Tuto knížku jsem si vybrala za účelem rozvinutí svoji kreativity, protože jsem k ni za svoji TAP kariéru z pohledu přečetných knih ani nepřičichla a řekla jsem si, že by bylo na čase.
Bez mučení se přiznám, že jsem byla lehce zaskočená obsahem, protože mně osobně přijde, že kniha pojednává o něčem trochu jiném než je kreativita a dost zabrnkala na moje slabé stránky a strachy. Takže co jsem se v ní vůbec dočetla?
Budování jména
Ano, ano, špatně se cokoliv buduje, když začínáte od nuly. Budovat si jméno je praktické a je milion způsobů, jak na to. Od tvoření si identity na sociálních sítích, ať už je to LinkedIn/Instagram/TikTok, dostáváte se lidem do podvědomí a to se hodí. Autor doporučuje si koupit doménu pod vaším jménem. Je vlastně jedno, co tam budete tvořit, ale budete mít nějakou identitu v digitálním světě, na kterou se můžete odkázat.
Sdílení tvorby
Autor nabádá k tomu, abychom sdíleli, co vytváříme, ať už je to cokoliv. Pokud jste umělec můžete sdílet skicy, kousek vaší rozepsané básně nebo třeba beat, pokud jste hudebník. Získáte tím nejen okamžitou zpětnou vazbu od lidí, kteří vás sledují (např. na sociálních sítích), ale interagujete s publikem a dostáváte se jim do povědomí. Myslím, že se tohle dá skvěle využít třeba při tvorbě produktu - chceme, aby naše cílovka měla o produkt zájem a to nejjednodušší, co můžeme udělat je se jich zeptat. A co když si nejsme jistí, jestli danou věc chceme sdílet? Zde je návod, jak se rozhodnout:
Druhá věc ovšem je být si hoden vašich sledujících. Lidé se o vás nebudou zajímat, pokud nebudete sdílet/produkovat obsah, který je bude nějakým způsobem bavit nebo jim třeba bude inspirací. Další věc, je, že pokud se snažíme najít lidi svého druhu a budeme sdílet, co nás baví, pravděpodobně se nám to podaří, protože to přiláká lidi, které baví to stejné. Budťe pro své sledující zajímaví, pak jste hodni sledování.
Mluv o sobě
Autor v knize popisuje modelovou situaci - jdete na večírek a jedna z prvních věcí, na které budete dotázáni, když se s někým začnete bavit je “Co děláš?”. Tahle jednoduchá otázka pro nás může být nepříjemný, speciálně, pokud pracujeme na něčem, co zatím ještě nemá výsledky, což se u spoustu z nás v Tiimi děje. Máme to ale chápat jako příležitost, ne výslech. I přestože že nás možná čekají nechápající výrazy, autor říká, že je to příležitost k navázání vztahů a to, co děláme, bychom měli být schopni jednoduše vysvětlit i dítěti ve školce.
Lidský spam
Za lidský spam bychom mohli v našem kontextu označit třeba někoho, kdo nepodporuje žádné projekty v Tiimi, ale když na to dojde, tak po vás chce, abyste podpořili vy ten jeho. Jsou to lidé, kteří jen vysávají, ale nejsou ochotní dávat zpět a akorát vám berou energii. Shrnuje to věta z knihy “Chcete - li mít fanoušky, musíte nejprve fanoušky být.”
Upírský test
Vyčerpává vás něco nebo někdo? Pak je to upír! Být upírem, ať už je to člověk nebo činnost znamená, že když s ní přijdete do styku, odcházíte vyčerpání. Myslím, že s lidmi se nám to stalo všem, takový lidé nemusí vůbec být zlí nebo to s námi myslet špatně, ale zkrátka nás vysávají. Stejné je to u činností a zde platí jednoduché pravidlo, nebaví vás to? Tak to prostě nedělejte!
Trolové
Trol je někdo, kdo nám dává “zpětnou vazbu”, v uvozovkách, protože nám jí nedává s úmyslem nás někam posunout. Má jen potřebu se k vaší práci vyjádřit, ale zpravidla jde o nerelevantní, nenávistný komentář. Proto si dáváme pozor na to, od koho zpětná vazba přichází. Jasně, zpětná vazba je skvělá, ale co když přichází od někoho, kdo je úplně mimo a akorát se vypisuje ze svých vlastních mindráků? Takovou zpětnou vazbu nepotřebujete. Když tropy nebudeme krmit, po čase odejdou.
Začni znovu
Autor vyzdvihuje důležitost tzv. sabbaticalu neboli dlouhého volna (hodně jednoduše řečeno), které slouží k odpojení se od práce a nalezení nových myšlenek, nápadů a odpočinku. Slouží k tomu, abychom si po intenzivní práci i intenzivně odpočinuli a pak vlétli do další práce s novou, čerstvou energií a zabránili případnému vyhoření. V knížce je uvedený příklad ročního sabbaticalu, což není úplně možné pro většinu lidí, což nevadí. Můžeme ho napodobovat pomocí kratších zážitků (třeba týden dovolené) nebo i pomocí každodenních návyků. Například, když dojíždíte do školy/práce, můžete si číst, poslouchat hudbu nebo podcast - vlastně cokoliv co vám pomůže se na chvíli odpojit.
Se sabbaticalem je vyzdvižena ještě jedna myšlenka a to sice, že je v pořádku odcházet od věcí. Může se stát, že něco děláte a po nějaké době si uvědomíte, že už jste se naučili, co jste potřebovali a chcete zkusit zase něco nového, díky čemu se posunete zase dál. Takové cykly jsou naprosto v pořádku, pokud věci děláme pořádně. Je v pořádku si říct už umím, co jsem se chtěla naučit a pokračovat o dům dál.
ATP
V úvodu jsem psala, že kniha zabrnkala na moje slabé stránky a strachy, je tomu tak. Konkrétně na strach ze sdílení věcí, který mě provází snad celý život. Ať už to je sdílení s ostatními, na čem zrovna pracuju nebo postunutí fotky na sociální sítě. Stále nevím, proč to tak mám, když mi to vlastně přijde jako blbost, sama nevím, z čeho bych měla mít strach. Nicméně se tento strach pomalu snažím překonávat a snažila jsem se o to i v projektu Innocon, kde jsme zveřejnili na sociálních sítích dotazník. Já vím, že je to úplná maličkost, ale poodkryla jsem svojí bublině, na čem pracuju a ještě navíc na sockách. Pro někoho to je denní chleba, pro mě krok kupředu.
