Opovážlivá drzost být sám sebou
Proč jsem si vybral tuto knihu?
Tuto knihu jsem si vybral, protože jsem ji dostal k Vánocům ani nevím od koho (od ježíška) a už jen samotný název mě velmi zaujal a po přečtení první kapitoly jsem se v podstatě nemohl odtrhnout a kniha mě bavila tím, jak je stručná, ale přitom úderná.
Co si z knihy odnáším?
Kniha se zabývá zejména emocemi a vším spojené s nimi. Je zde velmi silná linka o tom, jak přenastavit vnímání všech typů emocí z něčeho co nám jen komplikuje život na něco co nám v životě pomáhá najít samy sebe a pomáhá nám jít správnou cestou do budoucna. Pochopil jsem díky tomu, jak je důležité emoce prožívat a nebránit se jim, ale hlavně, že emoce se nám vždy snaží jen něco říct a je extrémně důležité jim naslouchat a analyzovat je abychom se netočili v bezradných kruzích. Jen díky tomu, že zjistíme jejich opravdovou příčinu (která často může pocházet i z dětství) a dovolíme si je opravdu prožít se můžeme posunout dál a poznávat tak sám sebe čím dál tím lépe. Když emoce budeme naopak odmítat, budou se v nás kupit a pak vyjdou najevo, když to je nejmíň vhodné a můžeme například ublížit sobě nebo svému blízkému okolí. Kniha často mluví o emocích jako o takových hádankách uvnitř našeho těla, které bychom se správně měli celoživotně snažit rozluštit, aby nám bylo dlouhodobě lépe.
Druhá za mě velmi podstatná linka knihy je to, jak hrozně moc každý fungujeme na základě toho, co jsme prožívali v dětství a v dospívání. Týká se to nás všech a jde jen o to si to v průběhu života (co možná nejdříve) uvědomit a oprostit se od toho. Často nás totiž tyto zaběhlé modely dlouhodobě brzdí a skutečně nejsme samy sebou i když si to většinou myslíme. V tomto byla například velmi zajímavá kapitola o tom, jak si vybíráme partnery velmi často podle toho, jaký vztah jsme měli s otcem či matkou a jaký vztah měli oni mezi sebou. To má často za důsledek to, že si nevybíráme to, co je pro nás doopravdy nejlepší ale často naopak právě to, co nám nejvíc ubližuje.
ATP?
Asi stokrát jsem si u čtení řekl, sakra dyť to snad mluví přímo o mě, takže různých uvědomění jsem měl opravdu dost, ale to nejdůležitější je, že úplně jinak přistupuji ke svým emocím a začal jsem je přijímat ne se jim bránit a zjišťovat jejich původ neboli řešit hádanky. To je u mě velmi velký posun, protože jsem typ člověka, co v sobě emoce nechá vyhnít a pak to stejně vždy bouchne a tomu se chci do budoucna vyhnout.
Zároveň mě velmi zaujala kapitola o snech, kde kniha klade na sny velký důraz v tom, jak moc nám toho mohou ukázat o našich strachách a tužbách a podle knihy jsem začal vést snový deník, a teď vždycky když se probudím a sen si pamatuji ihned do něj zanesu vše co se mi ještě vybaví a je opravdu crazy své sny analyzovat s odstupem.
Dále mě kniha popostrčila k vyzkoušení a praktikování meditace jakožto formy terapie, kdy hlavní body podle knihy, co dělat ve stavu metidace jsou: Všímejte si – Ptejte se – myslete pozitivně – děkujte a modlete se.
