Mojí další esej píšu na knihu Jak na sítě. Logicky by člověk očekával, že v knize zjistí jak má spravovat profil který má v práci na starost. Částečně to tak je, ale jak sama autorka na začátku říká, kniha není učebnice nebo návod krok po kroku a klik po kliku. Spíše je to kniha plná myšlenek, pohledů, poznámek lidí z oboru a obrázků. Hodně obrázků. Díky nim je ale kniha velmi čtivá a čtenář rychle pochopí co chce autorka předat. Knihu jsem si vybral hlavně protože si myslím, že sociální sítě momentálně hýbou světem a v budoucnu si nemyslím, že by to mělo být jinak. Proto jsem chtěl cely systém více pochopit.
Kniha nás provede tím, jak fungují algoritmy, rozdíly mezi konkrétními sociálními sítěmi, přípravou content planu, tvorbou samostatných příspěvků, ale také přístupem k prostředí které ‘‘socky‘‘ nabízí. To celé ve čtyřech fázích:
Zaujmi = Jak to celé vlastně funguje
Naslouchej = Co potřebuju vědět, abych mohl začít?
Vyprávěj = Co tam mám pořád dávat?
Vyhodnocuj = Jak poznám, že mi to funguje?
Tyto čtyři myšlenky které nám dělí knihu na sebe krásně navazují a dělají z knihy krásný a srozumitelný celek. Rozhodl jsem se ale esej nedělit podle těchto fází a raději předat myšlenky, které jsem si z knihy, jako celku, odnesl a dohodím pár pojmů které pro mě byly novinka.
Začal bych rozdílem mezi sítěmi které kniha řeší. Facebook, Instagram, Twitter, LinkedIn a Youtube.
Tuto síť berme jako hospodu. Kniha nám obrázkem krásně ukázala rozdíly příkladem s pivem. Představte si, že na každou sociální síť chcete dát příspěvek o pivu. Na Facebooku by k fotce přistál pravděpodobně popisek Miluju pivo! Proč? Kolikrát jste v hospodě slyšeli jak se štamgast napije, práskne se sklenicí o stůl a zvolá tyto dvě slova? Pokud je vaše odpověď nikdy, tak jste nikdy nebyli v hospodě. S tím se ale také pojí častý problém Facebooku. Lidé se na této sociální síti nebojí vyjadřovat velmi silné, kontroverzní nebo vulgární názory, které by v hospodě neřekli. To co by člověk neřekl v hospodě, neměl by psát ani na Facebook. Stejně tak to funguje s firemním účtem. Nepište něco co nejste jako firma schopni prohlásit veřejně.
Tuto, nám pravděpodobně nejbližší, sociální síť berme jako rande s ex. Kdo nevíte jaký je rozdíl mezi normálním a randem s ex, tak jste lepší člověk než já a udržte si to. No ale v čem teda ten rozdíl je? Na rande s ex si člověk dá trochu víc záležet na tom jak vypadá, co říká a jak to říká. Tričko je najednou upnutější a váš život je najednou neskutečná jízda. To je přesně to jak se každý chová na Instagramu. No a jak by tady vypadal příspěvek s normálním pivkem? Pravděpodobně by jste pivo vyfotili z hezkého úhlu, s pozadím lepším než je pupek vašeho kamaráda, hodil by se pak menší filtr a popisek by byl Tomu říkám pivo! #PIVO #SNYT #POPRACI. Z normálního piva jste udělali pivo století. Když ale spravujete svůj firemní profil, dejte si na tohle pozor. Ano, na Instagramu je všechno přirozeně hezčí než normálně a je na vás jestli budete rozdílní v tom, že budete vše fotit tak jak opravdu vypadá, s rizikem toho, že se to lidem na Instagramu líbit nebude, nebo budete váš produkt/službu přikrášlovat. Je zde ale riziko toho, že přikrášlování přeženete. Kniha nám ukázala jak vypadá když tento tenký led přetvářky praskne. McDonald’s své produkty na sociálních sítích jednu dobu propagovali za pomoci materiálů které vidíte v každém mekáči na panelu nad pokladnami. Všichni víme, že takhle váš burger nikdy vypadat nebude. No a tohle vědi i sledující McDonald’s účtu. To jak falešně jejich příspěvky vypadaly už je štvalo a v komentářích se strhla lavina kritiky a poměrně viditelně se to odrazilo i na počtu sledujících.
Twitter berte jako party. Pokud na party nejdete jen za účelem se opít a udělat si trochu ostudu, tak je to tomu podobné. Jelikož jsem ten případ s ostudou, tak tady moje poznámky k Twitteru končí… Naštěstí tak ale nekončí poznámky z knihy. Na Twitteru lidé sdílí impulsivně a aktuálně. Když se opět podíváme na příklad s pivem, příspěvek by vypadal asi nějak takhle Právě piju #PIVO. No a proč teda party? Představte si, sedíte na baru s pivkem a najednou za vámi přijde kamarád ze základky a zeptá se Co tady děláš ty v***?! No přirozeně by většina lidí odpověděla No piju pivo ty v***!. Z pohledu firemního účtu to berte tak, že na Twitter házíte příspěvky o tom co je nejaktuálnější.
Tuto sociální síť asi využíváme ze všech zmíněných asi nejméně a je to logické. Kniha totiž LinkedIn přirovnává k pracovní poradě, já osobně bych zvolil spíše pracovní pohovor. Prostředí LinkedInu je poměrně profesionální. Zatím co na Facebooku se vás na to kde pracujete ptají dost pravděpodobně jen proto, aby mohli vyhlašovat vtipálka roku který si tam nedá Durex nebo Playboy, na LinkedInu je toto políčko poměrně zásadní. Na LinkedInu se lidé spojují na základě pracovních zkušeností, vzdělání a schopností. Jako živnostník je podle mě důležité mít svůj profil aktuální a živý, u firem o trochu méně, ale rozhodně ne nedůležité. Příspěvek o pivu na LinkedInu vypadá takhle Umím vypít pivo na ex. Pokud to tedy umíte, na LinkedInu nedoporučuji si moc vymýšlet. Berte svůj LinkedIn jako živý a interaktivní životopis.
Youtube
Jůtůb je trochu jiná sociální síť než všechny předchozí. Velká většina z nás si při zmínění této socky vybaví nějaká vtipná videa, hudbu a nebo toho týpka díky kterýmu jsme velká většina z nás prolezli matikou na střední. Youtube ale dokáže být také velmi silný z pohledu marketingu. Jak? Když se zeptám co vás na youtube nejvíc štve, co to je? Dost pravděpodobně budou na druhém místě reklamy, hned za Fizystylem. Jenže na Youtube se dá dělat promo i jinak než placenou reklamou. Příspěvek, nebo spíš video o pivu by neslo název třeba Jak uvařit domácí pivo. Mimochodem videa How to byla na youtube v posledních letech na předních příčkách v počtu vyhledávání. No a co když vyrábím třeba akvárka s domácími rostlinami a chci působit na Youtube? Jak udržovat své akvárko čisté a živé? Voilá, s doplněním na Instagramu nebo jiných sociálních sítích kde dáte o videu vědět svým fanouškům máte zase o trochu větší dosah na trochu jiné lidi. Nemáte zač greenGlazz mrk mrk.
Všimněte si pár rozdílů u příspěvků s pivem. Například hashtagy. To jak využívat hashtagy kniha popisuje poměrně jednoduše, ale vlastně velmi detailně. Dále například to, jak jsem popsal u instagramu vizuální podobu příspěvku. Při předání myšlenky textem zůstane druhé straně v hlavě přibližně 10% předávané myšlenky. U vizuálního předání je to 65%. Jak přizpůsobit vizuál každé jedné sociální síti vám kniha řekne také velmi jednoduše a pochopitelně. Takové dvě hlavní myšlenky jsou to, že socky nejsou billboard a že na každou sociální síť je potřeba svůj příspěvek přizpůsobit publiku které se na dané síti pohybuje.
Dále jen krátce k algoritmům. To jak to funguje mi bylo vždycky záhadou. Jelikož jsem technicky stále ještě trochu opice, tak absolutně nechápu jak je možné že to tak funguje, ale ve zkratce, algoritmy mají svůj inventář všech příspěvků na síti, poté sleduje různé signály které vysíláte, tedy to jaké příspěvky a témata vás zajímají. Dále předpovídá co by vás mohlo zajímat jako další. No a pak vezme ten inventář, dá všem příspěvkům skóre podle toho jak moc je pro vás téma relevantní a podle toho už vám pak háže obsah na vaše obrazovky.
Inventory --> Signals --> Predictions --> Relevancy score
Dále vám kniha poměrně jednoznačně vysvětlí, že vaše firma na sítích nikoho nezajímá. Krásně vysvětlené je to na příkladu Když už není Mattoni, dají si Aquillu. Člověka na sítích zajímá obsah který je bude bavit, vzdělávat, nebo bude přinášet to proč člověk síť navštěvuje. A věřte tomu nebo ne, ale v dnešní době velmi agresivního a všudepřítomného marketingu a reklam člověk nezapíná sociální sítě proto, aby si projížděl další reklamy. Samozřejmě se to, proč lidé danou síť navštěvují liší síť od sítě, ale to vám kniha vysvětlí. Důležitá je tedy strategie. Tady už se dozvíte, proč se esej jmenuje tak jak se jmenuje. Strategie je klíčová pro marketing na sociálních sítích. Pokud nejste ochotni investovat čas do průzkumů a plánování, nečekejte výsledky, nebo se na to rovnou vykašlete a přenechte to někomu koho to baví a bude ochoten se do toho položit. Kniha nám řekla pár ‘‘strategií‘‘ které uplně nefungují. První je tzv. strategie Spray and pray. To je ve zkratce strategie taková, že házíte denně X příspěvků a čekáte jestli náhodou jeden nevybouchne. Jediný úspěšný případ který mě napadá je youtuber Baxtrix, který chtěl rozjet svůj kanál mezinárodně v angličtině. Každý den minimálně tři videa. No jedno vybouchlo, on přišel na to co lidi baví a momentálně mu to funguje víc než dobře. No a pak je tu strategie spoďárových skřítků. Tento název vznikl na základě jedné epizody seriálu Městečko South park, kde se skupinka rozhodla krást spoďáry. Šlo jim to, měli spoustu spoďárů, ale pak už nevěděli co s nimi a celá práce přišla vniveč. To je hlavní problém který u firemních účtů vzniká. Firmy chtějí působit na sociálních sítích jen proto, že je to in nebo to dělá konkurence. To ale není cíl který vaše působení dotáhne k pořádné strategii a plánování. Když něco děláte a nevíte proč, nikdy to nebude mít budoucnost.
No a když jsem tedy plánoval, měl strategii a vše dělal tak jak bych měl, jak poznám, že to funguje? Na základě vašich cílů. Snažte se je dělat měřitelné. Na sítích je to občas obtížné, ale v knize najdete spoustu nástrojů a statistik které vám k tomu pomohou. Vytyčte si maximálně dva hlavní cíle které potřebujete. A nenechte se zmást, počet sledujících a dosah nejsou vždy klíčové parametry.
U placené propagace autorka doporučuje opět věnovat čas průzkumu a poté začínat klidně i po stovkách korun. Zkoušejte, objevujte, osahejte si jak a co vám funguje.
Na závěr už jen vypíšu další myšlenky a pojmy které jsem si z knihy vypsal.
Práce s komunitou je klíčová.
Dejte si záležet na avatarech/personách.
Zapojujte fanoušky.
Kontext je cestou k empatii, ta je cestou k sympatii.
Výsledky ostatních jsou k ničemu, každá kampaň je jiná.
Nejdřív pochopte sebe, pak zákazníka a až pak dělejte strategii.
Skimming = Skenování očima, hledání hlavní myšlenky v textu
Skipping = Hledání klíčových slov v textu
Závěr
Rád bych zmínil nějaké své osobní ATP, ale nespravuji žádný profil kromě svého osobního. Můžu ale říct, že od přečtení této knihy si více všímám reklam které mě na sociálních sítích potkají a všímám si co bych udělal jinak, jak an mě post/reklama působí a co cche společnost postem způsobit a jak bych to třeba udělal jinak.
Musím říct, že kniha se mi četla velmi dobře, sem tam nějaký vtípek viz. Výše zmíněná Mattoni a Aquilla, spousta praktických ukázek postů, poznatky lidí z oboru a příklady případů jako třeba s McDonald’s dělají knihu velmi zábavnou. Rozhodně mi kniha splnila očekávání, možná je i lehce předčila. Kdybych nyní dostal příležitost spravovat sociální sítě nějaké společnosti, asi bych to i zkusil. Ale i když nechcete být Account managerem, nebo zastávat podobnou pozici kde se sockama zabývá, doporučil bych vám tuto knihu přečíst. Dá vám trochu vyšší pohled na to, co se na vašich obrazovkách zobrazuje.
