Knihu jsem si vybrala, protože jsem se chtěla ještě více dozvědět o mezilidkých vztazích a mýtech o nich. A celkově mě za poslední dva měsíce tato problematika velmi zaujala, a tak jsem sáhla již po druhé knize na toto téma.
Důležité pojmy:
Abychom mohly vědět co je slast či štěstí, nejdříve musíme poznat i druhou stranu spektra, a tou je strach a bolest.
Vyhýbání se bolesti další bolest přináší… K tomu větší a větší únavu, protože úsilí něco stojí, jak naše mentální úsilí, ale i peníze, které nám mají zařídit, že už bolest nepocítíme či ji potlačíme.
Adaptace není nic jiného než-li učení. - Každé dítě potřebuje určitý nemalý čas na to aby se dokázalo vše naučit, proto primární pečovatelé (rodiče) jsou díky přírodě podporovány tvorbou hormonů (především oxytocinu a fanylethylaminu), které pomáhají udržet partnerský vztah po základní dobu.
Anhedonie= porucha emocí, nálad.
Tolerance- dá se říci je povýšenecký přístup k druhému člověku- když já tobě něco toleruju, zákonitě očkávám, ž eaž dojde na mně, budeš tolerovat ty mě. Správně bychom se měli vzájemě respektovat. Tolerance je jako kompromis, je to ústupek. A jakýkoliv vztah který je založen na ústupcích nemá budoucnost. Pokud stále ustupujeme dojdeme do bodu, kdy již nechceme či už není kam dále ustupovat. Respekt není synonymum tolerance k tomu je potřeba odvaha! Neznamená to automatický souhas s něčím, s někým. K tomu je potřeba komunikace vždy se ve vztazích snažíme dosáhnout konsensusu a k tomu se právě bez respektu a komunikace necostaneme. (Toto je největší lekce, kterou mi tato kniha dala a tu také uplatňuji v praxi)
Myšlenky v knize, které mi něco přinesly:
Za emoce si vždy můžeme sami… (pravidlo č.1) Může za ně náš mozek. To co si o dané situaci myslíme- to způsobuje naše výchova a to co se nám nasadily do hlavy naši rodiče. K tomu se přidají naše zkušenosti, které naše myšlení, názory, postoje ke světu v podstatě jen potvrzují a zpevňují. V kognitivně behaviorální terapii se tomuto principu říká bludný kruh.
Emoce jsou v podstatě chemie, které způsobují reakci. Pak nastává reakce po které přicházejí další myšlenky.
Pozitivní psycholgie spočívá v tom, že si nejprve přiznáme: ano, tohle není hezká věc, je to hodně na nic… další krok je v otázce: co s tím budeme dělat? Náš mozek kromě toho, že nemá rád dilemata neustále predikuje, tj. vytváří možné budoucnosti na které se chystá.
