"Základem válečného umění není demonstrace síly, ale předvídavost, schopnost odhadnout protivníka a prosadit se vůči němu bez zbytečného prolévání krve a ztrát,"
Ne, nechystám se jít do armády.
I přes to, mi přišly rady od čínského mistra Suna, psané před přibližně 2,5 tisíci lety, velmi relevantní.
Lidé totiž vedou války neustále, mají sice různé podoby, ale principy jsou univerzální. Je tedy jedno jestli si knihu přečte vojevůdce anebo student válčící s byrokracií nynějšího světa, člen týmu v neshodě se členem druhým či Teamleader toužící po zlepšení se ve vedení. Kniha se dá vyložit na nekonečno způsobů.
„Vrcholem není svést spoustu bitev a vyhrát je, vrcholem je zlomit odpor nepřítele bez boje.“
Uvědomila jsem si, že největším vítězstvím je nemuset válku vůbec svádět. Neznamená to však ústup či podřízení se. Umění tyto situace zvládat spočívá převážně v moudrosti.
„Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev.“
Spousta lidí se zaměřuje na vnější okolnosti válečné situace a opomíjí, že hlavní roli zde hrají lidé. Nejde jen o to znát, kde se nacházíme – i když to je bezpochyby také podstatné, ve výsledku nás totiž nejvíc ovlivní to, jak náš protivník či my samy zareagujeme.
Došlo mi, že jsem se nikdy dřív nezamýšlela nad svojí pozicí a pozicí mého oponenta. Nevěděla jsem, jak moc velký vliv to může mít. Uvědomování si silných a slabých stran, motivů a hrozeb nám umožní nahlédnou do podtextu situace a nalézt to nejlepší možné řešení. Vše to souvisí s kladením si více otázek a hledáním pravdy.
„Kdo nedostatečně promýšlí své kroky a bere nepřítele na lehkou váhu, upadne do zajetí.“
Získat informace je nám k ničemu, pokud s nimi nadále nějak nebudeme pracovat. Je potřeba si získané informace zanalyzovat, zamyslet se nad nimi a plánovat, jak budeme postupovat.
Od příchodu na Tiimi jsem musela zkrotit svoji spontánnost a začít plánovat. Teď se musím naučit nereagovat reaktivně, kontrolovat své emoce a upozadit své ego.
„Vojevůdce ohrožuje pět závažných chyb:
1. Lehkomyslnost, která vede ke zkáze,
2. zbabělost, která jej přivede do zajetí,
3. netrpělivost, kterou lze lehce vyprovokovat,
4. přehnaný smysl pro čest, který zasáhne každá urážka,
5. přehnaný soucit s vojáky, který připraví vojevůdce o klid.“
Když to tak čtu, vybavují se mi situace, kdy jsem se přesně takto zachovala a zmiňovaný následek mne neminul. Nikdy dříve jsem si to ale nedokázala takto spojit. Teď vím, že pokud chci z konfliktů vycházet lépe, musím k nim začít přistupovat jinak – obezřetněji a moudřeji. Opět jsem si připomněla, jak důležité je pozastavení se a posuzování situace a všech jejich aspektů. Stejně jako například v dialogu. Odnáším si opravdu mnoho mouder, které se snažím aplikovat v každodenních neshodách i vážnějších situacích, jak v osobním, tak pracovním životě.
Existuje mnoho dalších aspektů, jako například soudržnost vojska či reakce na změny, které je nutno vzít v potaz, pokud chce člověk ovládat „Umění války.“ Pro mne to byl prvotní setkání s touto filosofií a plánuji se k ní vrátit.
Na závěr bych chtěla napsat, jak velký posun v sobě samé vnímám od počátku studia. Dříve bych se tuto knihu bála vzít do ruky, jen kvůli slovu "válka." Vyhýbala jsem se jim a myslela si, že je to něco špatného. Myslela jsem si, že tímto chováním šířím dobro, ba naopak. Vedlo to k ublížení a to hlavně mně samé. Realita je ale taková, že ať se člověk snaží být jakkoliv dobrý, i tak se ve světě objeví hlupáci, kteří se v ubližování vyžívají. Tiimi mne naučila, před takovými věcmi neutíkat, a proto jsem sáhla po této knize - abych věděla, jak se chovat, když se rozhodnu zůstat a postavit se sama za sebe.
