Radikální otevřenost
Autor: Kim Scott
Proč právě tato kniha?
Knihu jsem si vybral kvůli tomu, že jsem už dlouho slyšel o její kvalitě, ale HLAVNĚ, jsem se chtěl radikální otevřenost naučit. Vnímal jsem, že v dávání zpětné vazby a vůbec v komunikaci mám velké mezery. Dlouho jsem si říkal, že s tím musím něco udělat, protože jsem vnímal, že tuto schopnost potřebuji ve svém životě. Zároveň musím zmínit, že to byla snad první kniha, u které jsem vážně cítil potřebu ji přečíst.
- Mé PROČ: Zlepšit dávání i přijímaní zpětné vazby a naučit se komunikovat jasně a konstruktivně.
Co jsem se naučil?
Bylo pro mě dost těžké sesumírovat věci, které jsem se naučil, tak budu psát jen o věcech, které aplikuji do praxe (nebo se o to aspoň snažím).
Začnu nejdřív vysvětlením toho, co to vlastně radikální otevřenost je. Kim Scott v knize popisuje radikální otevřenost hned několika příběhy. Nejlepším však byl příklad s „rozepnutým poklopcem“ – stručně řečeno jde o to, že v práci vidíme svou kolegyni s rozepnutým poklopcem. Co uděláme? Abychom byli radikálně otevření, tak bychom měli za kolegyní přijít a šeptem ji říct, čeho jsme si všimli. Je to kvůli tomu, že nám na dané osobě záleží (= osobní zájem) a nechceme, aby se někde ponížila, tak musíme jednat hned (= přímá konfrontace). Sice se možná dostaneme vzájemně do nepříjemné situace (s tím se mi pojí kniha Odvaha nebýt oblíbený – zde je zmíněno, že se nemáme ostýchat říkat lidem to, co si myslíme, protože to, jak bude náš názor přijat, už je na druhých), ale ve finále to přinese jen ovoce. Kolegyně nám bude vděčná, že nezažije žádné jiné faux pas, posílí to vzájemnou důvěru a my budeme mít dobrý pocit sami ze sebe. A je to…
- Radikální otevřenost - „Nesmí to být hrubé, ale jednoznačné.“
V knize se píše ještě o třech jiných a horších způsobech, jak můžeme dávat zpětnou vazbu. Jedná se o:
Útočnou agresi – Pokud zrovna nedokážeme být radikálně otevření, tak je právě útočná agrese tím nejlepších způsobem, jak předat zpětnou vazbu. Je to z toho důvodu, že daná osoba alespoň ví, co si myslíme, i když tato zpětná vazba není hezky podána a má spíše ponížit než pomoct. Kdybych to měl zakomponovat do příkladu kolegyně s rozepnutým poklopce, tak bychom se zachovali tak, že bychom před všemi ostatními kolegy zařvali: „Koukejte, ona má rozepnutý poklopec!“ – na dané osobě nám nejspíš nezáleží a přímo ji konfrontujeme.
Ničivou empatii – ta se začne projevovat ve chvíli, kdy nám na dotyčné osobě záleží, ale nechceme jít do konfrontace – nechceme se cítit špatně… Ničivá empatie se mi pojí třeba s tím, když se nám líbí nějaká holka, vidíme, že má na sobě něco, čemu se budou ostatní smát, ale nic neuděláme, protože se stydíme a záleží nám na ní. Přitom, kdybychom v tomto případě byli radikálně otevření, tak bychom mohli zapůsobit a už bychom měli plusové body do budoucna.
Manipulativní neupřímnost – Jedná se o vůbec nejhorší možný způsob, jak někomu něco předávat. Proč? Protože nás dotyčná osoba VŮBEC nezajímá, nezáleží nám na ní a neobtěžujeme se ani zmínit o tom, že by ji třeba něco mohlo v budoucnu přivést do nepříjemné situace. Zkrátka nám nestojí za to něco zmiňovat, protože bychom šli do přímé konfrontace s danou osobou, což nechceme, protože bychom se cítili špatně.
Co jsem z knihy použil?
V knize jsou přímo rady, jak radikální otevřenost můžeme aplikovat přímo do praxe. Jednou z věcí, kterou jsem si již stihnul vyzkoušet je ZPĚTNÁ VAZBA. Jak na zpětnou vazbu v praxi, aby byla radikálně otevřená?
- Než začneme kritizovat, sami si o kritiku musíme říct (požádat) – nepouštějme se do ostatních, dokud jim neukážeme, že to sami ustojíme.
- Nejdříve začínejme pochvalou, a pak až kritikou.
- Je třeba upozornit na konkrétní věci, na kterých musí dotyčná osoba zapracovat, a to i přes fakt, že se ji v dané činnosti daří.
- Nesmí se zapomínat na pozitivní stránky, které by měly být co nejkonkrétnější a detailní.
- Každá radikálně otevřená zpětná vazba musí obsahovat nabídku pomoci nebo projev o to, že nám záleží progresu dotyčné osoby.
- Dejme si větší práci s chválou než s kritikou, ale především buďme upřímní.
- Naslouchejte s cílem porozumět, nikoli reagovat.
- Kritiku odměňte, aby nebyla poslední!!!
- Nepopisujte – demonstrujte na příkladech.
- Se zpětnou vazbou nečekejte – pokud s pochvalou či kritikou čekáte týden nebo víc, tak jen oddalujete možnost, že se daná osoba může zlepšit nebo něco napravit.
- Fráze „neber si to osobně“ je k ničemu
Otázka na konci zpětné vazby: „Napadá vás něco, co bych mohl udělat, nebo naopak přestat dělat, aby se vám se mnou pracovalo líp?“
Hodnocení knihy:
Musím říct, že to byla vážně pecička… lepší knihu jsem od Moderního time managementu nečetl. Je plná praktických věcí, které pomůžou jak v TA, tak v osobním životě. Sám jsem díky knize začal úplně jinak přistupovat ke zpětné vazbě a doporučil bych ji rozhodně každému, kdo má problém s dáváním nebo přijímáním zpětné vazby. Osobně jsem právě s radikální otevřeností měl velký problém (i přes to, že jsem extrovert). Většinou jsem byl spíše ve všech třech zbylých kvadrantech, jen ne v tom správném.
Kniha mě rozhodně posunula v mém rozvoji, protože díky ní vím, jak přijímat i dávat feedback. Znám způsoby, jak radikální otevřenost aplikovat v praxi a můj přístup ke zpětné vazbě se diametrálně změnil.
PS: Doufám, že je to konečně lépe napsaná esej :D
