Ke knize Podnikání z lavice jsem přišla narychlo, byla to moje záložní možnost, co přečíst. Kolem mě se chválila, jak krátká a jednoduchá je. Otevřela jsem ji teda ve vlaku na cestě do zahraničí, když jsem si říkala “a teď už fakt musíš”.
Povím vám, málem jsem přejela svoji cílovou stanici. Ten den ráno jsem zrovna dočetla knížku jinou, kterou bych asi jednoduše nazvala “zklamáním”. Byla jsem teda trošku demotivovaná a znechucená se k četbě ještě ten den vracet.
Dopadlo to ale tak, že jsem ji přečetla na jeden zátah a ještě ten večer ji doporučovala třem dalším lidem. A proč?
Mohla bych říct, že to bylo kvůli tomu, jak lehce bylo dílo podané. Z knih, které jsem tento rok četla, jsem byla často vyloženě vyčerpaná a přišlo mi, že mi energii spíš berou než dávají. Ano, učila jsem se z nich, ať už marketing a práci s lidma nebo seberozvoj, historii a lidská práva, která mě zajímají. Každá kniha mi tento rok něco předala, žádná však nebyla tak osvěžující a zlehka napsaná, jako tahle.
Přirovnala bych to k jídlu. Když si dáte obří lahodný burger s hranolkami, chutná vám, ale cítíte se po něm těžcí a zaplnění. Když si dáte třeba meloun nebo mango, stejně lahodnou věc, po jídle se cítíte plní energie a ne jakoby vás něco táhlo dolů. Tahle knížka bylo to nejlepší mango co jsem kdy měla.
Přátelský přístup, žádný věkový rozdíl a to, že jsou oba kluci Češi a znají stejné lidi jako já je možná další fakt, proč se mi to tak dobře četlo. Přece jen, ke spisovateli, co žil v jiném tisíciletí a na jiném kontinentu se tolik nepřikloním a zas tak stejné životy nemáme. Moc se mi líbily i komentáře od zajímavých mladých lidí, kteří mi nejsou tak vzdálení, a není tak těžké pochopit, kdo jsou.
Poslední věcí, kterou bych zdůraznila, je až extrémní pocítění stejnosti situace. Když jsem sama rozjížděla před nějakou dobou svoje první projekty, cítila jsem se přesně tak, jak popisují. I když jsem si našla svoji cestu k tomu, jak problémy vyřešit, vím, že kdybych tuhle knížku četla dva roky zpátky, všechno bych dělala jinak. V moment, kdy jsem řádky pročítala, jsem cítila ohromnou úlevu, že vlastně bude všechno v pohodě. Že každý dělá chyby a že je úplně v pořádku, že nějaké projekty končí, a jiné nás vynesou nahoru. Že už jen to, kam jsem se teď dostala, a že jsem vydržela a pracovala dál, je dobře, a oni to dělali taky. A víc z nás to dělalo a dělá taky.
V knize se mi líbilo několik myšlenek, které jsem okamžitě psala mé kamarádce, která se mnou dva mé projekty, které stále fungují a rostou, založila. Každou chvilku jsem jí nahrávala hlasové zprávy s tím, že “kámo my to děláme úplně špatně, tohle a tohle je takhle a když uděláme tohle, vyřešíme to” nebo naopak “hej my jsme fakt mega dobrý, děláme to přesně tak, jak to funguje i dalším, a proto se to tak daří”. Ty nejlepší myšlenky byly asi tyto:
Z citrónů limonádu. Známe to, přísloví “když ti dá život citróny, udělej si citronádu”. Nikdy jsem to ale nedokázala aplikovat na podnikání. V hlavě jsem to měla uložené jako “i špatná zkušenost je zkušenost”, nikdy me ale nenapadlo dělat přednosti z toho, co se nedaří. Jako skvělý příklad použili rappera Prago Union a jeho vypadané zuby. To, že šišlá, je jeho poznávací znamení. “Chystám se světem šířit Šišlám, věříš?”
Je v pohodě neuspět. I když mám momentálně rozjeté úspěšnější projekty a stále to, co dělám, roste, začínala jsem jinak. První projekt, který jsem založila, vystřelil hodně rychle nahoru a měl ohromný potenciál. Kvůli tomu, že se ale stala jedna chyba, jsem si myslela, že jsem zklamala, a projekt pozastavila. Vracet se k němu neplánuju, už to není něco, co by mě naplňovalo, ale kdybych tohle tehdy věděla, mohla jsem v tom pokračovat.
Každý by měl mít Michaela. V knížce je popsán jako “avatar”, neboli model zákazníka. Já, i když jsem si to do teď neuvědomovala, jsem něco podobného měla. Michael je člověk, který nezávisle hodnotí to, co dělám, je potenciálním zákazníkem a je moje cílová skupina. Při tvorbě produktů jsme přemýšleli, “co by se asi líbilo Michaelovi”. Teď už vím, že bych měla svého avatara Michaela ještě více a přesněji vypracovat a definovat, a že mi to může do budoucna hodně pomoct s pochopením, kdo vlastně můj zákazník je.
SMART. Metoda, kterou jsem díky lidem ze školy už znala, a teď si jí mohla zopakovat. Do budoucna mi rozhodně pomůže s plánováním, stanovováním cílů a sebereflexí.
To, co hledáme je problém. Produktem je řešení problému. Napsat to takhle jednoduše je dechberoucí, protože vám asi nikdo nikdy nedokáže definovat, co je nejlepší produkt, a jak udělat, aby o něj byl zájem. Pokud se ale budete řídit touhle doslova maličkostí, máte možnost vytvořit úplně geniální věci a fakt uspět. Zrovna dneska, na státní svátek, jsme s bratrem po celém Brně sháněli rohlíky. Prošli jsme snad 12 obchodů a buďto neměli pečivo, nebo bylo zavřeno. Problémem jsou dvě děcka, co mají chuť na rohlíky, které nikde nejsou, řešením je rohlíky prodávat. Otevřete si stánek s rohlíky na státní svátek a já vám říkám, bratr by si je k předem koupené pomazánce fakt pořídil.
Obklopovat se správnými lidmi. To, že máme odstřihávat toxické lidi a opouštět špatné vztahy už snad všichni víme. To, že se to aplikuje i na diskutování podnikání a projektů, mi ale dlouho nedocházelo. Když jsem svoje projekty začínala, stejně jako autoři knížky jsem kolem sebe slyšela “to nemá cenu”, “to nevyjde” a nebo naopak “seš moje šikovná Janinka, zvládneš všechno” kde zase chyběla kritika a validní zpětná vazba. Najít lidi, kteří se mnou chtěli růst, a plány uskutečňovat, bylo jako sen. Seznámili jsme se vyloženě se záměrem spolu něco vybudovat a díky tomu, jak dobře se nám spolu pracovalo, jsme se stali skvělými přáteli.
Idea to ve svém podcastu Ideas shrnul skvěle: “Najdeš někoho, je tam nějaká sympatie, a asi prostě poznáš sr*čku nějakou, ta tam nebyla, oukej, je to sympatie, skills, skills, makáš spolu, není čas na kamarádství, ale víš že tam bude. Si říkáš, “Oukej, my budem super kámoši, ale zatím si věříme” a jakoby pracujem spolu. Pracuješ spolu, a potom se v tobě něco sepne.” Přesně takové lidi teď hledám. Přesně takoví lidé mi pomůžou budovat a růst.
Poslední myšlenkou, kterou bych chtěla zmínit, je setrvačnost. Samozřejmě že kniha obsahuje spoustu super pravidel, které mi můžou pomoct, a jsem si jich vědoma, jako třeba 80/20 nebo keeping it simple, ale z hlediska toho, kde momentálně vidím problém, je setrvačnost ideálním řešením. Nejde o to, že bych měla problém s disciplínou, spíš se často dostávám do situací, kdy několik týdnů pracuju na 120%, a pak několik týdnů třeba jen na 60%. Rovnováhu a hlavně PRACOVNÍ DOBU si musím trochu zavést do toho, co chci dělat. Nebudou tam pak tak ohromné výkyvy.
Jak se asi očividné, z knížky jsem vyloženě nadšená, a už při prvním čtení jsem byla schopná aplikovat desítky různých mini myšlenek na svůj život. Jsem moc ráda za to, že jsem si ji nakonec přečetla, a doporučila bych ji každému, kdo se snaží měnit svět a něco budovat.
