Každý z nás kouká na Netflix, ale chtěli jste někdy nakouknout pod pokličku této “úspěšné” firmy? Já jo, protože poslední dobou upřímně mi Netflix trochu začal připomínat wework, co se byznys plánu týče. Zvučné jméno, ale nedokážu si představit jeho ziskovost, tak mě zajímalo, jak to může být sakra možný, že stále žije a že je to takový fenomén. Díky všemohoucím internetům za bookport, i tato kniha tam je.
Je neskutečně zajímavé, jaké pracovní prostředí vlastně v tom Netflixu je, za mě jakýsi ideál, co může firma mít. Firma je postavěna tak, aby k sobě nalákala skutečné talenty a ostatních, aby se zbavila. Tu kulturu oni nazývají F&R – freedom and responsibility. Toto spojení mi přijde zajimavé i z trochu jiného hlediska, co my si za mě v TAP neuvědomujeme, takže, když už tu mám Netflix, tak trochu storytime.
Kdysi v dávných dobách byl v SSSR zpěvák - Vysockij, byl známý mezi lidmi, můj děda ho naprosto miluje a já si ho občas taky pustím. Měl písničku, kde cca zpíval: ,,….Dali nám svobodu, ale co my s ní dělat budeme...” A to mi úplně zapadá do TAP i do toho konceptu Netflixu, když dáte zničehonic lidem svobodu, tak oni ji nevyužijí. Je tam potřeba ta zodpovědnost, která ovšem v organizacích nevzniká ze dne na den.
Zde přikládám obrázek z knihy, to jsou kroky, jak dostat firmu do takového stavu, do stavu, kdy předběhnete v inovacích naprosto všechny.
Dále mi přišlo zajímavé zrušení starých zaběhlých pravidel – jako jsou například dovolené, všímám si toho u hodně firem, především u startupů, že mají neomezené dovolené a opravdu pokud se s tím dobře nakládá, tak se jedná o skvělý nástroj ochrany před vyhořením. Nikdo nechce vyhořelé zaměstnance. Zajímavý je i to, že i v tomhle by měl být šéf příkladem a nebát se vzít si dovču taky.
Dále je v knize skvělá zásada, kterou bych chtěl, aby drželi i lidi ve firmě, kterou začínám pomalu, ale jistě budovat a to: ,,Nesnažte se zalíbit šéfovi.” V tom vidím největší průšvih korporátu, že tam nikomu nejde o tu práci, co dělají, chtějí jen uspokojit výše postaveného manažera.
Dále je zajímavé, že strašně moc firem o sobě píše, že jsou jako rodina atd., ale mnohem více se k firmě a týmům hodí přirovnávání ke sportovním týmu i ty vztahy by tam měly být na podobný rovině. A pak ještě jedna věc, která se mi i trochu propojila s radikální otevřenosti – nebát se propouštět lidi, nemá cenu ty lidi přeučovat, je to drahé.
Závěr a ATP:
Jedná se asi o můj oblíbený typ knihy, a to kniha o reálných situacích, o reálné společnosti a o společnosti, která mě zajímá a po večerech i baví. Baví mě množství příkladů z praxe, protože pak to vše dává mnohem větší smysl a víme, že si autor ty věci nevymyslel. Kniha je fajn psaná, i když se mi s ní nepodařilo splnit plán (přečíst ji za dva / tři dny) četl jsem ji přes týden a mezi tím jsem stihl ještě jednu kratší knihu – není to úplně kniha na večer no. Znalosti využiju určitě ve svém podnikání v budoucnu, škoda, že už je nestihneme uplatnit i tady, ta kultura se mi k naší hodně pojí.
