Čeho chcete v životě dosáhnout? Máte vizi, ve které vidíte směr? Máme jasný cíl, kterého chcete dosáhnout? Víte, co obnáší, abyste cíle dosáhli?
V této knize se nesčetněkrát využívá příměr týmového sportu, což jednoduše vychází ze skutečnosti, že autorem není nikdo jiný, než profesionální basketbalový manažer a zasloužilý trenér hvězdného týmu Lakers.
Když mluvíme o basketbalové lize, vítěz může být jenom jeden, a přesně v tomto duchu se nese celá kniha. Zpočátku jsem byla lehce u vytržení. Jsem soutěživý člověk, ráda sbírám ocenění za své úsilí, ale zároveň nevidím zářící zlatou medaili jako účel, za kterým bych se měla hnát. Mou motivací není dostat se do superiorního postavení, ovládnout světový trh, být nejlepší, neznámější, nejvýdělečnější a podobně. Má ctižádost a soutěživost vychází jednoduše ze zapálení pro “hru”. Baví mě ta cesta (hlavně, když se daří..).
Pak jsem si ale uvědomila, že můj osobní cíl je vlastně také soutěž. Když svou vidinu velice zjednoduším, zněla by asi takto: “Chci, aby díky projektu Work2Learn studenti nacházeli své vlastní poslání a vize, které je budu naplňovat.”
✓ Spoluhráči (projektový tým)
✓ Společné hodnoty, vize a cíl
✓ Protivníci (tradice vycházející ze systému školství a přístupy, které studenti kvůli tomu uplatňují)
Z toho vychází, že v rámci projektu taky hrajeme hru. Vítězstvím je pro nás dosažení cíle. A tak to může být i s mými čistě individuálními cíli. Takže mi nakonec došlo, že ona zářící zlatá medaile může mít milion podob a její funkce v knize je čistě metaforická.
Kniha mi také předala poznání o samotné cestě za vítězstvím. Naučila jsem se, že růst není nikdy přímočarý. Úspěchy vždycky střídají neúspěchy, ze kterých je potřeba se poučit pro ještě větší růst. Tento vývojový řetězec je charakterizován následujícími pojmy:
Prvotní vzestup = náznak našich schopností
První stádium vývoje nastává v moment, kdy se tým poprvé sjednotí takovým způsobem, že se vyváží soutěživost se spoluprací, díky vzájemné ohleduplnosti. Je zapotřebí vnitřní motivace každého ze členů, zkušenosti a odpovědnost.
“Schopný tým je připraven vyrazit na cestu k vyšším metám tehdy, když všichni jeho členové jsou prodchnutí nesobeckou důvěrou a jejich instinkty se snoubí s odvahou a úsilím.”
Chorobná ztráta soudnosti = primitivní útok na to, co je v nás dobré
Tým má za sebou úspěch a někteří členové mohou být na výsluní více než ostatní. To častokrát způsobuje žárlivost a chamtivost. Tým přestává být soudržný a jde sám proti sobě. Důsledkem je vždy porážka.
Všichni se musí cítit zahrnutí a uznávaní. Nikdo nebude mít motivaci, pokud si bude připadat, že jen dělá křoví nebo podporu hvězdám týmu. Je důležité podporovat se navzájem. Hvězdy se musí naučit přihrávat ostatním, dávat jim pozornost a vytvořit tak pocit jednoty a sounáležitosti.
“Chce to skutečně silnou náturu, aby člověk odolal opakovaným náporům úspěchu.” - L.S. Basford
Základní úmluva = nový sebevědomý start vyznačující se oddaností celku
Kolektiv se nejlépe semkne, když mají jednotliví členové společného nepřítele, nebo když obecně čelí stejnému nebezpečí. V takových situacích si stojí všichni stejně, bez rozdílu v postavení a musí si pomáhat, jelikož vědí, že sami překážku nikdy nezdolají.
Vzniká úmluva, která obsahuje taková pravidla, která reprezentují nejvyšší hodnoty: dobrovolnou spolupráci, lásku, píli a naprosté zaujetí pro dobro celku.
“My jako celek se budeme vzájemně kontrolovat. Já jako trenér budu dodržování úmluvy vyžadovat.”2
Pohromy = prověřují naše přesvědčení a odhodlání nesejít z nastoupené cesty
Pohroma je jev, kterému se nedá vyhnout. Jsou součástí stále se měnícího světa. Nezbývá nic jiného než úder přijmout.
Pohromy ale také nesou obrovský pozitivní potenciál, neboť nás nutí zbavit se zátěže a vrátit se k primárním zdrojům své síly. Nalézáme díky tomu své hodnoty a motivaci, která nás žene k tomu, abychom znovu povstali z neúspěchu.
Zarážka = odhaluje zakořeněné obavy o vítězství
“Zastavit se o zarážku” znamená prohru, která je důsledkem nepochopení nebo nepřipuštění si svého skutečného postavení vůči nepříteli. Zrcadlí se v ní špatná příprava a narušené sebevědomí. Stáváme se tak obětí svého vnitřního přesvědčení, například když máme strach z porážky, z improvizace, nebo jsme paralyzováni arogancí, chtivostí atp.
Průlomy = umožní překonat překážky, které jsme sami sobě položili do cesty
Průlom ruší ochromující efekt strachu, ruší pověry a předsudky. Přichází v momenty, když je před námi výzva, která nás nutí sáhnout si až na dno sil. Vyznačuje se tím, že tým nalézá společné poslání a jednotliví členové jsou plni sebedůvěry.
Sebeuspokojení = falešné přesvědčení, že se už nemusíme tak tvrdě snažit
Sebeuspokojení představuje poslední překážku, který musí člověk překonat na cestě k vítězství. Zasáhne nás tehdy, když jsme dokázali nějaký úspěch, jsme spokojeni sami se sebou a v důsledku toho se přestaneme snažit. Sklízíme úctu a máme pocit, že jsme nedotknutelní. Myslíme si, že na vrcholu už zůstaneme.
“Každý úspěch akorát poukazuje na obtížnější problém.” - Henty Kissinger
Mistrovství = naučí nás, že musíme znovu zvýšit úsilí
Mistrovství je postupným důsledkem touhy být čím dál lepší. Jedná se o nikdy nekončící proces poznávání.
Člověk při tom musí být pozorovatelem i motorem činů, trvale podávat vynikající výkony a být si vědom, kolik úsilí je potřeba do hry vložit, nebo také přesně odhadnout okamžik, ve kterém je potřeba úsilí soustřeďovat.
Zvýšení sázky = pozvedne mistrovství k dokonalosti
Skutečně stoprocentně součinný tým dokáže dostát velkých úspěchů, když jedinci mají vlastní iniciativu vykonávat neustále úkoly pro dobro celku. Všichni mají odpovědnost za výsledek jejich snažení. Mají před sebou vidinu toho, že každý z nich může dosáhnout až na absolutní vrchol. Cesta se stává jejich vlastním dlouhodobým posláním.
Rozbití jádra
Na vrcholu může být jen jeden, ale vše podléhá změnám a nic netrvá navždy. Změna je život, nezbývá se s ní vyrovnat.
Někdy zanikne celý tým, jindy je jádro rozbito, ale nahradí jej nový člen. Je otázkou přístupu všech jedinců, co se s týmem potom stane.
Jde se dál
Změny většinou neprobíhají podle představ, ale vždy nesou potenciál pro náš růst.
“Mám-li si zvolit mezi dvěma zly, vždycky si vyberu to, které jsem dosud nezakusila.” - Mae West
Moje cesta k vítězství
Tuto knihu jsem otevřela s úmyslem se obohatit o to, jak by se duch našeho týmu mohl pozvednout v dobách, kdy všichni tápeme nad vlastním postavením. Zavírám jí s příjemným pocitem, neboť mě mocně oslovil fakt toho, že ona cesta je vlastně cyklus a stejně jako všechno živé a proměnlivé, má turbulentní průběh, což mu dodává krásu. Překážky jsou na denním pořádku veškerého lidského působení, a tak by bylo pošetilé očekávat, že běžný tým v TAP projde tříletým studiem bez jakýchkoliv komplikací. Jak už všichni víme, je lidské chybovat, ale důležité je se poučit.
Má cesta v Tiimi nesahá zatím natolik daleko, abych byla schopna psát o jednotlivých problémech. Možná je štěstí, že se jich zase tolik neudálo..? Každopádně si troufám odhadovat, že v těchto chvílích jsme stále v úrovni prvotního vzestupu. Jsme k sobě ohleduplní, ale také mezi námi panuje zdravá soutěživost. Bohužel ale stále platí skutečnost, že nejsme zcela plnohodnotný tým, neboť nemáme totožné zapojení u všech členů.
Snad budu v budoucnu schopna čerpat poznatky z této knihy pro nalezení řešení problémů, se kterými bychom se mohli v budoucnu potýkat jako tým.
