Musím se přiznat, že tato kniha se mi lehce znechutila tím, že byla jako povinná literatura ke zkouškám. Po jejím prozkoumání ale vím, že číst ji se znechucením byla chyba. Kniha obsahuje velmi podrobně základní rámec disciplín, který bychom měli aplikovat v TAP.
Z knihy jsem si odnesla následující poznatky o jednotlivých disciplínách:
1. disciplína: osobní mistrovství
· Není možné dosáhnout týmového učení, pokud jednotlivec sám není schopen nebo ochoten se učit.
· Každý pracovník by měl mít svou osobní vizi, která ho potáhne kupředu. Bez vize bude chybět motivace a zapálenost pro věc. Součástí budování vize by měla být i znalost poslání, které je více obecnější než vize. Jedno bez druhého ale nemůže dobře fungovat.
· „Podstatou osobního mistrovství je osvojování si toho, jak ve svém životě vyvolávat a udržovat tvůrčí napětí.“ Znamená to, že máme svou vizi a zároveň průběžně kontrolujeme, zdali se k ní přibližujeme. Srovnání vize a obrazu skutečnosti vyvolává tvůrčí napětí. Bez tohoto napětí ztratí jedinec motivaci posouvat se dál, a to bude mít pro organizaci vážné následky.
2. disciplína: mentální modely
· Mentální model je naše osobní představa o tom, jak funguje svět. Tento model posléze ovlivňuje i to, jak v různých situacích reagujeme.
· Mentální modely je třeba pravidelně přezkoumávat a sdílet, aby se dosáhlo společného pochopení. Proto si myslím, že součástí dovedností každého jedince by mělo být umět pracovat s vlastními mentálními modely a zkoumat modely druhých.
· Pojem „skoky abstrakce“ nám demonstruje situaci, do které se běžně dostáváme. Naše myšlenky jsou příliš rychlé, a tak je i příliš rychle zobecňujeme bez toho, aniž bychom jejich platnost plně prověřili.
· „Technika levého sloupce nám ukazuje, jak skryté předpoklady konkrétně ovlivňují naše chování.“ Je velký rozdíl mezi tím, co si myslíme a tím, co bylo vyřčeno. Důvodů, proč to děláme může být více, ale důležité je si uvědomit, že naše chování, kdy se nepostavíme k problému čelem celou situaci jen zhoršuje. A to i za předpokladu, že ji snažíme zachránit.
3. disciplína: sdílená vize
· Vize má inspirovat, rozradostňovat a probouzet odvahu. Je to cíl, o který každodenně usilujeme. Nikdy nemůžeme dosáhnout týmového učení, pokud lidi nespojíme něčím, jako je sdílená vize.
· Nemůžeme někomu jen tak vnutit naši vizi. Zájem o sdílenou vizi musí vždy vzejít z osobního zájmu. Proto je třeba prvotně podpořit utváření osobní vize a následně z osobních vizí vytvářet vizi týmovou. Aby byla vize opravdu účinná, musí rezonovat se všemi lidmi v organizaci.
4. disciplína: týmové učení
· Aby tým fungoval vyladěně a neplýtval energií, je základně třeba, aby každý jedinec měl určitou úroveň osobního mistrovství a sdílenou týmovou vizi.
· Nejdůležitější však je, aby se spolu lidé naučili spolupracovat.
· Zásadní pro týmové učení je dialog a diskuze. Dialog slouží k porozumění, sdílení názorů a nacházení nových myšlenek ve složitých tématech. Diskuze je výměna názorů, kde je cílem, aby byl nakonec jeden názor přijat celou skupinou
5. disciplína: systémové myšlení
· Tato disciplína je považována za nejdůležitější. Říká nám, že je naprosto zásadní vidět věci jako celek. Zvlášť v dnešní době, kdy začínají být jednotlivé systémy tak složité, že je naše mysl nedokáže pojmout.
