Tuto knihu jsem četla s jasným cílem: Najít odpověď na můj problém.
Mám problém s vedením libovolného týmů. At už je mi přiřazen, nebo se vytvoří dobrovolně. Vždy, když jsem tým vedla, vše vypadalo dobře, pak přišel problém s autoritou (nemám jí) a když se práce dodělala, lidi z týmu mě nesnášeli a nechtěli se mnou už nikdy spolupracovat. Tento postup se několikrát opakoval, i když jsem změnila svoje chování.
Nikdy jsem nepochopila proč a nikdo mi nechtěl dát zpětnou vazbu.
Našla jsem odpověď? HELL YES
Kniha mě dovedla k poznání, že jsem dlouhou dobu byla útočně agresivní, když jsem zjistila, že jsou lidi naštvaní byla jsem ničivě empatická, nebo naopak. Pořád jsem se snažila týmu zalíbit, ale nikdy jsem se o lidi v týmu nezajímala, šlo mi jen o výsledky a o mojí vlastní motivaci. Nikdo mi nedával zpětnou vazbu a nevyjadřoval se k jakýmkoli rozhodnutím. Neměli důvod, protože neměli motivaci ani stejný cíl. Nedokázala jsem nastavit správnou komunikaci, bud jsem byla moc milá a opatrná, nebo jsem byla tyran. Nic mezi tím.
Celý koncept radikální otevřenosti je mou odpovědí. Myslím, že tento způsob vedení můj problém vyřeší a chci ho co nejdříve vyzkoušet.
Příklad mého špatného vedení:
Dostala jsem nabídku udělat několik mini vystoupení na festivalu Rock for People. Byla to pro mě obrovská šance uplatnit se jako choreograf a získat dlouhodobou spolupráci s festivalem.
Jako první jsem sehnala tým. Skládal se z mých kamarádek z tanečního souboru. Všechny řekly, že se rády zapojí, protože viděly můj zápal. Z mého pohledu vypadaly natěšeně.
Vymyslela jsem celý taneční koncept a choreo jednotlivých vystoupení.
Nastal první problém – Dohodnout pravidelné zkoušky. Členky týmu si nebyly schopné vyhradit čas a na zkoušky nás dorazilo vždy jen pár. Přišel na mě nátlak od zaměstnavatele, že je tam musím dostat a musíme začít zkoušet.
Vytvořila jsem smlouvu, kterou museli všechny podepsat. Byly tam podmínky, které zahrnovali pravidelné chození na zkoušky, jinak hrozila pokuta. To holky nasralo, ale žádná mi nic neřekla a všechny podepsaly.
V den festivalu byla situace hodně vyhrocená. Pořád jsem se ptala, jestli je vše v pohodě, vždy byla odpověď ano.
Po festivalu se mnou každá tanečnice přerušila kontakt na dlouhou dobu. Netušila jsem proč.
Co bych udělala jinak:
První chyba nastala, když jsem jim o nabídce řekla. Neměli moc na výběr, protože jsem jim dávala najevo, jak moc od nich potřebuji pomoc. Nyní bych jim nabídku položila tak, aby se sami chtěly přidat z vlastní motivace. Řekla bych jim, proč oslovuji právě je a jaká to pro ně může být příležitost.
Snažila bych se o to, aby zkoušky vnímaly jako kroky k dosažení vlastního cíle, hledala bych jejich motivaci. Dále bych chtěla, aby se veškerá zpětná vazba říkala na zkouškách a začala bych tím, že bych je o zpětnou vazbu sama poprosila. Díky těmto změnám by ke smlouvě nemuselo dojít. Z festivalu bychom všechny odešly s radostí z dosaženého cíle.
Kdybych se více zamyslela, našla bych spoustu dalších věcí, co jsem mohla udělat lépe. Jestli vás něco napadá, napište to prosím do komentáře. Neměla jsem možnost si vedení týmu znovu vyzkoušet, ale až můj čas nastane, chci být co nejlépe připravená a každá vaše myšlenka mi může pomoc. Děkuji vám předem.
