Peter Senge ve své knize odborně shrnul jak by měla fungovat prosperující moderní organizace, na co se zamřit, čemu věnovat pozornost a na co si dát pozor.
Teorie Petra Senge je propojená s teorii, kterou do praxe aplikoval Tomáš Baťa a proto když jsem četla tuto knihu byla pro mě velmi čtivá, protože jsem měla pocit, že Senge pouze do hloubky pojmenovává Baťovo fungování, které jsem měla možnost poznat díky Gabriele Končetíkové, která jeho život a vedení společnosti Baťa studuje.
Systémové myšlení, to jak každý z nás ovlivňuje své okolí, už jen tím jestli se pořádně vyspí, dosahování svých cílů, dosahování cílů společnosti, to všechno se velmi pojí s nároky které měl Baťa na své zaměstnance. Minimálně základní pochopení našeho systému (života) a všech disciplín které jsou pro něj důležité může velmi pozitivně ovlivnit úroveň fungování v něm a způsob jakým působíme na ostatní.
Mimo základní disciplíny, jako je osobní mistrovství, které povrchně vnímám spíše jako egocentické jsem z knihy čerpala znalosti které jsou excentrické a to je týmové učení, schopnost dialogu a diskuze a obrané rutiny.
Ačkoliv dialog a diskuze je něco, co praktikujeme denně, neznamená to, že zde platí přímá úměra, čím více praxe, tím se zvyšuje úroveň schopnosti konverzace, bohužel. Spíše se nám vrývají do paměti zvyklosti, jak v různých situacích “operovat”. Takže jsou naše schopnosti komunikace častokrát výsledkem paměti, kterou jsme si pro sebe vytvořili.
Aby mohlo docházet ke zlepšování naší konverzace musíme si osvojit schopnost reflexe na vlastní komunikaci. Pokud se tým zaváže ke společnému zlepšování schopnosti komunikace, zvědomí si existenci obraných rutin a bude s nimi (každý s vlastními rutinami) pracovat v okamžiku, kdy se objeví, jedná se o jeden z předpokladů úspěchu týmu.
Jeden z dalších zvyků v chování, které máme, vnímáme je, že konflikt je špatný a měli bychom se mu vyhýbat. Můj vlastní mentální model byl nastavený přesně takto, pokud se budeme hádat, vede to k našemu rozpadu. Můj mentální model se i díky Sengově teorii změnil,vidím že právě konflikt myšlenek může tým posunout na vyšší úroveň ve smyslu, že tým bude mít lepší představu o společném cíli. Konflikt už pro mě neznamená nenávist, naopak vážím si lidí, kteří vstoupí do konfliktů a projeví svůj opravdový zájem, protože vím, že pro ně to není jednoduché a že nikdo nejde do konfliktu bez důvodu, pro zábavu. To, že je člověk v emocích a odhaluje svůj způsob uvažování je pro mě exemplární příklad, jak se projevovat v týmu, navíc pokud toto chování doplní o následné pozastavení se a zkoumání mentálních modelů ostatních nebo přezkoumání vlastního modelu, pak dochází k učení.
