Tohle byla druhá kniha co jsem od autora Marquarta četl. V průběhu čtení jsem se nezamýšlel jen nad obsahem knihy ale taky mi jako u každé z knih došlo, že budu muset napsat esej. A také jsem se zamyslel nad podstatou eseje. Došlo mi, že bych měl reflektovat ohlédnout se zpět říct si to dělám, to nedělám to bych mohl zlepšit. Naštěstí o tom asi ví i sám autor, takže na konec každé kapitoly dává otázky k reflexi. Rozhodl jsem se teda udělat experiment a napsat esej v podobě odpovídání na tyto otázky.
Kapitola 1. : Podceňovaný nástroj managementu
Prostě je víc pokládat. Pokud budu chtít někoho někam dovést, tak k tomu povede nějaká sada otázek. Ať už sugestivní či otevřené někam to povede. Největším pozitivem spojení otázek a leadera vidím v tom, že otázky věci zvědomují.
Mám to platit ? Stačila jedna otázka a nemusel bych se vystavovat problému s placením zbytku za fakturu za advokáta.
Neuvědomuji si nějakou konkrétní, ale na tuhle otázku se mi vybaví TS, které jsem vedl na téma grown up digital. Jednou otázkou jsem způsobil to, že jsme celou TS mluvili a zapojovali se.
Otázka jak se máš mi přijde sama o sobě hrozně úžasná. Hlavně v situaci, kdy jste s člověkem, který tuto otázku pokládá v bližším vztahu. Je to otázka na takový chcek reality, který je velmi často potřeba (třeba i každý den). Tohle dělá hodně Nikuš a vždy mě ta otázka přijde super a neomrzí se. Dobré otázky mi byli položeny také, když jsem řešil něco čemu jsem nerozuměl.
Ano jsem schopný to říct a poměrně často mě to těší, když něco nevím. Prostor pro to se dozvědět něco nového, naučit se něco nebo třeba dojít k pochopení.
Na otázky se ptám úplně všech. Mám obecně rád otázky a chci se vždy něco dozvědět. Pokud to chci konkrétně a ne jen tokem konverzace, tak se musím doptat. Na otázky se ptám, protože mám zájem. Myslím si, že ti co se neptají, tak zájem nemají. (asi domněnka)
Řekl bych, že se mohu ptát na otevřené otázky. Těmi se učíme.
Otázky by ji mohli postavit tím, že pochopíme (já i ostatní) proč by jsme se měli a proč bychom chtěli se učit.
Snažím se o to co nejvíce! TAP je v tom ještě dobrej, ale lidé v mém okolí nejsou moc zvyklí na to pokládat otázky. Hlavně ty hloubavé. Někdy mi však chybí prostor pro doptávání v rámci TS. V projektech je to o něco lepší.
Zamýšlet se nad tím, jaké otázky jsou dobré, jasné a stručné. Používat je častěji a pak na ně reflektovat. Koloběh ptaní se otázky na otázku. Hustý :D Řekl bych, že je to prostě o tréninku. Ptát se na denní bázi.
Kapitola 2. : Benefity kultury otázek
Já jsi pod tím představuji, to co je zmíněno i v další knížce od autora. Kultura otázek mi přijde jako Action Learning. Taky si pod tím představuji to, že v procesu řešení jsou výroky předávány jen tehdy kdy je položena otázka. V této kultuře jsou otázky základem komunikace, učení se a leadershipu. Otázky jsou podporovány a nikdy na ně nekoukáme špatně, protože špatná otázka neexistuje.
Podpora, otázkování, jasnost, srozumitelnost
Načerpat nějaký koncept a následně ho šířit. Ptát se těch co jsou zahrnuti na to co si o tom myslí, jak oni sami by to tvořili či přetvořili.
Nevím jak ji budovat, protože mám pocit, že ji nějakým způsobem v TAPu udržujeme, ale držíme ji na vlásku. Mám pocit, že neznáme pořádně sílu otázek. Na tom bych chtěl asi pracovat více. Ukazovat jak otázky pomáhají, pokládat je více. Kulturu bych tedy chtěl rozvíjet. Jde asi o zase jiný styl leadershipu, kdy to co děláme inspiruje ostatní k tomu aby to také dělali. Začít u sebe, najít si parťáky a pokládat otázky, které by nás vedli k tomu, že se budeme reálně ptát a doptávat. Akčním krokem je se spojit s Nikuš u které si už delší dobu všímám, že pokládá stále lepší a lepší otázky.
První co se mi na slovo důvěra vybavilo byl vlastně TAP. Jak důvěřovat TAP a jak pro ní být zapálený a odhodlaný. Nejvíce se mi k tomu pojí se ptát na sugestivní otázky, které budou poukazovat na to, jak jsou na tom ostatní. Trend naší generace je se srovnávat. A přijde mi, že přes ptaní se k tomuto porovnání dostaneme. Druhou možností může být důvěra v tým či TL. Tam se mi to pojí stejně. Ptát se na reálné situace a reference.
Je to něco co by tě bavilo? Jseš ochoten tomu věnovat čas pro dobro kolektivu/firmy/týmu/projektu? Jak by jsi to pozměnil, aby tě to naplňovalo? Jakým způsobem to tobě prospěje? Jak můžeš z toho a toho vydělat/naučit se/pomoci ke zkouškám?
Reflektovat si na to co jsem dělal. Prostě se ptát sám sebe a vést vnitřní dialog o událostech, co se děly v procesu dané aktivity. A u ostatních to vnímám jako koučování.
Nechat se ostatní ptát na co oni chtějí. Když se budeme ptát, tak se nám nebude stávat, že nebudeme něco vědět. V tom vidím otevřenost. Flexibilitu v tom, že se otázkami můžeme dobrat k vzájemnému porozumění.
Trénovat v naslouchání i pokládání.
Pro mě je efektivní zvládnutí konfliktu to, že nenastane. Z toho mi plyne, že je prevence důležitější než hašení požáru. Tedy ptát se předem mnohem více než potom.
Kapitola 3. : Proč máme problémy s otázkami?
Mám pocit, že se na otázky ptám dost často a problém mi to nedělá. Jako jediný strach co si představuji je to, že nedostanu odpověď kterou bych chtěl vnitřně slyšet. Na druhou stranu si pak uvědomuji, že je to prostor pro reflexi a znovu se podívání na danou situaci. Větším strachem je pak to, že otázky zaberou moc času. Na tom, ale začínám dost pracovat a všímat si toho, že “preventivní” investice je lepší než následující problémy. (Díky Jani tohle jsem si uvědomil díky tobě)
Zatím mi přijde, že by bylo nejlepší si na to vyhradit konkrétní čas a říct, že je to must. Tohle bych ze začátku dělal z pohledu leadershipu. V osobní rovině mi přijde, že jde tohle udělat mnohem plynuleji. Čas na vnitřní otázkování si vždy najdu.
Čerpat dobré otázky od ostatních a sám si je zkoušet prostě se ptát. Ptát se i na naprosto random otázky či otázky, které druhého vykolejí. Následně si na to reflektovat nebo si vzít zpětnou vazbu.
Prostě to zkoušet! JUST DO SOMETHING. Necítím, že s tím mám osobně problém.
Jistě! Ty jsou super, protože si tam často dojdeme k nějakému uvědomění.
Ano někdy. Více se toho bojím v situacích, které jsem ještě tolikrát nezažil.
Neřešit to a nechat to na týmu :D Nějak to dopadne a je to zase prostor pro reflexi
Neuvědomuji si, že by teď byl problém s tím, že nám někdo odrazuje otázky. Osobně to nevnímám. Změnil bych ho tak, že bych na ně šel vlastní zbraní a to nějakou super silnou otázkou. Nedokážu si představit, že by byli otázky naprosto zakázané, takže na nějaké musí být zodpovězeno.
Myslím si, že je důležité poukazovat na to, co nám to přináší. Dát si na to prostor. To mi v tuhle dobu přijde mega aktuální, protože nepocituji, že bychom měli tolik prostoru pro to, abychom se ptali.
Každému by vyhovovalo něco, ale pro mě by to bylo se nechat inspirovat a pocítit to, že nějaká otázka je prostě suprová.
Kapitola 4. : Ptaní se na ty pravé otázky
Dát na příklad. V týmu si to představuji i tak, že je důležité zdůraznit to, že jsme tým. Ten má víc členů a každý člen dokáže něco.
Přeji si, aby moje otázky něco předávali. Hlavně asi uvědomění. Přál bych si také, aby moje otázky vyvolávaly další přemýšlení.
Otázky, které začínají slovem jak. Ty jsou asi nejčastější. Dal bych je pod typ “zamýšlecí”. Pak otevřené otázky pro prodej. Další typ bych pojmenoval jako “uvědomovací”, které jsou ale většinou uzavřené.
Představuji si tyto otázky v rámci TS, kdy se mohu ptát na otázky, které by nějak rozvíjeli téma, které řešíme.
Při rozhodnutích vnitřních, nebo těch, co se týkají jen mé zodpovědnosti. Některé uzavřené otázky mi přijde velmi vhodné používat při rozhovoru mezi 2 lidmi.
Otevřené otázky, které budou podporovat myšlení ostatních. Tím, že se nad tím zamyslí se o něco zase zlepší. Pak si tam ale představuji nějaký navazující otázku na to, jak by tu danou věc realizovali nebo se nad ní znovu zamysleli a reflektovali na to. Tím že se z jakékoliv věci člověk něco poučí mi přijde že se tak stává úspěšnějším.
Kapitola 5. : Umění ptaní se na otázky
Otázku, která něco soudím používám třeba při vyjasňování. Doptávání se na fakta. Otázka co učí mi přijde jako otázka, která zase rozproudí mé myšlení. Otevírá perspektivu.
Shrnout to co se událo předtím. Následně se zeptat v rámci toho.
Nejlepší čas na otázky je z mého pohledu hrozně těžké stanovit. Na osobní rovině to pocituji velmi často, protože člověk musí být na otázky připraven. Já sám jsem schopný odpovědět asi kdykoliv. Nepocituji na sobě moc často, že by se mi nechtělo nebo tak něco. Přijde mi, že když se na to kouknu z teoretického hlediska, tak by měl čas na otázky nastat vždy po divergenci. Otevřeš nápady a pak se ptáš.
Myslím si, že systémovým myšlením, které je spojené i s pokládáním otázek se dá přijít na příčinu bez toho, aniž by se něco vyčítalo.
Řekl bych, že zevnějšku je to mimikou a řečí těla. Nasloucháním. Vnitřně je to pak umění navazovat na ty odpovědi. Ten co odpovídá pak cítí, že se navazuje přesně na to o čem mluvil.
Snažím se o to už od přečtení dialogu. To je asi na poli nějakých řešení problémů. Větší problém mi to asi dělá u sales. Sales bible je vlastně o tom, jak prodávat otázkami. Tam mi dělá větší problém se na ty odpovědi nacítit. Snažím se naslouchat, ale protože neumím pořádně sales, tak pak je pro mě složitější navazovat otázky.
Kapitola 6. : Tvorba kultury otázek
Podporovat 5 disciplín. Teorie o učící se organizaci je mnoho.
Mapovat situaci tím, že ho následně vytvořím ten prostor sám. Mohl bych upozorňovat na konvergenci a divergenci.
Podpořit tím, že jejich otázky uvítáme. Odměňovat nevím v jaké slova smyslu uplně. Dokážu si představit, pochvalu v podobě toho, že mají um na to se ptát na dobré otázky.
Prostě si to jednou prosadit. Zaexperimentovat. Potom se ptát na tu reflexi. Jak to můžeme posunout co dobrého z té reflexe vzniklo.
nejlepší trénink na otázkování mi přijdou jako zákaznické schůzky a cold calling
Necítím teď v TAPu odpor proti otázkám, ale kdyby se to dělo, tak je to o tom otázky prodat. Ukázat co a jak co přináší atd.
Kapitola 7. :Používání otázek při managementu lidí
Přijde mi, že jedna z možností, které je dosti funkční, tak je to GROW model, který je celý o otázkách, takže je vlastně odkoučovat. A v rámci koučování je pokládána řada otázek.
Ptát se s nadšením ptát se na zábavné a poutavé otázky. Druhá strana mince jako možnost je pak se ptát na hluboké otázky, které nejsou tak jednoduché. Přijde mi, že pro zapojení se více se musím ptát na otázku, které vzbudí nějaké emoce.
Otázky, které někam posunou a podpoři. Vybudují nějakou důvěru. Ta otázka způsobí emoci, která řekne, že “ano, u tohohle člověka mám důvěru jako v leadera”.
Řekl bych, že hlavně konkrétní specifické. Držet se modelu SMART. Přijde mi však u toho důležitá otázka na každého člena v týmu, jestli plán či cíl přijímá.
Simuluji si to na nových téčkách v TAPu, takže bych se jich po jejich příchodu zeptal na to, čemu v rámci TAPu nerozumí. Ta je taková hodně otevřená, složitá a dlouhá, ale pro mě by byla důležitá. Jako další fajn otázka mi přijde jakou emoci v nich TAP vzbuzuje když si už prošili přijímačkama a jsou lehce seznámeni s komunitou.
Řekl bych, že je tu možnost člověka vlastně vykoučovat a zareflektovat na to jak sám to zvládl. Pokud bych chtěl dát nějakou kritiku a nesouhlasil bych s tím, jak si na to daná osoba zareflektovala, tak bych se ho mohl zeptat na to jak si třeba myslí, že to viděli ostatní.
V zásadě ty otevřené. A přijde mi také důležié aby byli otázky čerstvé. Nebo třeba naprosto náhodné otázky mimo kontext generují kreativitu.
Kapitola 8. : Používání otázek při tvorbě týmů
Experimentování a ujištění toho, že se nic neděje. Ukázání příkladu.
Jako leader co vede pomocí otázek mi spolupráce přijde v podobě koučování.
Vyjasnit si situaci a následně se ptát na osobní rovině. Vlastně ptát se na konkrétní věci, které konflikt vyvolaly.
Sám nevím, protože na tom náš tým IMO pracuje.
Kapitola 9. : Používání otázek při řešení problémů
Mám pocit, že při řešení problémů se dost často do toho zapletou emoce. Je pak složitější se zaměřovat na otázky. Sám jsem ale pocítil, že otázky položené v emocích mají kdy i větší sílu než ty, které podaváme tak jakoby na salámu.
Ano snažím se o to, ale není to vůbec sranda. Je to o tom, že jednáme z lidmi a ty jsou po každé jiní. Přijde mi že je pak podstatnější si člověka umět zařadit a jednat s nimi tak jako s podobnými předtím. Přijde mi důležitější tedy reflexe na pomyslnou sadu otázek, kterou používáme při komunikaci.
Kapitola 10. : Používání otázek k tvorbě strategie a změny
Jak to s vámi souzní? Jedna z otázek, které mi přijdou jako velmi tranformační.
Otázky systémového myšlení. Ptaní se na aktuální dění.
To co naši generaci při nakupování charakterizuje. Prostě customizace.
Ty co lehce souvisí s tématem, ale nějakým způsobem z něho odbíhají.
