Patterson (2013) dal společně se svým kolektivem dohromady podmínky, kteté jsou důležité pro to, aby mohl fungovat dialog. Jedná se o soubor doporučeného jednání, které je složeno:
1. začněte od srdce
2. naučte se pozorovat
3. zajistěte bezpečí
4. ovládněte své příběhy
5. oznamte své stanovisko
6. prozkoumejte stanoviska druhých.
V části začněte od srdce Patterson a kol. (2013) popisuje důležitost uvědomění si vlastních akcí, vlastního chování, tato část slouží k zamyšlení se, nad vlastními motivy, jaký je cíl vlastního chování a naopak čemu se chce jedinec v interakci vyvarovat. Další částí je naučte se pozorovat. Principem toho aspektu je zaznamenat náročnou situaci a pozorovat při ní chování, své i svých kolegů. Je zde tendence uchylovat se k mlčení nebo naopak agresi? Zajistěte bezpečí- důležitou roli v této části hraje společný úmysl, se kterým dvě strany vstupují do dialogu. Zároven, pokud již došlo k narušení bezpečí, je důležité odstoupit a znovu nastavit pocit bezpečí: návod, jakými kroky lze znovu nastolit bezpečné prostředí – viz Patterson a kol.(2013) str.88. Krokem číslo 4 je ovládnutí svých příběhů. Jedná se téměř totožnou definici, jakuo definuje Noonan (2012) žebřík závěrů, který je popsán v práci dále. Tichá (2005) ve své práci odkazuje na teoretiky, kteří doporujčují jako řešení sebereflexi formou levého sloupku, který je zmíněn dále v práci.V části oznamte své stanovisko se Patterson a kol. zaměřuje na důležitost začínat konverzaci s fakty, nikoliv s předčasným závěry: nesnažit se vyhrát, nebo přesvědčit ostatní o naší pravdě, ale být zároven vyslyšen a dostat vlastní názory na povrch, odhalit své myšlení a to, jak jsme došli k jakým závěrům. Dále je součástí snaha o získání názoru ostatních - pokusit se získat co nejvíce názorů, pohledů a na základě nich vytvořit rozhodnutí. V případě, že vyjadřujeme své názory, je důležité, aby se zde promítla důvěra a pokora. Pokud lidé vyjadřují příliš agresivně své názory lidem s opačným pohledem, dochází k odporu. Důležitou částí v tomto bodu je také pozastavení se nad svým chováním, když máme tendenci prosazovat svou pravdu a vést monolog, obhajovat a prosazovat svůj názor. Pokud k takové situaci dojde, měli bychom se pozastavit, uvědomit si situaci a změnit svůj přístup. Velmi podobně definují tuto situaci, kdy dochází k obhajování a prosazování názorů jako obranné rutiny, které jsou zmíněny dále v práci. Prozkoumejte stanoviska ostaních, tuto část Patterson a kol. popisuje jako zaměření na druhého človéka v okamžiku, kdy se uchýlí k agresi či mlčení. Důležité je. V tomto okamžiku zajímat se o názory druhého člověka, uznat jeho emoce, pomocí parafrází zjistit, zda mu správně rozumíte a nadále povzbuzovat k vyjadřování názorů a pocitů. Následně pak hledat shody, doplňovat informace a v případě názorové rozlišnosti porovnat dva různé pohledy a odhalit při tom vlastní pohled na věc, přičemž by se lidé měli vyvarovat obviňování druhého z chyby. Poslední částí je část Přistupte k činu. V této části autoři Patterson a kol.(2013) zmiňují důležitost oddělení rozhodovací části od části dialogu, přičemž rozhodovací část a to, kdo rozhodne, by mělo být stanoveno před samotným začátkem dialogu. Postup by měl byt tedy takový, ze se tým sejde, a nejprve si stanoví, kdo, jak a proč na základě dialogu po jeho skončení rozhodne. Patterson a kol. nabízí 4 možnosti, 4 rozhodovací metody, které se liší ve stupni zapojení členů, čím je vyšší stupeň zapojeni, tím klesá efektivita.
Rozhodovací metody:
1. Příkaz
Tento typ rozhodovací metody může být určen vnějšími silami, například orgánem, který má pravomoce rozhodovat (úřad nařizuje bezpečnostní podmínky). Pokud se jedná o příkaz v rámci týmu, lidé si mohou zvolit člověka, kterému důvěřují, že učiní správné rozhodnutí za tým a dat mu tuto pravomoc.
Patterson a kol.(2013)
2. Konzultace
V případě konzultace se lidé rozhodují na základě informací, které získají například od odborníka nebo od jiné osoby, která může nabídnout svůj názor. Jedna se o proces, kdy lidé pomocí názoru ostatních shromažďují myšlenky, podle kterých následně učiní rozhodnutí.
Patterson a kol. (2013)
3. Hlasování
Tento způsob rozhodování je výhodný v případě, že před týmem stojí několik dobrých možností: pokud se tedy členové rozhodnou, že jakkoliv hlasování dopadne, dokáží každou možnost podpořit. Jedna se o efektivní rozhodovací metodu a lidé si ji často volí z důvodu časové úspory.
Patterson a kol.(2013)
4. Shoda
Shoda je způsob rozhodování, kdy se lidé domlouvaji až do doby, kdy se všichni neshodnou na rozhodnutí. Může přinést kvalitní rozhodnutí, ale je časově náročná: je proto doporučené tento způsob rozhodování zvolit pro významné a složité záležitosti a pro situace, kdy je potřeba, aby všichni podporovali konečné rozhodnutí.
Patterson a kol.(2013)
Po způsobu rozhodnutí dle Pattersona a kol(2013) přichází na řadu rozdělení úkolů. Aby nedocházelo ke zmatkům, je důležité si určit 1) kdo 2) dělá co 3) do kdy 4) jak se bude nad úkolem dohlížet. V této fázi je důležité převzetí zodpovědnosti nad úkolem. Důležitost Patterson a kol. (2013) klade na dokumentaci, tedy podrobné zapsání závěrů, rozhodnutí a úkolů. V případě nedodržení ukolu je vhodné řešit situaci dialogem.
