Jak pracovat 4 hodiny týdně

Chceme-li pracovat pouze 4 hodiny týdně a stát se členem New Rich, klíčem není podnikání. Klíčem je vlastnit firmu a netrávit v ní čas. Jak to udělat? Outsourcing. Jakmile máme produkt, který se prodává, je čas ho zautomatizovat. Architektura našeho podnikání by se měla vytvořit tak, že jsme mimo tok informací, nikoli na jeho vrcholu. Jednoduše, aby naše společnost dokázala fungovat i bez nás.



Celkově je nejdůležitější v životě si užívat a mít ze sebe dobrý pocit. I když Tim nemůže nabídnout jedinou odpověď na otázku, jak si užívat života a cítit se dobře, tvrdí, že pro New Rich jsou základní dvě složky: služba a neustálé učení.

Ferriss navrhuje, že jednou z nejlepších věcí, které můžeme udělat, je naučit se jazyk. Podle něj zdokonaluje naše jasné myšlení a zároveň nám umožňuje vyrovnat se s kulturou, do které jsme ponořeni. 



ATP


Kniha mi spíše napověděla jak dále k mému osobnímu růstu. Uvědomila jsem si, že jsem zahlcená spoustou věcí a nedokážu tak dělat nic pořádně. Potřebuji si na nějakou dobu odfrknout od každodenního koloběhu, který v poslední době zažívám. Ferriss v knize doporučoval vymýtit zbytečné informace z mého života pomocí držení týdenního mediálního půstu, umění odmítnout nebo si vypěstovat zvyk ptát se sama sebe, zda nějaké informace potřebuji vědět a zda je k něčemu použiji. Toto se pokusím aplikovat jak v mém osobním životě, tak v Tiimi. Dále si uvědomuji, že mé delegování práce na ostatní není stále na kvalitní úrovni, spíše na bodu mrazu.

V jednom bodě s autorem nesouhlasím nebo alespoň z části. Tim říká, že bychom si měli najít cílovou skupinu a až poté pro ni vytvořit nějaký produkt. Z menších zkušeností z Tiimi víme, že i to je možné. Je možné, abychom si v první řadě vytvořili produkt a poté zvolili cílovou skupinu. Čím mě však zaujal je to, že bychom měli být členem svého cílového trhu.




Hodnocení: neohodnoceno

Nový komentář:







Komentáře (0):



Nejnovější eseje:

Kategorie: Management

Body: 2

Kategorie: Společnost

Body: 0

Kategorie: Duchovní růst

Body: 0

30.09.2024

Kategorie: Učení

Body: 0

30.09.2024

Kategorie: Duchovní růst

Body: 2

30.09.2024

Kategorie: Společnost

Body: 1

30.09.2024

Sleduj nás na sociálních sítích: