Tuto bibli Tiimi jsem se rozhodla uchopit v rámci doplnění vzdělání. I když jsme jí brali an TSku (možná dokonce víckrát) a neustále jí a poznatky z ní zmiňujeme, jsem si vědoma, že nedodržujeme zdaleka všechny zásady, které udává. Tak jsem se rozhodla do toho víc ponořit a zareflektovat si na naše TS.
Pravidla a zásady
Role
Každá z těchto rolí je důležitá pro efektivní dialog a účastníci by si měli být vědomi toho, jakou roli v dialogu hrají, aby mohli co nejlépe přispět k řešení problému.
A co náš tým a já na TS? aka ATP
Kruh
To bychom nebyli v Tiimiakatemii, kdybychom toto pravidlo dialogu neuctívali. V kruhu samozřejmě sedíme, jediné, kdy nám význam kruh pokulhává je, když hrajeme Kahoot a koukáme všichni jedním směrem, na tabuli :-)
Ticho
Myslím, že s tichem se stále učíme pracovat. Za rok a půl společného fungování jsme si více než vědomi toho, že nekteří členové potřebují delší pauzy během toho, co mluvíme. Nejen kvůli přemýšlení, ale i k tomu, aby vůbec sami promluvili. Což je pochopitelné, ne všichni mají v nátuře se prát o slovo. Přiznám se, že já sama ne vždy dávám těmto členům prostor, protože se hned chytnu toho, co říkal někdo přede mnou.
K tichu se mi pojí nástroj, který jsme jednu dobu využívali a to je zvednutí ruky. Sloužil sice hlavně k tomu, že když jsme se hodně odchýlili od tématu, tak tím člověk, co ruku zvedl, říkal “STOP”, nicméně to s tichem souvisí. Byl to určitý způsob nenásilného přerušení, který nám umožnil se na chvíli pozastavit a utřídit si v hlavě, co máme řešit, kam jsme se ale dostali a zhodnotit, jestli vše, co máme na jazyku opravdu stojí za zmínku.
Naslouchání
Vnímám rozdíl mezi posloucháním a nasloucháním (možná se mýlím, klidně mě opravte, čtenáři). Když člověk poslouchá, pouze zpracovává informace, které přijme, ale klidně může přemýšlet nad jinými věcmi nebo vymýšlet protiargument. Zatímco naslouchání podle mě znamená, že nejen posloucháme, ale snažíme se pochopit pohled druhého člověka, což je v dialogu klíčové.
Popravdě si vůbec nejsem jistá, jestli tohle u nás děje. Můžu ale mluvit pouze za sebe - jsou momenty, kdy určitě jen poslouchám a zpravidla se to děje, když probíráme něco, co mě tolik nezajímá. Sobecky mám tendenci ztrácet pozornost, když nejsem tolik vtažená do tématu. Občas ale i naslouchám. Nejvíc nejspíš na reflexních TS, kde se lidi otevřou a já se musím soustředit, abych pochopila, odkud jejich názory nebo pocity pramení. Myslím, že k tomu, abych naslouchala pomáhá, když jsou řečené věci co nejkonkrétnější nebo nejosobnější (myšleno řečené upřímně a otevřené).
Respekt
Už od začátku u našeho týmu vnímám solidní dávku respektu na TS. Myslím si ale, že jsme se dříve respektovali víc než aktuálně. Byli jsme asi víc zvědaví na to, kdo má co říct. Tolik jsme se ještě neznali. Nyní se podle mě stále respektujeme, i když se čas od času stane, že někdo někoho přeruší, omylem nebo naschvál, což není ideální (super je, když se tohle stane, že jsou u nás lidi, kteří připomenou, že někdo chtěl něco říct, ale nedostal šanci nebo byl přerušen, toho si moc vážím). Přerušení někoho, když mluví druhým je podle mě známka opovrhování toho, co chtěl daný člověk říct. Bohužel jsem tohle určitě taky někdy udělala, ale pracuju na tom.
Dialog
A teď chvíle pravdy - vedeme dialog nebo diskuzi? Můj názor je, že jak kdy a jak kdo. Přijde mi, že když řešíme problémy/záležitosti, které jsou pro někoho jakkoliv osobní, tak k dialogu nedochází. Máme pak tendenci se bránit.
Naopak třeba na více teoretických TS, kde se něco společně učíme (a i ideálně probíhá týmové učení) za pomocí ukazování, kreslení atd., tak jsou k dialogu větší sklony - snažíme se to naučit, tudíž i pochopit.
Otevřenost
K tomu, abychom se navzájem mohli pochopit, musíme ustoupit z obrany, kterou každý přirozeně máme a otevřít se. Tohle je nelehká věc, se kterou mám já třeba problém. Bylo by mi nepříjemné na TS říkat hodně osobní věci a ne kvůli tomu, že jsou tam určití lidé, ale kvůli tomu, že kromě pár lidí v mém životě, je mi to vlastně vždycky nepříjemné.
Chápu, že otevřeností není myšleno vykládat si svoje nejvíc střežené tajemství, ale mít otevřenou hlavu vůči nápadům a názorům, které zastávají jiní a přijmout je třeba i za své. Nicméně to myslím souvisí, to zaprvé. A za druhé, je krásně vidět, když se na TS někdo z jakéhokoliv důvodu (důvodem klidně může být, že nemá svůj den) uzavře a naopak, když je někdo otevřený, připravený nasosávat cokoliv nového a doptávat se.
Opravdu si vážím členů, kteří jsou schopni otevřít a sdílet s týmem i osobní, hodně emoční záležitosti a ukazují nám tím svojí zranitelnost. Je to složitá, ale krásná záležitost a každé takové si cením.
Moje doporučení pro nás
