Od nápadu k podnikatelskému plánu
Moje očekávání + důvod čtení:
Od knihy jsem očekávala, že mi pomůže vyřešit problémy, které momentálně ve svých projektech řeším. Kniha slibovala, že se dozvím následující: jak generovat nápady, jak si ověřit jejich životaschopnost, jak správně nastavit byznys model, jak sestavit podnikatelský plán a jak vytvořit crowdfundingovou kampaň.
To mě zaujalo, protože jsem narazila na své nedostatky při zkouškách v prvním semestru. Nebyla jsem si jista svou odpovědí, jaký je přesný rozdíl mezi byznys modelem a podnikatelským plánem a zároveň teď v projektu řeším, zda se pustit do hithitu a jestli je to pro nás ta správná cesta a jsme cílovou skupinou, kterou uživatelé podpoří. O knize jsem slyšela samé chvály a již od esejí spolužáků jsem tuto knihu považovala za přehlednou učebnici pro doplnění mezer pro začínající podnikatele. Zarazil mě však bod, jak si ověřit životaschopnost projektu. Tohle mi přijde jako velmi individuální bod, který se nedá jednoznačně určit, podle nějaké příručky. V tomto bodě jsem tedy byla skeptická. Dále jsem byla plna očekávání, jestli se mi po přečtení změní pohled na plánování. Nedávno jsem četla knihu Restart, Průvodce podnikatelským minimalismem a v knize jsem se dočetla, že hlavní je začít něco dělat, dlouhé plány a struktury nejsou tak podstatné a vše jde nějak udělat. Naopak tato kniha na mě působí striktně a stereotypně a hlavní co si z knihy má člověk odnést je struktura, kterou se má v podnikání řídit a jaké náležitosti jsou před zahájením třeba. S touto myšlenou moc nesouzním, ale očekávám, že mi kniha vyjasní mezery, které do začátku podnikání mám a třeba se mi změní můj dosavadní názor, jak jisté plány beru.
Co mi kniha dala:
Naučila jsem se termín Společensky prospěšné podnikání a uvědomila jsem si, že oba projekty na kterých dělám mají tuto myšlenku a snažíme se jimi o něco víc. Chceme něco předat, něco změnit a utvrdilo mě to v tom, že peníze vždy nejsou všechno, myšlenka je to co prodává a že pokud mám dobrý nápad, který má velký přesah a mám motivaci něco měnit, někomu pomáhat a zaměřit se na lidský mindset, tak to bude obtížné, výsledky rozhodně nebudou hned a chce to počáteční největší investici, kterou můžeme dát a to je náš čas. Chce to čas, píli, úsilí a jasou vizi, za kterou si půjdu. Podívala jsem se na svůj dosavadní přístup k plánování a uvědomila jsem si, že v těchto případech nejde vařit z vody a jasný plán je nutný. Pokud se chci pustit do něčeho velkého, je třeba mít ověřeno, že s mou vizí souzní více lidí, je pro můj projekt ta správná doba, mám cílovou skupinu nebo alespoň první vlaštovky, které o můj produkt či službu bodu mít zájem a až potom se do projektu plně pustit. To, co může připadat skvělé mně, nemusí připadat i ostatním a musím zvážit, zda jsem projekt schopna řídit, má smysl, do budoucna mi bude generovat zisk a je tam stále možnost růstu a inovací.
Zkusila jsem si tedy aplikovat metody z knih do stávajících projektů a pomohlo mi to, se na projekty podívat s nadhledem a s jinou perspektivou. Přehodnotila jsem nějaké dosavadní kroky a odpověděla jsem si na otázky, jestli je pro mě toto začínající podnikání odrazovým můstkem pro mou kariéru. ANO.
Dále mě kniha přiměla sednout si konečně ke své vizi a sepsat si, jaká vlastně je a díky tomu jsem získala větší motivaci a nadšení nadále na projektech pracovat. Stanovila jsem si projektové cíle a přidala termíny, kdy je chci splnit. S plánem mám stále problém. Jdu cestou ke svým cílům, ale cesta se stále mění a jsem flexibilní v mnoha ohledech a snažím se neupínat na jeden směr, protože okolnosti a příležitosti se mění a já je chci využít. Důležitější je pro mě začít dělat a postupem vychytávat vznikající problémy a zdokonalovat se. Každý fungujeme jinak a myslím si, že se v průběhu času a nabývajících zkušeností ustálím v jednom směru, který mi bude vyhovovat.
Díky knize jsem si uvědomila, že je skvělé, že jsem se s možností podnikat seznámila takto brzo a nejsem pod tlakem co se týče financí, zabezpečení rodiny, kariérního růstu atd. Jsem v letech, kdy ještě mohu dělat chyby a hodně věcí zkoušet, proto jsem ráda, že i tyto metody nezavrhuji, ale je ten nejlepší čas na to, je vyzkoušet.
Můžu na sobě pracovat teď. Poznat pouze zaměstnání, která mě něčím obohatí a dělají mi radost, naučím se správně kočírovat svůj čas a přijmu fakt, že mé výnosy se budou odvíjet od práce, kterou vykonám, a ne kolik hodin v práci strávím. Já mám nápad a jdu si za ním a zkouším techniky, které mi k jeho zrealizováním mohou pomoci.
Na knize se mi líbí, že nebere práci odlišně od našeho osobního života, ale bere v potaz, že by se měla odvíjet od našich osobních hodnot a vizí. Takže mě kniha nepřiměla přemýšlet pouze nad projekty, ale i nade mnou a jak chci mít naplánovaný svůj osobní život.
Díky tabulce v knize s otázkami jsem si zodpověděla otázky, které by si měl položit každý, kdo chce začít v něčem podnikat a byla pro mě nejzásadnější otázka Jaké jsou naše náklady ušlé příležitosti a Co budeme dělat, když se do podnikání nepustíme, a jak v takovém případě bude vypadat náš život. Uvědomila jsem si tím, že ušlé příležitosti jsou v tomto případě pro mě minimum oproti tomu, jak by vypadal můj život, kdybych se těchto cílů vzdala a šla od toho.
Podnikat sám nebo ve více lidech?
Velmi přínosná kapitola. Utvrdila mě v tom, že je pro mě v tuto chvíli výhodnější pracovat s někým, ale držím si názor, čím méně lidí, tím lépe a neměli by být více než dvě hlavy projektu. Delegování úkolů je náročné a i tato zodpovědnost nese svá rizika. Je to ovšem lepší varianta, než podnikat sám a nést veškeré břímě a zodpovědnost v jednom.
S některými body jsem nesouhlasila. Například s tím, že nejprve musíme mít spoustu nápadů. Radši volím kvalitu nad kvantitou-brainstorming je skvělá metoda, ale stačí jí po málu a zrovna u začínání projektu bychom měli vycházet z pár myšlenek a odpovědí na otázky čeho chceme dosáhnout a proč.
Prvně jsem se v knize setkala s pojmy Konvergentní a Divergentní myšlení a byl mi velmi sympatický divergentní způsob a chci se na něj zaměřit při hledání řešení na problémy a odpoutat se od stereotypního myšlení.
Osvěžila jsem si díky knize Brainstorming, Myšlenkové mapy a seznámila jsem se s metodou 6_8_5, kterou jsem neznala a jde o to, vymyslet za 5 minut 6 až 8 nápadů.
Painstorming byl pro mě také novinkou a těším se, že ho jednou využiji v praxi. Jedná se o podobu brainstormingu, kdy se zaměřujeme na hledání nových podnikatelských nápadů skrze problémy našich zákazníků. „Hledáme trápení a problémy v našem okolí“
Dále mě zaujala hra na investora a způsob hlasování nálepkami. Při vybírání názvu našeho družstva jsme využili obdobu, kdy jsme pomocí koleček dávali hlasy jménům, která se nám líbila. Hru na investora jsem ještě nevyužila, ale mám v plánu si takto stručně rozepsat své projekty a vím, že mi to pomůže pro budoucí prezentování nápadů.
Odnesla jsem si z knihy Design thinking, což je metoda pro vylepšení služeb a produktů.
Závěr:
Nejzásadnější pro mě bylo zjištění, jak mohu komunikovat se zákazníky, využít je při vymýšlení možností, seznámila jsem se s mnoha metodami a jak svůj projekt stále rozvíjet. Zjistila jsem, jak si určit ideálního zákazníka a vyzkoušela jsem metodu tvorby Persony. Z knihy jsem si odnesla mnohem více než jsem čekala a přesáhla má očekávání. Četla jsem ji s několika otázkami, ale dozvěděla jsem se mnohem více.
Na knihu jsem pohlížela z hlediska už rozjíždějících se projektů a vzala jsem si z ní, co mohu použít ve stávajících projektech. Věřím, že se ke knize ještě několikrát vrátím a přinese mi velký užitek než se budu pouštět do nového projektu a připomenu si díky ní, na co je třeba myslet a hlavně mi připomene, že zákazník je na prvním místě a komunikace s ním a celková interakce s lidmi, když něco tvořím je nezbytnou součástí pro vytvoření něčeho velkého.
Názor na plánování se mi po přečtení této knihy změnil. Teď už vím, že jsou potřeba.
