Po této knize jsem sáhla vlastně celkem náhodou, ale jsem za to docela ráda, i když se teď už asi na vše budu koukat trochu jinak (hlavně co se ekonomie týče). Zjistila jsem, že tato kniha je o alternativní ekonomii. O úplně jiném úhlu pohledu na to, jak v dnešní době funguje tržní ekonomika, jak je nastavený svět a lidé ve společnosti, o cílech a o tom, jestli to za čím směřujeme je vůbec reálné a jestli si náhodou nekopeme svůj vlastní hrob.
S čím tedy autorka vlastně přichází? S myšlenkou, že ekonomie tak jak se dnes vyučuje na všech (hlavně těch) prestižních i méně prestižních univerzitách, je vlastně čistě teoretická a s praxí a reálným životem má málo co společného. A především, že nepracuje se souvislostmi a problémy, se kterými se dnes potýkáme. Proto navrhla jiný přístup.
Jejím cílem je, abychom se jako lidstvo vešlo do tzv. koblihy (té americké). Jde v podstatě o soustavu dvou soustředných kružnic. Menší z nich představuje sociální základnu, v jejímž středu leží kritické nedostatky, kterým lidstvo čelí, jako je hlad či negramotnost. Ta větší tvoří zase ekologický strop představující kritickou degradaci planety, jako je změna klimatu či ztrátu biodiverzity. Mezi těmito dvěma hranami je kobliha – prostor určující možnosti planety, v rámci nichž můžeme uspokojit potřeby všech.
Jak poznáme, že jsme překročili jednu z vymezených hranic?
V knize prezentuje též způsoby a kroky, které mohou vést k dosažení koblihového optima. Hodně se mi líbí, že prochází historii vývoje ekonomického myšlení. Tudíž to vnímám více v souvislostech, na druhou stranu si hodně vybírá z toho, co se stalo nebo děje, tak aby se jí to hodilo pro její argumenty. Každopádně nejde o žádná dogmata, spíš se snaží otevírat ve čtenářích otázky a tak trochu vyzívá, abychom mi všichni začali přemýšlet jinak, a že některé věci nemusí být nutně tak, jak nám třeba ostatní říkají (ač to může znít velmi vzdělaně). Zajímavé je otevírání otázek, jako je „je opravdu možný nekonečný růst ekonomik?“ A za jakých podmínek? Proč jsme si zvolili za parametr měření vyspělosti ekonomik HDP, i když víme, že nevystihuje vše co je potřebné a dokonce může občas být jako měřítko zavádějící? Líbila se mi myšlenka, že bychom se měli soustředit na to, abychom se všichni měli dobře, ať už zažíváme ekonomický růst či ne.
V knize se otvírá mnoho kontroverzních témat jako je například konzumerismus, hodnota peněz, přerozdělování bohatství ve společnosti, zavedení minimálního platu, to jsou všechna témata, o kterých by se dalo debatovat dlouho.
Zajímavá pro mě byla myšlenka, která upozorňuje na to, že bychom se neměli snažit jen o to neškodit nebo neutralitu (uhlíkovou a ekologickou), ale dokonce tak, abychom prospívali planetě, lidem, přírodě. Tohle nastavení mysli se mi líbí.
Dokonce jsem v knize vnímala propojení s dalšími knihami, které jsem četla dříve. Autorka upozorňovala na riziko přechodu od společenských norem do tržních, protože pak už je velmi náročné se vrátit zpět. To znamená, když např. řešíme pozdní příchody, tak apelujeme na to, že je to nerespekt vůči času ostatních atd., udržujeme chození včas jako „normální slušné chování“ standard, který je samozřejmý (společenská norma). Jakmile ale jednou se rozhodneme přejít na systém drobných poplatků jako trest za pozdní příchod, lidé už začnou mít pocit, že se ze svého „hříchu“ mohou vykoupit. A přestanou to řešit, a cítit se provinile, protože stačí zaplatit pár korun a je vyřešeno (tržní normy). Problém je ten, že přechod z tržních norem na společenské normy je jen velmi obtížně proveditelný, trvá dlouho, než se věci dostanou do starých kolejí klidně i několik let.
Autorka též v rámci vysvětlování systémů používá zpětnovazebné smyčky typických pro systémové myšlení, se kterými jsem se setkala v knize Pátá disciplína od Petera Senge.
Knížka je velmi zajímavá a podnětná pro myšlenky, i když nemusíte souhlasit se vším co je v ní uvedeno, jistě vám poskytne nový úhel pohledu na svět a možná i pár vašich mentálních modelů.
