Pozornost
Daniel Goleman
Proč jsem si knihu vybrala?
Pozornost je často diskutované téma týkající se současné generace dětí i mladých lidí, a i mě toto téma zajímá. Kvůli četným okolním vlivům a technologiím se ukazuje, že dnešní generace mladých lidí dokáže udržet pozornost čím dál kratší čas. Mají na to vliv například i dnešní trendy Reels a Tiktoku, kde je cílem uchytit tuto pozornost na 15–60 s a je zjištěno, že z důvodu koncentrace, pozornosti a zájmu, delší videa nejsou sledována a vyhledávána. Dnešní generace je generací rychlého kontentu.
A jak to tedy přímo souvisí s pozorností a proč jsem si knihu vybrala? Pozoruji na sobě čím dál častěji, že pro maximální pozornost někdy paradoxně potřebuji vnější stimuly. Ty mohou být v podobě hudby do sluchátek, která mi pomůže zvýšit pozornost v daný moment. Když sleduji starší generace, jako jsou moji rodiče, připadá mi, že zdaleka nemají takový problém se v dlouhém časovém úseku soustředit a už vůbec by je nenapadlo v této souvislosti vyhledávat vnější stimuly, naopak by je rušily.
O knize:
Kniha se zaměřuje na problematiku pozornosti v dnešní rušivé době. Autor definuje pozornost jako klíčový prvek pro lepší a plnější život. Dále zdůrazňuje význam věnování pozornosti sobě, druhým lidem a širším souvislostem včetně planety a budoucnosti.
Problémy spojené s nedostatkem pozornosti, které se zvyšují, vznikají v důsledku neustálého vystavování se různým podnětům zejména prostřednictvím elektronických zařízení. Kniha zdůrazňuje potřebu silné selektivní pozornosti, schopnosti vybrat si prioritní cíl a ignorovat rušivé vlivy.
Je důležité se zaměřit na silnou selektivní pozornost = schopnost nervového systému vybrat si pouze jeden cíl a oprostit se od okolních podnětů, který by každý mohl představovat potenciální střed zájmu.
Kniha dále mluví o rozptýlení, která narušují naši pozornost. Pohltí nás a nejsou jen hrozbou plýtvání časem a snižování produktivity, ale také omezují naši schopnost soustředit se na předmět, snižují pravděpodobnost dosažení stavu plynutí a brání nám v efektivním učení a objevování nových věcí. Tento problém je natolik výrazný, že v mnoha asijských zemích již závislost na internetu mezi mladými lidmi byla označena za národní zdravotní problém.
Jak bychom tedy měli bojovat s různými typy rozptýlení a následně tím zvýšit naši pozornost?
Autor toto vysvětluje např. na procesu push-pull mezi myslí bottom-up (zdola nahoru) a top-bottom (shora dolů). Mysl bottom-up je rychlá, impulzivní, poháněna našimi emocemi a zodpovědná za naši automatickou mentální činnost. Top-bottom mysl je naopak pomalejší a vyžaduje dobrovolnou pozornost a sebekontrolu. Zde probíhá reflexe a učení se novým věcem.
Co mě v knize zaujalo?
V knize je popsáno pravidlo „10 000 hodin“ jako mýtus. O tomto pravidle slýchávám od dětství v kontextu sportu či hudby. Pravidlo je založené na úspěchu podle vytrvalosti a opakování, stráveném čase (samozřejmě, že pokud se k tomu přidá vrozený talent, nemůže se jedinec srovnávat). Takto kniha však tvrdí, že odborníkem se nestaneme pouhým opakováním něčeho, co nám nejde. Naopak jde o to, že expert používá mysl shora dolů (top-bottom), aby uvažoval o tom, jak automatizovat části rutinní pomocí mysli bottom-up, a tím neustále zlepšoval svůj výkon.
Dále kniha hovoří o tom, že sebeovládání a vůle nejsou vlastnosti, se kterými se člověk narodí, je třeba je rozvíjet od dětství po celý život, fungují podobně jako svaly.
„Nejúčinnějším způsobem, jak vyvinout silnější vůli, je dělat to, co milujete“. - Je důležité dělat to, co milujeme - pro posílení vůle.
Autor také zmiňuje význam otevřeného vědomí a mysli, což může vést k náhodným vhledům a kreativitě. Tím, že jsem se tématem zvyšování kreativity sama u sebe v posledních měsících zabývala, mě tento vhled autora mile překvapil, že může být takovéto „bloudění“- mysli přínosné i k pozornosti.
Meditace je účinným způsobem uvolnění mysli a zároveň koncentrování se na určitou (jednu) činnost, jako může být při meditaci soustředění např. na dýchání. Je přirozené, že se mysl začne toulat, ale samotné uvědomění si nás učí vědomě mysl využívat a být schopni se vrátit k tomu, na co jsme se původně chtěli zaměřit – na dech. Tuto schopnost pak můžeme využít i v běžném životě, když nás vnější vlivy vyrušují, na prvním místě si musíme uvědomit, že tomu tak je, abychom to mohli změnit.
ATP
Více si snažím hlídat „toulání“ mé mysli, uvědomím si to a snažím se zpět soustředit na svůj prvotní cíl. Někdy je to těžší než jindy, hlavně když se snažím „multitaskovat“ (dělat současně několik věcí naráz) mezi prací, školou a osobním životem, a přitom se soustřeďovat i na to žít v přítomném okamžiku. Pro práci a školu mi dobře funguje krátké vyrušení od toho co dělám 5-10 min pauza, po které se vrátím zpět k úkolu, který jsem si vytyčila jako stěžejní. Jednou z vhodných metod je metoda pomodoro, kterou se v takovou chvíli snažím zapojit.
