Knihu jsem si vybral jako úvod do koučování a taky abych si oprášil sebekoučing a nějakou práci se sebou. Kniha byla rozdělená na jednotlivé poučky a pak příběh, který je všechny spojoval. Četlo se to dobře a já teď pár pouček krátce představím.
Podle autora je toto rovnice koučování. Upravená rovnice od rovnice práce. To, co říká je, že samotným zvyšováním času nedojdeme příliš daleko a je třeba pracovat i na motivaci. Je proto potřeba pracovat na tom, jak motivaci zvýšit, pokud chceme zvýšit výkon.
“Naše rychlost je ovlivněna celkovou délkou trati.” Toto pravidlo zdůrazňuje dopad na naše chování a výkon to, pokud máme konec nadosah. Mnohem lépe se mi bude pracovat, když vím, že konec je předemnou a budu schopný ze sebe vydat maximum, protože vím, že brzy budu schopný doplnit síly. Tohle pravidlo je důležité nejen proto, že je strategické pracovat v kratších intenzivních intervalech. Ale také vysvětluje, proč je nastavování cílů tak důležité. Protože pokud nevím, kdy pude konec bude podvědomě šetřit síly, abych vydržel déle.
Je zde, ale několik triků. Věci, co nám náš účet plní jsou často věci, co vnímáme jako úspěšné. Proto můžeme náš vnitřní účet mnohem více plnit přeformováním toho, jak se na věci dívám. Udělat z negativ pozitiva. Dalším způsobem je vzpomínání, nebo znovu vybavování věcí, které nás dobíjejí. Proto můžu nabíjet vlastní energii i jen tím, že vzpomínám a představuji si pozitivní věci.
Tohle pro mě byla kapitola s největším dopadem. Vždy jsem si myslel, že je důležité hledat co bychom mohli zlepšit. Tudíž co je špatně. Myslel jsem si, že lidé, co jen chválí jsou příliš měkcí a nepomáhají lidem se zlepšovat. Můj pohled byl takový, že lidé neradi říkali, co se nepovedlo, proto že se nechtěli vystavovat nepříjemné situaci a proto lidi pořád jen chválili a nerozvíjeli lidi ve svém okolí. Pořád věřím, že takoví lidé jsou. Ale můj pohled na rozvoj jedince se koncepčně změnil. Uvědomil jsem si, že je ne jenom možné lidi rozvíjet pozitivní zpětnou vazbou, ale dokonce je to žádoucí. Jelikož je to pro lidi mnohem stravitelnější a příjemnější. Tohle mělo obrovský dopad na moje vnímání rozvojové zpětné vazby. Uvědomil jsem si svůj silný mentální model “Rozvoj musí bolet.” Nyní už tento pohled nezastávám. Snažím se soustředit na rozvoj pomoci tvarování. Věřím, že je to pro mě velký posun jakožto leadra a kouče. Obzvláště pro ty, kterým lidem nevyhovuje můj velmi kritický duch.
Je to rozvoj jedince za pomoci pozitivní zpětné vazby. Zkrátka sledujeme, co jedinci dělají a chválíme a zvědomuje co bylo správně. Co se povedlo. V čem je tato technika jiná je, že se nezaměřujeme na opravování chyb a nedostatků, ale na posilování úspěchů. Podle autora knihy toto funguje mnohem lépe, protože si to lidé vezmou více k srdci, a tudíž větší šance, že to příště udělají stejně. Také jako lidi zkrátka myslíme na to, co nám ostatní říkají. Proto, pokud mi někde řekne ať něco nedělám nepustím tu myšlenku z hlavy. A často se pak na to soustředím více než méně.
Kniha jako taková byl skvělý základ ke koučování. Četla se dobře. To jak je stručná a krátká taky dost pomohlo. Zároveň mi dost pomohla si uvědomit svůj mentální model a začít ho postupně měnit. Jelikož pokud chci být kouč musím se naučit být pozitivní a jak lidi podporovat. A není lepší místo kde začít koučink trénovat než právě sám na sobě.
