Upřímně se přiznám, že se mi nechtělo věřit, že tuto esej někdy napíšu – že tu knihu někdy dočtu. Knížku jsem si pořídil v angličtině těsně předtím, než jsem šel do TAP a tak trochu symbolicky jsem ji dočetl ke konci TAP, kdy jsem si potřeboval oddychnout od psaní BP a najít to štěstíčko.
Postava Dalajlámy je pro mě v dnešním společenství obecně velice zajímavá a vždy se rád koukám na jeho proslovy na YouTube, ovšem tato kniha byla trochu těžší na pochopení i přečtení než desetiminutové video na YT.
Musím říci, že se mi líbilo, že kniha není jako milión dalších motivačních knih, co tu v TAPu čteme, ale jde opravdu do hloubky. Štěstí a úspěchu nedosáhneme tak, že budeme vstávat v pět ráno, dělat každý den rozcvičku, pak dvě hodiny číst, pak druhá rozcvička, udělat emaily, práci, pak tři hodiny číst, pak další várka práce, pak běh, pak si uklidit atd. Ne, prostým základem je, že štěstí není závislé tolik na okolních věcech, jak si mnozí z nás myslí, štěstí je v nás, štěstí závisí na naši duši, na našem stavu mysli.
Pro mě osobně byla velmi důležitá kapitola, vztahů s lidmi a osamocení, protože dost často se ve svém životě, cítím být osamocen, a to mě činí nešťastným. Dalajláma na otázku, zda je někdy osamocený, odpovídá rázně, že není. A pak vypráví o tom proč, přišlo mi zajímavé, že to dává do jedné roviny se soucitem. Že pocit osamocení můžeme potenciálně odstranit tím, že budeme přistupovat k lidem s hlubokým soucitem, a tudíž i pochopením. Autor, který si v průběhu celé knihy s Dalajlámou povídá, pak dodává důkaz, že kdykoliv Dalajláma se začal s někým cizím bavit, tak panovala z obou stran velice pozitivní atmosféra, protože se dokázal do té druhé osoby vcítit.
Dále bych zde vypíchnul to, co říká k chování se k nepřátelům – rivalům. Nikdo z nás samozřejmě nepřeje nepřátelům moc úspěchu či prostě dobrého. To způsobuje, že jsou obě strany nešťastné. Dané je to však především výchovou, kdy jsme tak vedeni již od dětství. Zajímavé je, že Dalajláma říká, že obecně nepřátelům a chování se k nim, se budhismus hodně věnuje, protože, jakmile se naučíme chápat a tolerovat naše nepřátele, tak bude cesta ke štěstí mnohem jednodušší. Říká, že máme vnímat nepřítele jako příležitost a máme ho ctít, protože nám dává možnost se učit porozumění a toleranci. Přišlo mi to jako dobrý pohled na věc a taky se mě tato kapitola osobně dotkla, protože mi skvělý den, může zničit někdo nějakou hloupou poznámkou například a vnímám, že je to velkou překážkou ke štěstí.
Jinak je ještě důležité se naučit s nějakými věcmi smířit a nebojovat proti nim – další věc, která mi nejde, protože věřím, že lze ovlivnit a porazit všechno. Ovšem pravdou je, že ne tak docela, jsou věci jako nemoci atd., co prostě potkají všechny a bojovat proti nim nám akorát uškodí.
Prvním procesem ke změní, je dle Dalajlámy učení se a pak pomalá implementace, až se z toho stane odhodlanost ke změně. Je to zajímavé, protože tenhle pohled na věc mi trochu připomněl atomové návyky a vrátilo mě po putování hlubinami smyslu štěstí a mé duše zpět na zem.
Závěr + atp.
Přes mou prvotní skepsi, a hlavně roky odkládání dočtení této knihy, jsem rád, že jsem ji přečetl. Odnáším si z ní zcela jiný pohled na život, na štěstí a jaksi mě to nutí si přehodnotit životní vizi, protože se obávám toho okamžiku na smrtelné posteli, kdy si uvědomím, že mě ten život ve výsledku nenaplnil. V praxi dále chci využívat jiný pohled na nepřátele, aby mě nedokázal tak jednoduše vykolejit a učím se k nim nechovat nenávist.
Dále si odnáším spousty nových anglických slovíček, které do praxe aplikuju v průběhu života I guess.
