Networking for people who hate networking
Domnívám se, že mám okolo sebe docela rozšířenou síť zajímavých kontaktů, kterou i aktivně užívám. V Learning Contractu jsem si zadal, že během semestru chci přečíst alespoň jednu knížku ohledně networkingu, abych měl teoretický základ ohledně networkingu. V BoBu jsem objevil jen tuto knihu, a proto jsem se rozhodl ji přečíst jako první, i když se s lidmi seznamuji rád, což tedy neodpovídá názvu knihy.
Kniha popisuje, jak networkovat z pohledu introvertů. Což si troufám říct, že nejsem, ale přesto máme každý své dny, kdy zkrátka ta nálada není. A proto se domnívám, že z této knihy může benefitovat každý, i my extroverti.
V prvé řadě se zaměříme na rozdíl výhod x nevýhod u introvertů a extrovertů.
Extroverti:
Výhody –
- Spontání interakce a neúnavná konverzace
- Těší je neznámé situace a nemají problém s nerzůnějšími okolnostmi
- Nechovají v sobě zášť – berou si jen máloco osobně
Nevýhody –
- Chabá vytrvalost – mají raději okamžité jednání než „pozvolné utahování smyček“
- Poskytují přebytek informací – Můžou často poskytovat zbytečné detaily
- Svobodně sdílejí soukromé informace – horší práh citlivosti pro to, co je považováno za osobní
Introverti:
Výhody –
- Smysl pro jemné pozorování – vyladění na neverbální indikátory
- Vnitřně nezávislí – myslí sami na sebe
- Pozornost je věnována vnitřku – moc si nevšímají vnějších věcí nebo jim na nich nezáleží
Nevýhody –
- Zvýšená potřeba soukromí – extroverti mohou zakoušet vztahy s introverty jako nerovné nebo jednosměrné
- Potíž s přerušením – networking vyžaduje adaptaci na nepředvídatelný vývoj konverzací
- Vyčerpání konverzováním – introvertní energii může narušit obyčejný vtip
Jak na networking:
Extroverti –
- Nejdříve mluví, pak přemýšlejí -> povídejte -> zaměření na mluvení
- Jdou do šířky -> prodejte se -> expanzivní
- Nabíjejí se ve společnosti -> párty -> společnost
Extrovert by měl hodně povídat a předávat energii. Ale pozor, je důležité poznat, jaký je druhý člověk. Pokud si ho chceme skutečně získat, je důležité nechat mluvit i jeho a sdílet i jeho nadšení. Ne mluvit jen o sobě. Nesmíme ale zapomenout na sebepropagaci a maximalizaci času s ostatními.
Introverti –
- Nejdříve přemýšlejí, pak mluví -> připravte se -> zaměření na myšlení
- Jdou do hloubky -> ponořte se -> soustředění
- Nabíjejí se sami -> postupujte pomalu -> soběstační
Introverti by se měli dopředu připravovat. Doporučuje se zaměřit i na vzhled, aby se člověk cítil skutečně sebevědomě a klidně si s sebou vzít i svého kamaráda, aby introvert jen tak nevycouval. Přiznávám, že tyto nálady občas mám taky, že se prostě potřebuji dobře obléct a vzít s sebou kamaráda. Ve smečce se loví vždycky líp, obzvlášť, když spolu umíte kooperovat. Důležité je také se tvářit otevřeně a přívětivě, nebát se oslovení. Nesmíme ale zapomenout na dobíjení, v případě, že je toho na nás dost, nebojme se elegantně ukončit rozhovor.
Co mi funguje:
Určitě mi vždycky funguje se dobře obléknout, což mi dává jisté postavení a sebevědomí. Oblečení se snažím vždy volit podle druhé strany. Například nedávno jsem šel do jedné prop tradingové společnosti na schůzku. Všiml jsem si, že hodně traderů jsou na fotkách a videích v jednoduchým černém tričku. Přišel jsem na schůzku v černém tričku bez nápisů, s šedými kalhotami a s protější stranou jsme byli úplně stejně oblečeni. V další fázi, když vím, za kým konkrétním jdu, tak je to rozhodně příprava. Ať už o samotné společnosti, tak i o samotném člověku, kdy ho poctivě prolustruji, zejména se zaměřuji na jeho zájmy, o kterých se pak snažím mluvit (pokud je také sdílím). Držím se samozřejmě celkově upřímnosti, takže když máme společné téma, hned se ho chytám. Pokud ne a zajímá mě, tak se snažím hodně naslouchat a vyptávat se a zajímat se. Pokud mě ani nezajímá, tak zkrátka hledám jiné téma. Prostě upřímnost je důležitá. Rozhodně dál u mě funguje předávání zápalu pro věc. Hodně často se rozvášnuji o mnoha věcech. Nebojím se rozhodně lidem říkat jménem, i když jim vykám. A celkově jsem hodně energický a přátelský (pokud vidím, že druhá strana taková není, tak se samozřejmě opět snažím přizpůsobit). Často používám různé gestikulace nebo výrazy ve tváři, či s obočím. Prostě hodně interaktivity je u mě základ. Nebojím se ani dotéků – samozřejmě těch přirozených. Při podání ruky, pokud už vidím člověka povícekrát, tak dávám druhou ruku na loket, nebo na rameno. Zároveň při konverzaci se také občas dotýkám, klasicky předloktí, ramene, enbo když vcházíme do místností, tak u žen třeba zad. Doufám, že to nezní perverzně, ale v praxi to vypadá opravdu přirozeně. :-D
ATP:
Na základě výše zmíněných informací mohu v klidu říci, že i u mě, hodně extrovertního člověka, se občas skutečně objevují i indikátory introverta. Konkrétně v přípravě, pokud vím, že o něco zrovna jde, mám také potřebu se pořádně připravit a zjistit co nejvíce informací dopředu o daném člověku, se kterým budu komunikovat, abych se na něj mohl adaptovat a mluvit primárně o jeho zájmech a v nich najít společné parametry, protože to je to, si myslím, co lidi skutečně prohlubuje. Mimo to se s lidmi snažím mluvit pozitivně, ne o tom, co mě trápí – každého něco trápí, ale o tom, co mě baví a předávat tak nadšení. Stejně tak se snažím zkrátka mluvit o tom, co chce druhá strana, tím si jí člověk získá totiž vždycky. Větší umění je pak mluvit o tom, co chce druhá strana, v případě, kdy mám myšlenku, kterou zkrátka potřebuji protlačit a mám potřebu být dominantní.
