Knihu jsem dostal doporučenou. Socializace je věc, se kterou bojuji už dlouho a většina rad, které jsem našel, mi nepřišla moc užitečná. Nejsem tak extrémní introvert a dokážu se na krátkou chvíli docela překonat. A když jsem v kolektivu, v kterém se mi daří, tak už to vůbec není potřeba. Stále ale mám problém s navazováním nových známostí a networkingem. Proto jsem byl zvědavý, co se v knize dozvím.
Musím přiznat, že velký důvod, proč pro mě kniha fungovala, byla sama autorka. A to kvůli třem jejím vlastnostem.
To, že autorka sama je introvertka, přiznala hned na začátku knihy. Je upřímně těžké brát rady od někoho, kdo vypadá, jako byl zrozen k tomu, aby se socializoval. Proto když čtu rady psané introvertem, vím, že s tím pravděpodobně měla větší potíže než já, ale přesto jí to fungovalo.
Také autorka sama tvořila jakýsi vzor a realistický pohled na to, jak bych mohl vypadat, pokud si všechny její rady osvojím. Autorka nejednou vložila poznámku o tom, jak vyučuje seminář komunikace, ale až do samého začátku s nikým neprohodí slovo, protože si šetří energii.
Často mě až zaskočilo, jak přesně autorka věděla, co se mi honilo hlavou. Často mě na to upozornila a poukázala na to. Působilo to na mě velmi silně, i právě proto.
Autorka je prostě vtipná. A často jsem se nahlas zasmál a přečetl o pár stránek víc, než jsem si určil, čistě jen proto, že mě kniha bavila číst.
Autorka hned začíná tím, že se pokouší změnit naše mentální modely. Vysvětluje, že introvert neznamená, že jsme špatní v networkingu, ale že musíme používat jinou strategii. Často více promyšlenou, ale to mi vůbec nevadí. Naopak si věci raději promýšlím a plánuji.
Zkrátka zde rozebírá různé předsudky ohledně introvertů a extrovertů. Vysvětluje, proč je mnohdy introvert v networkingu dokonce lepší a jaké má výhody oproti extrovertům. Upřímně mě autorka přesvědčila. A přestal jsem vnímat introvertnost jako slabost.
Musím zvolit jinou herní taktiku, jelikož mám jiné předpoklady.
Jaké jsou tedy slabiny a silné stránky introvertů a extrovertů?
Autorka nabízí tři nové principy, které nám pomohou využít našich silných a slabých stránek.
Je to jednoduché. Připravte se. Nechoďte na networking nepřipravení. Pokud to jde, určete si své cíle (optimálně SMART). Uvědomte si, jaké situace jsou vám příjemné a které ne, a snažte se maximalizovat ty, v kterých vám to jde lépe. Vyhněte se zbytečným stresům. Můžeme si dokonce najít dopředu lidi, se kterými se chceme seznámit. Zkrátka jde o to neponechat to náhodě a udělat si přípravu.
Doražte brzy
Na začátku networkingových akcí je často méně lidí a proto lepší prostředí pro introverty. Můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Hlavně je větší klid a když se to začne plnit, buď máte už hotovo, nebo máte momentum díky lidem, se kterými jste se bavili, a můžete pokračovat.
Prohledejte místnost
Najděte optimální místo v místnosti a lidi, kteří vypadají, jako by bylo jednoduché je oslovit. Nebo ještě lépe hledejte věci, které vás zaujmou, a ty komentujte. Je to jednoduchý conversation starter.
Snažte se vytvořit hloubku v našich konverzacích. Ptejte se na otevřené otázky a absorbujte informace. Můžeme pak je lehce navázat, až objevíme něco, co nás taky zajímá. Jelikož není možné jen poslouchat a vytvořit si tak vztah, poslouchat většinu času je fair game.
Buďte otevření
Snažte se vypadat co nejvíc jako jednoduchý oslovit. Usmívejte se. Najděte prázdný stůl.
Staňte se součástí fronty
Tohle mě opravdu pobavilo. Ale řady na něco jsou naprosto optimální prostředí. V řadě je totiž jednoduché začít bavit se s člověkem vedle vás. O čemkoliv, co se týká řady, kterou čekáte. A je tady jasný konec. Až vystojíte řadu, je konec konverzace a nemusíte nad tím přemýšlet.
Všimněte si zvláštností
Jak už jsem psal, všimněte si neobvyklých věcí. Ty můžeme buď pochválit nebo se na ně s upřímnou zvědavostí zeptat.
Nesnažte se přemáhat. Uvědomujte si svoji únavu při socializaci a dopřejte si plánovaný odpočinek sám pro sebe. Už žádné divné postávání s mobilem v ruce.
Get in. Do it. Get out.
Zkrátka plánujte si odpočinek, ať máte energii v moment, kdy ji potřebujete. Při vícedenních akcích se nebojte si dát den volno jen pro sebe.
Dávejte si pauzy
Bez odpočinku budete brzy bez energie. Tak si je naplánujte.
Ostatní vás nesledují
Buďte v klidu, ostatní nesledují to, že si ještě s nikým nemluvili nebo že tady sedíte sami. Neciťte se za to špatně nebo divně. Jste v podstatě neviditelní, pokud chcete.
Plánujte útěk
Mějte jasný plán toho, kdy můžete odejít. Nejlépe, aby nezáležel na někom dalším. Abyste si mohli odejít, kdy chcete.
Kniha byla plná praktických rad. Některé jsem používal nevědomě. A některé plánuji použít. Takže až mě příště na nějaké akci uvidíte stát ve frontě až podezřele často. Není to náhoda. Čtení samotné bylo zábavné. Zároveň jsem byl opravdu ohromen, jak lehce jsem měnil své mentální modely. Proto se bude snažit využít autorky metody kde to jen jde. Cítím, že ne jenom jsem se naučil něco o networkingu, ale i o tom, jak fungujeme jako lidi.
Tohle už není úplně součást eseje, je to jen něco, co mě napadlo během čtení. Autorka knihy často popisuje, jak musíme poznat své slabiny. Abychom ale slabiny poznali, musíme si je přiznat. A tady nastává problém. Když si přiznáme svou slabost, říkáme si: "V tomhle nejsem tak dobrý, nejde mi to atd." Ale na druhou stranu máme vizualizaci, která říká, že tak, jak o věcech přemýšlíme, tak se dějí. Funguje i negativní vizualizace. Pokud si tedy přiznáme slabinu, nevyvoláváme tím negativní vizualizaci, která by nám to ještě zhoršila?
Znamená to tedy, že hledání slabých a silných stránek a vizualizace se vylučují? Nebo existuje nějaká rovnováha? Food for thought. Pokud vás k tomu něco napadne, neváhejte mi napsat, můžete mi napsat i přímo do zpráv.
Pokud to někoho přijde jako blbost, že nad tím přemýšlím, nejste jediní, proto to píšu sem a čekám, jestli se někdo chytí.
