Přečetla jsem knihu bohatý a chudý táta.
Vždy, než se pustím do psaní esejí, podívám se, jestli náhodou tato esej už nebyla někým napsána. Nenechte se zmást, že z ní myšlenky kopíruji, aniž bych snad knihu sama četla. Mnohé slouží k inspiraci, to ano, s některými odstavci se ztotožňuji, s jinými ne. Nějaké si půjčím, na jiné se mohu odkázat. Umím přece,, krást jako umělec“.
Esej, na kterou se chci odkázat dnes je ale jedinečná. Zde, v esej bance je spoustu esejí na téma bohatý a chudý táta. Ale jedna z nich je jiná. Je to esej Filipa Poživila – která naopak odrazuje od toho tuto knihu číst. A musím přiznat, že s tou se ztotožňuji asi nejvíce.
Už během četby knihy jsem některé myšlenky autora podezřívala, například pozitivní pohled na, šetření na důchod“. Myšlenka zasvěcení života tvorbě portfolia pasiv je sice krásná vyhlídka ale sama se investičním bojům věnuji a jak tvrdí Filip ve své eseji – Vyděláváním v krysím závodě, odříkáním a škudlením každé korunky se z nás podnikatelé opravdu nestanou. Vemte si například mě. V budoucnu chci podnikat. Nyní se věnuji investicím. Investicím si mohu věnovat proto, protože můj otec je podnikatel.
Projevuje se myšlenkami bohatého i chudého táty. Co se týče porovnání s ostatními je to jednoznačně bohatý člověk – mentálně i materiálně. A to neříkám jen jako jeho dcera a člověk kterému vždy dobře poradil. Ale jestli se mám od někoho učit, jak se stát bohatou ve všech směrech. Výuka mého otce předčí 20krát přečtení bohatého, chudého táty, takže co se týče mentorských příruček a slov, mám po těch letech pod vlivem svého bohatého táty poměrně vysoké nároky.
Proč jsem si knihu vybrala.
Mela jsem za to, že mi kniha dá přesné rozdíly a kroky jednotlivých lidí a důsledky které měly. Od toho se pak dají rozdělit, zda to byly kroky stát se bohatým nebo chudým člověkem. Neříkám, že všechny kroky v ní jsou špatně, naopak se mi líbí rozdělení čtenářů do dvou kategorií.
čtenář č.1 je nadšen, protože mu kniha dává mapu na to, aby se stal bohatým člověkem a říká mu co je pro to dobré a co ne. Říká mu, co si má myslet a jak má uvažovat a jak zase ne.
čtenář č. 2 je nadšen také protože mu kniha (jak už to, tak sebe rozvojové knihy dělat mají) nedala odpovědi ale otázky. Donutila ho přemýšlet nad některými věcmi, souhlasit a nesouhlasit, a to je pro mě osobně mnohem víc, než kdybych dostala odpovědi na to, jak se stát bohatou.
na závěr:
Kniha si myslí že: chudí tvrdí, že láska k penězům je zdrojem veškerého zla, bohatí lidé si myslí, že nedostatek peněz je zdrojem všeho zla.
Můj mentální model je takový, že láska k penězům není zdrojem zla, pokud větší jsou emoční vazby na dobře vykonanou práci. A taky si nemyslím že nedostatek peněz je zdrojem zla, ale litování se nad nedostatkem peněz je zlé tehdy, pokud si člověk neuvědomí, co je to reálné bohatství v jeho životě
