Tuhle bichli jsem dostala k Vánocům v prváku. Teď je léto před třeťákem a já teprve píši esej. Knihu rozhodně nelze přečíst jedním dechem. Já možná i doporučuji knihou listovat a začíst se do toho, co se mnou zrovna rezonuje nejvíce. Tak jsem ji četla já. Nějaké kapitoly jsem jen prolítla, ale k některým jsem se třeba i několikrát vrátila.
Tuhle knihu bych ráda shrnula formou uvědomění základního poselství knihy (poselství pro mě, další čtenáři by jistě našli x dalších).
Mimochodem kniha opravdu skvěle shrnuje zkušenosti několika expertů na volné noze. Struktura knihy a jak na sebe navzájem navazují kapitoly – skvělé pro pochopení souvislostí a hlavně mi kniha přijde jako dobrý backup v případě nějakých překážek anebo pochybností ve vlastním byznysu.
Podnikání je svobodné, flexibilní, kreativní…ALE…
Já a hlavně já tvořím moji vlastní reputaci, já tvořím své vlastní jméno – jdu mnohem více se svou vlastní kůží na trh – to s sebou nese více pochybností. V některých případech to vyvolává více smyslu pro zodpovědnost a hlavně – nezačíná v 9 a nekončí v 5. Záleží, jak si to člověk udělá, záleží právě na vlastní organizovanosti, zodpovědnosti a ohleduplnosti k sobě samému, ve smyslu činění opatření proti syndromu vyhoření – zkrátka work-life balance. Já osobně sklouzávám k tomu mít podnikatelskou činnost stále na pozadí, na liště. Když je člověk zaměstnanec, je snazší si práci netahat domů. Neříkám, že je to pravidlem, ale je to určitě lépe proveditelné. Podnikat člověk může 10 hodin v týdnu – když si umí dobře organizovat čas a být v něm hlavně produktivní!!! Nebo taky může podnikat 24/7. A to nechceme. :D Podnikání s sebou nese velkou spoustu rizik, je třeba být stále bdělý, informovaný, na věci na které nestačím – si pořídit profesionála – třeba IT oblast, socky, účtařina atp...
Pán svého času zní jako klišé.. Ale když se nad tím člověk opravdu zamyslí a procítí to..
Fuuu, to je pocit. To je to, nač každé dítě čeká, dělat si, co chce. A to podnikaní opravdu přináší. Z celé knihy si hlavně odnáším tenhle vjem. Dělat si co chci a nést za to odpovědnost. To jest ostatně i definice dospělosti. Nést si důsledky svých činů.
Přijde mi zajímavá paralela:
DĚTSTVÍ vs DOSPĚLOST
ZAMĚSTNANEC vs PODNIKATEL
Přijde vám to taky strašně výstižné?
