Proč jsem si knihu vybrala?
Jako jeden z hlavních důvodů, je příprava ke zkouškám, ale zároveň jsme o této knize často mluvili v rámci TS, tím pádem jsem se již také chtěla zapojit do konverzace a pochopit, co je na této knize, tak zajímavě výjimečné.
Co jsem si z četby odnesla? Co jsem se díky knize naučila?
Opíráme se zde o 5 základních disciplín, jak vytvořit učící se organizaci, z knihy víme, že velká většina firem, které jsou na trhu již nějakou dobu tyto praktiky využívají (autor zde zmiňuje HP, Ford nebo třeba Singapurskou policejní stanici). Tyto disciplíny jsou systémové myšlení, osobní mistrovství, mentální modely, společnou vizí a týmové učení.
Systémové učení bych přirovnala k fragmentaci, ukazuje nám, že je důležité dívat se na věci, jako na celek a snažit se ho pochopit. Jsme totiž zvyklí problémy či úkoly dělit na menší kroky a části a zapomeneme, co vlastně byl hlavní bod. (Toto jsme již v rámci TS zažili, kdy nás na to sama Janča upozornila). Sám autor však říká, že je to nejdůležitějším pilířem.
Osobní mistrovství jedná se o první disciplínu knihy. Mluvíme zde o naší cestě neustálého zdokonalování, vzdělávání se, o sebepoznání. Mluvíme zde o vizích, kterých se snažíme dosáhnout a cestou toho, co nejvíce poznat a co nejvíce z toho vytěžit. Jedná se o složitý proces, kdy musíme být vytrvalí až se daná činnost/myšlenka/vize stane naším denním chlebem a jsme mistry našeho oboru.
Mentální modely jsou zakódovány v každém z nás, každý je má trochu jiné a jsou něčím jiným ovlivněné (rasa, náboženství, výchova, zážitky, obecně většina věcí, co utváří nás samotné). Kvůli tomu máme rozdílné úhly pohledu a mnohdy bychom byli našimi vlastními advokáty, ale když se budeme snažit nejdříve pochopit až pak být pochopeni, dostaneme více názorů na jednu věc a třeba nám to pomůže najít více řešení či třeba jedno skvělé východisko.
Sdílená vize, o tu se již v Tiimi snažíme. Již jsme přišli na to, že pokud všichni nesdílíme jednu myšlenku, nevíme přesně proč, jak a kdy je pro nás důležitá nemusí být tím pádem pochopena všemi a z největší pravděpodobnosti nebude naplněna. Pakliže, ale najdeme stejný směr je velká pravděpodobnost, že práce bude odváděna kvalitně a vyhneme se příčinám selhání.
Týmové učení, všichni známe frázi víc hlav víc ví a neříká se to nadarmo. Kolektivně se vzdělávat bude mít větší přínos, protože každý člen bude umět jiné věci, bude umět jinak definovat daný pojem, jinak se dostat k matematickému výsledku aj. Tudíž je logické, že učící se organizace se bude učit dohromady a k tomu nám má nejvíce napomoci dialog. Kdy se snažíme najít řešení aniž bychom museli hlasovat či někoho nutit změnit názor, ale řešení by mělo postupně samo vyplynout. Naopak diskuze je čas pro takzvanou přestřelku a výměnu názorů, kdy reagujeme na veškeré myšlenky.
Další součástí knihy je již přímo pučení praxe, kdy nám autor ukazuje, kde všude se využívá učící se organizace, dialog atd. Jednou z nejzajímavějších pro mě byla asi Singapurská policie, která tím zmírnila výskyt kriminality, zvedla popularitu pozice policisty a ještě více šokující bylo, že vytvářeli AAR na zásahy a různé druhy přestupků.
Propojení/ využití v Tiimi
Tentokrát jsem se snažila propojit již obsahem, takže tuto část vynechám :D
Závěr
Ráda bych řekla, že se mi kniha velmi dobře četla a jsem z ní o kus moudřejší. Musím však říci, že hlavní fakt proč jsem tuto knihu četla bylo zkouškové. Tudíž jsem knihu pročítala spíše na minuty a ne na kvalitu, proto se k ní ráda vrátím v klidnějším období a dám větší zřetel na to, co čtu a co to vlastně znamená.
