Zprvu jsem se smál, proč je tato kniha za 2 body a proč je vůbec Tiimi komunitou uznávaná. Přišlo mi, že tady se mají číst vyloženě pouze seberozvojové a odborné knihy, a odmítal jsem na Malého prince napsat esej, jelikož mi přišla prostě prázdná.
Jenže pak před několika dny jsem měl hluboký dialog s mým kamarádem a projektovým parťákem Žorou, při kterém mi teprve došlo, jakou hloubku mě osobně kniha přináší. Dialogovali jsme na téma vyhoření úspěšných lidí, kde jsme řešili, proč jsou bohatí lidé tolik znechucení životem a jak tomu předejít, až sami budeme jednou za vodou.
Hlavní myšlenkou knihy je, že dětská stránka v nás, by nikdy neměla zemřít.
A právě na této myšlence jsem vedl argumentaci svého řešení daného problému. S Žorou jsme se shodli, že bohatí lidé jsou znechucení tím, že můžou mít vše, na co si vzpomenou. Ze začátku je sice zábava si kupovat stále nová a nová auta, jezdit do stále dražších hotelů, jíst v těch nejluxusnějších restauracích… ale po nějaké době to člověka přestane bavit a už nemá na světě nic dalšího, co by ho mohlo bavit, pro co by se měl snažit. A v tom je právě ten problém.
Když se na to podíváme z pohledu hlavní myšlenky této knihy, zjistíme, že bohatí lidé už ve své podstatě zkusili všechny hračky a činnosti, které si uměli představit, a nyní se už tyto požitky pouze v jejich očích opakují, akorát v novějším obalu. Jenže v dětské podstatě není pouze si hrát, ale také objevovat, učit se a snít. Větu zjistíme, že bohatí lidé už ve své podstatě zkusili všechny hračky a činnosti, které si uměli představit, jsem nenapsal jen tak. Jde zde o tu představivost. Oni si prostě jen už nedokáží představit, co víc by mohli od života chtít. Kdyby se podívali do svého dětského já a prožili by ho, tak by se zbavili veškerých zábran a mohli by opět začít snít a fantazírovat nad tím, kým by mohli být a co by mohli dělat. Vždy se dá vymyslet něco nového, vzrušujícího a zábavného, co jsme doposud nezkoušeli. Důvod, proč Elon Musk nevyhořel a jeden na 110 %, není ten, že by byl mimozemšťan, ale ten, že má obrovskou fantazii a chce dosáhnout něčeho, co by běžného člověka ani nenapadlo. On si i přes všechny úspěchy dokáže vždy představit něco nového a senzačního, čeho by ještě mohl dosáhnout, co by si ještě mohl vyzkoušet. A tady je za mě ta cesta. Bez fantazie a dětské naivity by byl svět prázdný a nudný. A to jak pro zedníka, tak i pro miliardáře.
Rada na závěr:
Jděte do svého dětského naivního já, zbavte se zábran a vysnijte si tu nejvíc šílenou budoucnost, které byste opravdu někdy chtěli dosáhnout. To jen pro případ, až budete jednou miliardáři.
