Pro mnohem bohatší a kvalitnější esej, doporučuji přečíst esej Zuzky Piknerové nebo Báry Moulisové.
Pro přátelsky čtitelné shrnutí hl. myšlenek Páté disciplíny, doporučuji esej Michala Šlégla.
Knihu jsem si vybrala především k přípravě na zkoušky z předmětu Učící se organizace.
Co mi kniha dala?
Pro porozumění různých jevů je podstatné nahlížet na jejich celek a vzájemných vztahů jeho částí.
Před čtením této knihy jsem často směřovala pozornost pouze k jedné části problému a nevnímala, jak jsou propojené. Pociťuji tento svůj nedostatek především při učení se, kdy nevidím, v pojmech určitou spojitost, z tohohle důvodu si moc z učiva nepamatuji. A moje poznatky jsou spíše výsledkem složitého a neefektivního memorování, než pochopení, jak to funguje.
Zároveň mi kniha otevřela nový obzor na fungování učící se organizace a jak se v ní objevuje 5 disciplín.
Jak zní těch 5. slavných disciplín?
,,Osobní mistrovství je disciplínou nepřetržitého projasňování a prohlubování vlastní osobní vize, soustřeďování zdrojů energie, rozvíjení trpělivosti a objektivního vnímání skutečnosti.”
Pro mě, chápu tuto disciplínu jako touhu jedince se neustále vzdělávat, zdokonalovat se. Tento proces je nekonečný, přesahuje i úroveň odborné znalosti, které v životě dosáhneme. Součástí tohohle nepřetržitého zdokonalování je vyjasnění si našich vlastních vizí a hodnot. K čemu v životě směřujeme? Co je pro nás skutečně důležité?
Určité předpoklady, představy, které ovlivňují to, jak vnímáme a jednáme. Prostředí, výchova, kultura, to všechno utváří naše mentální modely. Každý z nás vlastní jiné mentální modely, a proto můžeme stejnou situaci vnímat odlišně.
Pro efektivní učení se je potřeba vystavovat naše mentální modely k odhalování a prověřování. Být otevření se vzdát svých původních limitujících názorů a připraven je změnit. Pro lepší já.
Co vás každý den zvedne z postele? Probouzí ve vás chuť makat v práci?
Tato disciplína je důležitá, jelikož přináší smysl naší práci, podporuje spolupráci a vytváří společnou identitu. Jak? Spojením našich osobních vizí, tím že o nich budeme otevřeně mluvit.
Autor zde popisuje dialog a diskuzi aneb způsoby přes, které probíhá týmové učení. Hodně zde záleží na jednotlivcích, jejich ochoty vystavit svoje zaujetí přezkoumání, být otevření názorům ostatních.
Aneb umění vidět stromy i les. Tuto disciplínu chápu jako schopnost nahlížet na problémy, že jsou tvořeny z jevů vzájemně propojených, na sebe působících. Vztah těchto jevů se dá přirovnat k bumerangu. Jakékoliv jednání se neobejde bez odezvy. Hodně mě zaujal příklad s pomaleji reagující sprchou. Sama jsem zkoušela, jak dlouho trvá, když neotočím kohoutkem naplno na horkou vodu, ale nejdřív jen doprostřed a čekám, než začne téct teplá voda. Zjistila jsem, že na koleji začne téct teplá voda do pár sekund, a doma až za několik minut.
Je to proces složitý, podstatné je pochopit, že odpovědnost zde nese každý- všichni zde hrají určitou roli, nelze vinit jen jednoho činitele.
Závěr+ ATP
Kniha patří mezi náročnější četbou, mnoho věcí je zde opakováno několikrát za sebou. Avšak poskytuje cenné poznatky, které se dají aplikovat na náš tým i jedince.
Co jsme již aplikovali v týmu? Pro budoucí tvorbu sdílené vize pro nás vyplynul cíl, abychom všichni přezkoumali a nasdíleli si své osobní vize. V rámci TS jsme představili nějaké naše mentální modely.
Ráda bych ještě chtěla vyzkoušet aplikovat podmínky dialogu, které jsou v knize zmíněny, do našeho dialogu.
ATP pro mě - Pracovat na přetvoření mého mentálního modelu, který mě brání v účinnější komunikaci. Požádat členy týmu o pomoc, zda by mi nemohli dávat zpětnou vazbu na mé vyjadřování a co a jak mohu v mé komunikaci vylepšit.
