Proč tuto esej píšu?
O tomto tématu jsem se dozvěděl z mého blízkého okolí a velmi mě zaujalo. Dostal jsem doporučení na knihu, která zněla velmi zajímavě, a to je White man’s burden od Williama Easterlyho. Rozhodl jsem se na tuto knihu napsat esej podpořenou případovými studiemi.
Neziskové organizace nejsou něco, o čem se v Tiimi učíme, což se ale nevylučuje. Myslím si, že dozvědět se trochu informací i o neziskovém sektoru může být pro náš velmi poučné a zajímavé. Sice nevytváří žádný zisk, ale pořád se jedná o organizaci, tudíž v ní fungují podobná pravidla jako v naší malé komunitě. Neziskovky jsou také závislé na spolupráci a týmu, proto jsem se rozhodl toto téma trošku nevšedně rozebrat s přidáním příkladů ze života. Také jsem už v jedné své eseji narazil na problém transparentnosti, který nalezneme v každé organizaci, a na toto bych rád svou esej vztáhnul.
Úvod
Historie nevládních organizací je velmi rozsáhlá a neexistují žádné jasné důkazy o tom, co vůbec první nevládní organizace byla. První záznamy o jakékoli formě humanitární pomoci sahají daleko do 18. století, konkrétně do roku 1787, kdy byla vytvořena první abolicionistická společnost. Nedlouho poté, v roce 1839, byla vytvořena oficiální organizace Britská a zahraniční společnost proti otroctví (British and Foreign Anti-Slavery Society), která zamezovala otroctví po celém světě. Říká se však, že vůbec první oficiální NGO byla vytvořena v roce 1917 v Indii na pomoc tkalcům a umělcům z Kalkaty. V průběhu let se zdálo, že jejich oficiální cíle jsou založeny na podobném základu. Jak uvádí World Bank, neziskovky mají být kromě nevládních univerzit a výzkumných ústavů organizace, jejichž aktivity „zmírňují utrpení, prosazují zájmy chudých, chrání životní prostředí, poskytují základní sociální služby nebo vedou k rozvoji komunity“. Při dodržování těchto pravidel by se svět mohl stát mnohem lepším místem. Nicméně, jak je asi známo, ne vždy tomu tak je, a já bych se v této eseji rád rozepsal o transparentnosti ve firmách.
Vztah mezi vládou a neziskovkami
Vize neziskovek jsou obvykle založeny na pomoci lidem na venkově, kteří je pak mohou vnímat jako jakési „spasitele“. Neziskovky dávají lidem naději, že jednoho dne bude život bude stejný jako lidí ve vyspělých zemích. V průběhu let se neziskovkám rozhodně podařilo způsobit obrovský dopad na rozvoj venkova, ochranu přírody nebo rovnost žen a mužů, díky čemuž byla jejich vize úspěšně naplněna. Alespoň částečně. Jaké jsou však další, méně viditelné dopady, které vytvářejí nevládní organizace?
Nevládní organizace byly kdysi považovány téměř za ztělesnění altruismu bez skrytých zájmů. V průběhu let se však toto vnímání změnilo. V dnešní době jsou neziskovky považovány za organizace, které upřednostňují své vlastní ideologie vice než zájmy a myšlenky svých cílových skupin. Postupem let se tento fenomén stal více zřetelným. Jak je to možné? Které kroky způsobují v lidech pochyby? Nejvýznamnějšími a nejzřetelnějšími problémy neziskovek jsou jejich zásahy do místní správy. Podle mého názoru nemusí být nutně špatná věc, že se nevládní organizace podílejí na vládních aktivitách. Je to určitě tenký led, ale záleží na tom, jakou kontrolu nad neziskovkou vláda má. Komunikace je klíčem k úspěšné a efektivní spolupráci, takže když se vláda a neziskovka spojí, může se jejich spolupráce stát velmi efektivní. Ale když neziskovka jedná za zády vlády a hraje podle vlastních pravidel, je pochopitelné, že vláda zaujme podezření. Pokud se chceme do tohoto tématu ponořit hlouběji, je také fér zpochybnit schopnosti a záměry vlády. Existuje jasná představa, proč potřebujeme vládu. Vláda by nám měla zajistit bezpečnost, udržovat pořádek se zákony nebo předpisy, pomáhat se sociální spravedlností a také poskytovat veřejné služby, které potřebujeme. Bez vlády by nastal chaos. Pokud tedy vláda neplní své povinnosti, jaké je řešení? To nás přivádí na začátek, kde řešením může být neziskovka, která převezme část vládní zodpovědnosti za účelem pomoci místním obyvatelům. Zde se ale nabízí ta otázka transparentnosti – co když bylo toto v plánu už od samého začátku?
Vztah mezi lidmi a neziskovkami
Neziskovky mají pomáhat lidem v obtížných životních situacích. Nejde však jen o vládu nebo vnější svět, kteří k nim mají nějakou nedůvěru. Neziskovky jsou vnímány méně příznivě i v očích obyvatel těch méně šťastných oblastí. Častým důvodem je, že neziskovky nerespektují místní tradice, i když jim byly (nebo by měly být) dány pokyny od vlády. Existují dva různé pohledy. Někteří místní obyvatelé z rozvojových zemí mají vůči cizincům nedůvěru už z principu. Jejich nedůvěra může být velmi silná a může ovlivnit jejich pozdější vnímání. Nebo je počáteční vnímání od začátku dobré, ale postupem času se zhoršuje, kvůli neúctě ze strany neziskovek k jejich tradicím. V jedné studii bylo od místních lidí řečeno, že jsou spokojeni s prací nevládních organizací a jsou vděční, ačkoliv někteří by rádi viděli takovou péči přímo od vlády. V jiné studii bylo ale zase zjištěno, že vnímání místních je vůči neziskovkám čistě negativní. Proč jsou tedy takové rozdíly? Zde se dostávám k jádru mé eseje. Jsou neziskovky opravdu jen seskupením lidí se stejnými nesobeckými záměry, nebo mají někoho nad sebou, kdo tahá za nitky? Nebo to může být jednoduše „jen“ otázka transparentnosti. Možná, pokud by nevládní organizace jasně stanovila své cíle a byla by transparentní ve svých aktivitách, neměl by být žádný problém.
Na podporu své druhé myšlenky bych chtěl uvést příklad z již zmíněné studie. OSN založila v Afghánistánu projekt s dodávkou jídla. Přivezli rýži a obiloviny pro místní obyvatele. Místo toho, aby jídlo rozdělili sami, poskytli ho místnímu leaderovi. Ten poté rozdělil jídlo jak chtěl, což vedlo ke stížnostem na nespravedlivé rozdělení. Přestože byla zakladatelem projektu OSN, vina padla na hlavu nevládní organizace, protože lidem chyběly informace. A fungovalo to i obráceně. Místní v rozhovoru uvedl, že místní neziskovku podporuje, jelikož postavili přes 140 studen. Později však bylo zjištěno, že místní ve skutečnosti nevědomě mluvil o OSN, která již v této oblasti realizovala řadu projektů. Chtěl jsem tyto příklady použít jako zvýraznění obecného a velmi prominentního zmatku ohledně toho, co a kdo ve skutečnosti nevládní organizace jsou. Pouze u těchto 2 příkladů se objevuje spousta problémů – ze strany nevládní organizace neexistuje jasná komunikace; transparentnost je velmi špatná; špatná implementace programu… Dalšími problémy kromě transparentnosti jsou nesplňování slibů a nerespektování přání cílové skupiny.
Závěrem
Předpokládá se, že neziskovky nám pomohou zaplnit vládní mezery, a jsou samozřejmě vítány, pokud opravdu pomáhají. Proč se ale tak rychle pouští do vládních zásahů? Nemyslím si, že by neziskovky chtěly vládu nahradit a překonat z vlastního přesvědčení. Ale současně si myslím, že neziskovky nejsou ti, kdo tahají za nitky. Je tedy možné, že rozkazem někoho jiného jsou ty zásahy do vlády způsobeny. Tyto myšlenky mě přivádějí na konec mé eseje. Je možné, že většina neziskovek pracuje s nevyslovenou vizí a ta nemusí být ani jejich vlastní. Vzhledem k tomu, že tyto organizace se nikomu nemusí zodpovídat, většina z nich by mohla být najata různými většími organizacemi, které je kontrolují a dosahují pomocí nich vlastních cílů. Toto jsou jen střípky problémů, které ve světě máme, a které má každá organizace ve svých vlastních způsobech. Nicméně bych se o problematiku transparentnosti rád zajímal dál, protože si myslím, že je odpovědí na většinu (aspoň těch výše zmíněných) problémů.
A závěrem bych ještě rád, že nejsem proti nevládním organizacím. Myslím si, že nevládní organizace, bez ohledu na to, o čem jsem v této eseji mluvil, jsou pro společnost přínosné a podařilo se jim pomoci lidem a přírodě po celém světě. Ale jako vždy existují hranice a existují výjimky. A dle mého názoru je odpovědí na všechny tyto problémy transparentnost. Všem bych také doporučil si rozšířit obzory i o tuto oblast.
