Vymezte si hranice

Vymezte si hranice a nalezněte klid  

Proč jsem si knihu vybrala? 

Po přečtení několka knih do školy jsem se rozhodla, že chci přečíst jednu knihu, která bude zajímat čistě mne a bude pro mne přínosem. Když jsem se rozhodovala nad několika tématy, která by mne zajímali, zjistila jsem, že mne nejvíce momentálně zajímá právě téma hranic, vytyčení si hranic jsem už něco málo četla, ale vždycky to byly jen nějaké krátké články a chtěla jsem se o tomto tématu dozvědět více. Protože ačkoliv jsem člověk, které nějaké hranice má (hlavně v partnerském životě) tak jsem zjistila, že co se týče práce, školy a ostatních vztahů, tak s tím mám problém a vlastně nevím, jak je lidem říct, jak je dodržovat a jak postupovat, Tato kniha se stala velmi užitečným nástrojem a již v průběhu čtení jsem začala dané informace aplikovat do praxe. 

Myšlenky, které mne zaujali:  

• Srozumitelnost zachraňuje vztahy 
• Hranice jsou lékem na nefunkční mezilidské vztahy  
• Hranice nejsou nevyřčená pravidla  
• Hranice znamenají více, než jen říkat ne 
• Vymezení hranic nezničí zdravý vztah  

Co je to vlastně hranice? 

Hranice jsou očekávání a potřeby, díky kterým se cítíte ve svých vztazích bezpečně a spokojeně. Očekávání ve vztazích vám pomáhají být mentálně a emocionálně v pořádku. Vědomí, kdy máte říct ano a kdy máte říct ne, je rovněž neodmyslitelnou součástí pocitu spokojenosti při jednání s ostatními.  

Znaky toho že potřebujete hranice: 

• Cítíte se zmožení 
• Odpor k lidem, kteří vás žádají o pomoc 
• Vyhýbáte se komunikaci s lidmi, kteří by vás mohli o něco žádat 
• Cítíte se vyhořelí 
• Často sníte o tom, že všeho necháte a zmizíte 
• Nemáte na sebe čas  

Autorka popisuje různé druhy hranic, reakce lidí a vlastně čtenářům vysvětluje jaký průběh může nastat a jak v daných situacích reagovat. Velmi se mi líbí, že autorka často v knize popisuje, že lidé, kteří si nově nastavují hranice, často cítí pocit viny a mají sklon k tomu, se za své hranice omlouvat, vysvětluje, že pocit viny, je naprosto běžný a normální, ale neměli bychom se nechat tímto pocitem ovládnout, ale naučit se s ním pracovat a vypořádat.  

Průběh stanovení si hranic: 

1. Říct si jakou hranici a komu chci sdělit a jakou formou. Například: Nechci bratrovi dál půjčovat peníze. Hranice: Nechci, aby mi volala, když bude chtít půjčit peníze. Sdělit tuto informaci bratrovi 
2. Opakování – Lidé často zkouší, jak moc jste povolní a jak moc si za svou hranicí stojíte. Bratr i přes to zavolá a chce půjčit peníze. Zopakuji svou hranici a hovor ukončím  
3. Ultimáta – Ve chvíli, kdy ani opakování nepomáhá, lidem často pomůže ultimátum, kdy vědí, jaký bude následek a za následkem si musíte stát, Jestli znovu přijdeš bez ohlášení, neotevřu ti.” Pokud člověk opět přijde bez ohlášení stůjte si za svým ultimátem a neotevírejte.  

Někteří lidé i přes to vaše hranice dál dodržovat nebudou, poté je dobré si říci, zda-li by nebylo vhodnější kontakt s danou osobou zrušit.  

Další informace která mne v knize zaujala, bylo vysvětlení hranic. Nikomu nedlužíte vysvětlení za to, proč to tak chcete, váš důvod může být i jen to, že se tak prostě cítíte dobře a není dobré to lidem dlouze vysvětlovat, mají pak tendenci, hledat mezery ve vašich hranicích a rozmlouvat je vám.  

Líbí se mi, že kniha se nezabývá čistě hranicemi, ale i důvody a příčinami proč nefungují, proč si je lidé neumí stanovit. 

Tuto knihu doporučuji všem, kteří mají pocit, že všem pomáhají, nemají na sebe čas, nebo jsou jejich vztahy jednoduše nefunkční. 

ATP 

Přemýšlela jsem, jak mohu v Tiimi tuto knihu využít a myslím si, že v týmu by to nemuselo být tak těžké, sdělit mé hranice, co je pro mne v pořádku a co už ne.