Úvod
Pátou Disciplínu jsem se snažila přečíst v prváku, něco málo jsem zvládla, ale špatně se mi četla a byla pro mě celkově velkým soustem. Její principy jsem časem pochopila i tak, jelikož se v Tiimi objevují všude a pochopila jsem, jak velkým dílkem je do mé skládačky. Víme, že přijetím jejich principů se tým může stát efektivnější, lépe spolupracovat a přizpůsobovat se a nakonec dosáhnout většího úspěchu. Tak a teď jak jsme na tom v GimiTimi? Fungují u nás tyto principy? Kde je prostor pro zlepšení? V této eseji popíšu každou disciplínu a následně ji zhodnotím v kontextu GimiTimi.
Vyhodnocení disciplín v GimiTimi dle Téry
První disciplína - osobní mistrovství
“Tato disciplína zdůrazňuje důležitost individuálního růstu a rozvoje. Každý člen týmu by se měl snažit stát se mistrem svého řemesla a rozvíjet své vlastní jedinečné dovednosti a schopnosti. Toho lze dosáhnout prostřednictvím neustálého učení a příležitostí k rozvoji, a to nejen v našem prostředí, ale i mimo něj. Pokud tým podporuje u každého člena osobního mistrovství může se stát inovativnější, kreativnější a efektivnější ve své práci.”
V GimiTimi podporujeme každého individualitu, zároveň ale stále musíme plnit všichni stejné studijní požadavky, nehledě na to, jestli jsme v například čtení nebo psaní bakalářky dobří. Z tohohle důvodu vznikl bodovací systém, který se nás snaží srovnat, ale každý si v něm pořád může najít svůj směr, ve kterém se neustále učí.
Jinak na osobní úrovni každého člena si myslím, že většina z nás má dostatečnou sebereflexi a všichni jsme se naučili dávat i přijímat zpětnou vazbu. Stále si myslím, že v tomhle můžeme ještě zabrat, ale když jsem se ptala v ostatních týmech, tak si troufám říct, že jsme zkoušeli nejvíc nástrojů na zpětnou vazbu a reflexi fungování lidí v týmu. Myslím si, že tohle je jeden z velkých faktorů proč držíme pohromadě a ještě jsme se nesnědli. Po každé 1v1, Hallo Theory, Švecově bazéně, či běžném reflexním TS, cítím, že se vyčistí vzduch, věci se dají na pravou míru a tým může s jasnějším rozhledem pokračovat v cestě.
Druhá disciplína - mentální modely
“Tato disciplína zahrnuje zpochybnění a změnu základních předpokladů a přesvědčení, které ovlivňují myšlení a chování týmu. Tým by měl pravidelně uvažovat o svých vlastních mentálních modelech a snažit se identifikovat všechna omezující přesvědčení nebo předsudky, které mohou bránit jejich úspěchu. Díky tomu se tým může stát otevřenějším, flexibilnějším a schopným přizpůsobit se měnícím se okolnostem.”
Tohle se mi těžko hodnotí, ale osobně si myslím, že Tiimi naruší hodně vašich přesvědčení o světě a životě. Důkazem tomu je, že vás potom lidi mimo Tiimi často nechápou:-)
Třetí disciplína - sdílená vize
“Třetí disciplína zahrnuje rozvoj společného účelu a směru pro tým. Toho lze dosáhnout pravidelnou komunikací, spoluprací a stanovováním cílů. Díky společné práci na vytvoření sdílené vize se tým může lépe sladit a soustředit se na dosažení svých cílů.”
Za mě Achillova pata celé TAP. Stanovování cílů a společné vize nám napříč všem ročníkům moc nejde a není se čemu divit. U nás jsme se snažili několikrát, nakonec jsme došli k vizi “Odejít s dovednostmi k dosažení našich cílů a hrdostí, že jsme studovali tuhle Tiimi s těmito lidmi.” a cíli vydělat 600 000 kč a jet všichni společně na výlet. Vize je hodně obecná, ale řekla bych že funkční. Cíl už je těžší, stále narážíme na to, že plno našich členů nemá v cestování hodnotu a přijde jim to jako vyhazování peněz. Zároveň jsme si neurčili kroky k dosažení cíle, takže se teď trochu plácáme, ale věřím, že brzy najdeme cestu ven.
Čtvrtá disciplína - týmové učení
“Tato disciplína zahrnuje vytváření prostředí, které podporuje a povzbuzuje neustálé učení a zlepšování. Tým by měl pravidelně reflektovat svůj výkon a hledat zpětnou vazbu z interních i externích zdrojů. Díky tomu mohou identifikovat oblasti pro zlepšení a spolupracovat na rozvoji nových dovedností a znalostí.”
Tato disciplína mi přijde jako jedna z nejlepších, máme v týmu několik lidí, kteří hodně dbají na reflexe a zpětnou vazbu. Každý měsíc hodnotíme jak si jednotliví členi vedou a jak jsme se posunuli, co můžeme zlepšit apod. Není to jednoduché, ale snažíme se reflektovat i na zaváděné změny a inovace. Jako příklad bych uvedla nový koncept TS, kde jsme začali řešit problémy jednotlivých projektů. Na každém tomto TS proběhla na konci cca 20 minutová reflexe, co jsme se naučili, co zlepšit, jestli vůbec pokračovat apod.
Pátá disciplína - systémové myšlení
“Poslední disciplína zahrnuje pochopení a analýzu složitých systémů a procesů, které ovlivňují práci týmu. Přijetím přístupu systémového myšlení může tým identifikovat a řešit základní problémy a výzvy, které mohou bránit jejich úspěchu. To zahrnuje pohled za povrchovou úroveň a zkoumání vzájemných závislostí a zpětnovazebních smyček, které v systému existují.”
Pátou disciplínu určitě neovládáme, jsme stále parta jednotlivců v týmu. Věřím, že se vnímáme jako GimiTimi, ale nemáme dostatečný level v ostatních disciplínách na to, abychom dosáhli na tuto poslední.
Závěr
Máme samozřejmě velké mezery, ale i tak si myslím, že jsme na tom v celkovém kontextu dobře. První, druhou a čtvrtou disciplínu zvládáme dle mého dobře a neustále na nich pracujeme, snažíme se pracovat na každém jednotlivci a dávat mu možnosti se zlepšovat a učit se. Jako tým neustále inovujeme a reflektujeme na naše změny. Co se těchto disciplín týká pracujeme v týmu ještě na větší otevřenosti a upřímnosti - ne že bychom si lhali, jen občas nesdílíme vše co bychom mohli.
Třetí disciplína nám pokulhává a víme to. Proto momentálně pracujeme na vytvoření konkrétnějšího cíle, stanovení krůčků k němu a dosáhnutí větší shody v týmu na jeho podobě. Obecně řečeno si troufám říct, že máme dobře nakročeno, ale máme před sebou ještě dlouhou cestu.
